Holka, kterou nechtěli
Torey L. Hayden (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448212/bmid_holka-kterou-nechteli-qst-448212.png
4
151
151
Jessie je holka, kterou nechtěli. Holka s dramatickým osudem, který se nakonec povede proměnit, i když to je za cenu náročné práce lidí kolem ní a také samotné Jessie. Torey Hayden v knize popisuje složité úsilí o získání důvěry malé holčičky, která už se bojí k někomu přilnout. Jessie neuvěřitelně lže, její lhaní je až patologické a slouží jí jako adaptační mechanismus. Alespoň někdy je za hrdinku, i když si to vybájí, a lži jí mají sloužit k tomu, aby ji někdo bral vážně. Díky vytrvalé terapeutické práci se jí ale podaří tuhle ochranu postupně opustit a stát se tím, čím doopravdy je malou, citlivou holkou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , PortálOriginální název:
Lost Child: The True Story of a Girl who Couldn't Ask for Help, 2019
více info...
Přidat komentář
Výborně. Jako obvykle autorka zdokumentovala svoji terapeutickou práci s narušenými dětmi, tentokrát s devitiletou holčičkou. A stejně jako u ostatních příběhů, jak se traumata z raného dětství projevují v dalším věku dítěte. A jak zdlouhavé a složité je někoho napravit, a to ještě s nejistým výsledkem.
Každé dítě by mělo mít podobnou startovní čáru, protože dítě svým narozením se přece neprovinilo. Ale často ho první krůčky v životě, který si nevybralo, ovlivní natolik, že už se jen těžko napravuje vše pokažené. Klobouk dolů před všemi, kdo se takovým dětem věnuje.
(SPOILER)
Paní spisovatelka by nejspíš byla ochotná prodat vlastní rodiče za třicet tři padesát a ještě si gratulovat. Elementární úcta k lidským osudům nula. Spisovatelské řemeslo tak za tři mínus, typická americká sebestředná užvaněnost, přes kterou autorka doufá, že čtenář neprohlídne, že cizí zneužité osudy v knize ani nedojdou jakéhokoli rozuzlení. No, a už jen jako bonus autorka v knize, kde je sama vypravěčkou, napřímo přizná, že knihu napsala, protože potřebovala love. Pokud vám ale jako autorka připadá podřadná, počkejte si na její vlastní popisy své terapeutické práce. Pochopíte, že je pořád lepší autorka než terapeutka.
Jedna hvězdička za to, že kniha nebyla úplná nuda, ale přeci jen ve mě nějakou emoci vzbudila, a sice chuť autorku umlátit židlí.
Škoda, že Thorey neumí psát čtivěji. Zajímavý příběh, zajímavé téma, zamyšlení by nemělo zůstat jen na dívenkou, ale i nad zničeným životem vychovatele, který byl obviněn ze závažného trestného činu!
Příběh o křehkosti intimity v dětství a bolestech ohrožených rodin. O nekonečné trpělivosti při navazování a udržení důvěrného a bezpečného prostoru pro práci s dětmi.
Na pozadí běží srovnávání přístupů Spojených států a Velké Británie. A stejně jako vždy je všechno ze strany Torey o přemýšlení srovnávání a hledání cest přesně na míru originálu konkrétní dívenky.
Rozhodně inspirativní a posilující♥️
5/5
Pro me kniha mela vedle bezneho poteseni ze cteni dalsi dve vyhody. Pripomnela mi dulezitost trpelivosti v pristupu k detem (a zvlast pri tom, kdyz si ma clovek ustat vlastni hranice a unest silne emoce ditete) a seznamila s nekolika metodami, jak pracovat s uzkosti (imaginace pokoj jako bezpecne misto a soustredeni na dech). Plus jak uz nekdo citoval nize uryvek o depresi - ten pohled na depresi je skvely...
Hlavni hrdinka mi vubec neprirostla k srdci. A krom toho to neni zadny vesely cteni.
První kniha, kterou jsem od autorky četla. ( Jako další mě čeká Spratek).
Kniha byla velmi emotivní. Práce s problémovými dětmi je mi blízká, možná proto mě konec dokonce rozplakal.
Trošku jsem tušila, jak to dopadne s Josephem a Gemmou..
Kniha určitě zůstane v mé knihovně a někdy se k ní vrátím.
Už jsem od autorky četla předchozí knížky jako Spratek a další. A zase to bylo hodně emotivní čtení plné zamyšlení, očekávání. No Torey je mistryně nejen psaní.
Vždy nad jejím případem se skrývá důvod, proč se dítě tak chová.
Knížky od Torey L. Hayden čtu často. Pokaždé, když vyjde její nová knížka, přečtu si ji. Z příběhů je mi sice často na nic, ale pořád jako bych měla pocit, že bude lépe. A vždy se dočkám dobrého konce. Navíc mne zajímá terapeutická práce s dětmi.
Nicméně mne v téhle knížce strašně rozčilovalo, jak Torey malé Jessie na všechno odpoví, to je mi líto, že se zlobíš, to je mi líto, že tě to rozčílilo, to je mi líto tamto, to je mi líto tohle. Nejsem žádný terapeut, a těžko hodnotím terapeutický přístup, ale z pohledu klienta nebo pacienta, kdyby mi můj terapeut na všechno takhle odpovídal, asi bych ho poslala do háje.
Jessie je holka, která se chová tak, že vám vlastně vůbec není sympatická. Jenže čím víc se rozkrývá pozadí jejího příběhu, tím víc je vám jí líto. Obdivuji neskutečnou trpělivost, s jakou Torey k těmto dětem přistupuje.
