Holoubek
Jindřich Šimon Baar
Román z farského prostředí, v němž se autor kriticky vyslovuje o tíživém celibátě a o vysoké církevní hierarchii. Příběh začíná u maturitní zkoušky, jak student Josef Holoubek, který je považován za premianta třídy, popadne u maturitní zkoušky z matematiky.. Je z toho velmi zklamán a jde do semináře, by se z něho později stal farář. V semináři se potká mnoho přátel a zažívá mnoho zábavných i ponurých příhod. Po svých studií odchází do vesnice Markova, aby tam pomáhal tamnějšímu knězi hospodařit. Velebníček Holoubek je v Markově velmi šťasten, obhospodařuje svoji zahrádku, chodí do školy učit děti a věnuje se sledováním zvěře v lese. Ale pouze do té chvíle, kdy přijde oznámení o tom, že v Třešticích umřel farář a on má nastoupit na jeho místo. Není to žádná hračka, jak si myslel ze začátku. Tamnější obyvatelé nemají moc v lásce kostel, víru a ani faru. Holoubek se však nevzdává...... celý text
Přidat komentář
Tato kniha trochu vybočuje z Baarova standardu. Už podnázev "Kněžská idyla" napovídá, že jde o trochu stylizované dílo, kde děj vznikl schematicky, aby popsal život ideálního faráře a současně umožnil autorovi jeho prostřednictvím publikovat své vidění světa. Děj, jakkoliv je opět baarovsky laskavý, není tím nejdůležitějším. Čtenář rychle pochopí, že hlavní je tu filosofie.
Holoubek je nepochybně Baarovo alter ego a děj mu jen umožňuje se vyjadřovat k nejrůznějším tématům. Asi nejvíce zaznívá autorův obvyklý vztah k Chodsku a horám v kontrastu s pozdějším působením Holoubka na faře ve středních Čechách. Baar s chutí akcentuje ryzí povahu šumavských sedláků v porovnání se 'zemědělským proletariátem' v nížině.
Kniha podle mě patří k dějově slabším Baarovým dílům (což ale pořád představuje silný nadprůměr oproti jeho vrstevníkům, ale i současným autorům), nicméně je naopak jedinečná svým popisem kněžského prostředí a celé církevní hierarchie. A výraz idyla v podnázvu berte s rezervou; Baar rozhodně nevidí svůj stav pouze růžovými brýlemi a sem tam si do církve také rýpne. Ve výsledku je ale děj jako vždy pozitivní a knihu určitě doporučuji. Nejen že potěší, ale i poučí o životě kněžích na přelomu 19 a 20 století.
Krásné čtení!! Kromě mnohé moudrosti, která prosvítá mezi řádky se člověk na těchto stránkách dotkne lidskosti a laskavosti, která osvěží a potěší. Kromě hlavní dějové linky je dnes poučné i všímat si reálií tehdejší doby - například jaká byla úroveň tehdejšího gymnaziálního vzdělání!! Jaké byly vztahy rodičů a dětí, jaké oběti musel Holoubek přinést, aby naplnil své povolání!! Vůbec to nemyslím jako žehrání, jakže to dříve bylo lépe - vždyť každá doba má svá úskalí - ale myslím to opravdu obecně, že je to dnes zajímavá kulturně-historická sonda do celkem nedávné, ale jakže vzdálené minulosti!!
K této knize stačí napsat dvě slova:
Krásné čtení.
J.Š.Barr opět dokázal z mála udělat mnoho. Příběh vesnického faráře Holoubka, který jako mladý student a následně kaplan a farář, horlí pro víru a má představu, jak svoji víru vštěpit svým farníkům. Ovšem přichází pád a opětovné zvednutí. To je tak krásně napsaná kniha, že nemám slova cokoliv popisovat.
(SPOILER)
Citace: "ruce, jednu poslal k chudým a druhou napřáhl k bohatým, jako most... i život kdyby ho to stálo, jak obilí zrno mezi dvěma mlýnskými kameny na prach kdyby byl rozdrcen a rozetřen, není vyhnutí..."
Kniha byla mnohokráte, opakovaně vydávána a má své čtenáře i dnes. Autor čtivě popisuje celý život vesnického faráře . Kdo má rád rodokmeny, tak si přiblíží tehdejší čas..., podmínky lidí vytváří půdu budoucím.
Tohle bylo krásné čtení. Holoubkova až dojemná čistota a prostota byly příjemným kontrastem se všudypřítomným duševním mrzáctvím, kterého býváme svědky v dnešní době...Na konci jsem si upřímně poplakala.
Páni, to vám bylo tak pěkný čtení!
Vnitřní soudržnost lásky k Bohu, lásky k přírodě a lásky k člověku je v osobě faráře Holoubka jednoduše neodolatelná. A taky neodolatelně podaná, takže jsem si až přál, aby v knize ani nebyla žádná zápletka, aby to prostě byl až do poslední stránky jen popis péče o zahrádku a kostel a o duše velkých a malých Holoubkových oveček.
Ale logika románové tvorby je neúprosná, takže muselo dojít i na komplikace v ději. To nakonec nevadilo, naopak, když se Holoubek dostal do konfrontace se světským světem nebo sebestředností církevní hierarchie, tak to v tom kontrastu ještě víc vykreslilo okouzlující prostotu Holoubkova povolání. Občas sice J.Š. Baar koketuje s kýčem, občas se pustí do teologických úvah, které se pro něj zdají být trochu velkým soustem, ale dobrota a bezelstnost otce Holoubka všechny tyhle místa hravě překryje a zůstává hřejivý pocit, jaký obvykle zažíváme i v reálném životě, když máme to štěstí, že ve svém bližním narazíme na neokázalé ryzí lidství.
Hodně jsem při čtení myslel na román Deník venkovského faráře. Georges Bernanos v něm sice svého ambricourtského kněze vybavil komplikovanějším osudem i povahou, a také způsob vyprávění je diametrálně jiný (protože mnohem jinotajnější a alegoričtější), přesto jsem nad ním a Holoubkem přemýšlel jako nad dvojčaty, jako nad dvěma reprezentanty stejné „malé cesty“, která je cestou lásky a