(SPOILER)
„To byly tamty děcka, ne já. Protože já mám v sobě opravdu ďábla,“ odpověděla Jessie, „a ten je skutečný.“
„Tomu nevěřím.“
Mile se usmála. „Však uvěříš.“
- Tady v tomto okamžiku mě to úplně pohltilo, až jsem se otřásla.
„Co růžičková kapusta? Dám růžičkové kapustě šest, protože ji mám docela ráda, ale ne tolik jako jinou zeleninu.“ Posunula jsem svůj kámen na šestku.
„Šest?“ vykřikla Jessie pobouřeně. „Jak může mít růžičková kapusta šest? Ta má jedničku. Kdyby tady byla nula, měla by jasnou nulu. Ta by ani neměla být na světě.“
- To mě rozesmálo. :-)
„Problém nadšenců je, že jiní lidé jim s lehkým srdcem nakládají stále víc, protože je očividné, že svou práci milují a neodmítnou.“
„Chtěla jsem maličkého bratříčka. Ale maminka řekla, že ne. Řekla, že její tělo je moc smutné na to, aby mělo další děti. Po mně už žádné děti nechtěla, protože jednou budu její smrt.“
„Každý chce být šťastný. Každý chce mít uspokojující život plný lásky a blízkých vztahů. Nikdo se nerozhodne, že bude nešťastný. Pokud je někdo nešťastný kvůli tomu, co dělá, není to výsledek, který zamýšlel. Takoví lidé si z nějakého důvodu mysleli, že to, co dělají, jim pomůže cítit se lépe. Nevytkli si za cíl zařídit to tak, aby byli nešťastní. Jen prostě nebyli schopni v dané chvíli udělat něco lepšího. Pokud se má situace změnit, je nutno přestat se soustředit na vinu a zaměřit se na pomoc.“
Cokoliv, co Torey napíše, je působivé a autentické. Miluju její styl psaní, obdivuju její přístup k práci s různě narušenými dětmi. Z každé její knihy si odnáším ponaučení a inspiraci.
Jediné, co mi opravdu vadilo, byl vysoký výskyt překlepů a dokonce hrubky. V jedné větě, kterou říká Jessie, se objeví "trápily běsy" a po pár řádcích Torey opakuje "trápili běsi". Bylo by fajn, kdybych na tohle v knížkách nenarážela, ale bohužel si nad tím můžu jen postesknout. :-)
Nicméně i tak hodnotím velmi kladně, protože to byl úžasný příběh.
Epilog mě dojal. A taky utvrdil v tom, že práce s dětmi má vždycky smysl, ačkoliv se může zdát, že jejich obtížné situace a zpackaný život se nedají příliš ukočírovat nebo vylepšit.
Jako při četbě každé knížky Torey Hayden propadám bezradnosti při představě, že bych se s nestandardním chováním popisovaného dítěte měla popasovat já. A jako obvykle jsem ráda, že těmhle náročným situacím čelila ona a já si o tom, jak je vyřešila, jen v klidu přečtu.
Od odpoledne uvažuju, jak se asi cítila autorka, která s tak nebohým dítětem pracovala, když já jsem se cítila na nic, když jsem o tom jenom četla...
Speciální pedagog Torey začne jako dobrovolník pracovat s psychicky narušenou Jessie. Dívce je teprva devět let, je nesmírně bystrá a inteligentní, ale také neskutečně lže. Sezení jsou často pod vedením nikoliv terapeuta, ale manipulativní dívky. Zdá se že terapie se nikam neposouvá, ale Torey je tak ohromně trpělivá, ví kdy mlčet a kdy mluvit, rozumí dětem a zvláště narušeným dětem. Příběh Jessie je tak smutný, rozuzlení překvapivé.
Po těch předešlých titulech od autorky docela slabé. Mám taky problém (a to nejen v literatuře) s těmi psychologickými otázkami a větami, které druhému vkládají do úst pocity: "ty se teď zlobíš. Je mi smutno, že se zlobíš. Právě si roztrhala obrázek. Zlobíš se, že se ti nepovedl." A těch byla druhá polovina knihy úplně plná.
Knížka krásná, ale ne tak jako ostatní, které jsem od této autorky četla. Určitě ale stojí za přečtení.
Tentokrát mi příběh nesedl. Na rozdíl od ostatních knih nebyl zas tak úplně patrný posun postavy. Terapeutické postupy se také omezily na věty typu "mrzí mě, že se tak cítíš / že to tak vidíš". Ke konci mě to už trochu štvalo. Tím nechci říct, že to není účinný postup, jen tohle asi prostě není příběh na knihu.
Ako obyčajne výborná kniha od Torey Hayden, ktorá píše o ťažkom prípade dievčatka Jessie, ktorej symptómy a pátranie po ich príčine je "klasickou terapeutickou detektívkou". Páči sa mi ako autorka popisuje sociálny systém v Británií, do toho prináša kúsok svojho života a čerešničkou (síce trpkou) na torte bol aj spôsob akým systém pracuje s obvinením so sexuálneho zneužívania u pomáhajúcich pracovníkov. Kniha určite stojí za prečítanie.
Štítky knihy
psychická traumata podle skutečných událostí psychoterapie dětí a mládeže dětská psychiatrie, pedopsychiatrieAutorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Opět skvělý příběh dle skutečnosti vyprávěný terapeutkou, která kus života s Jessie prožila. Je to smutné, jakých bolestí musí malé dítě prožít.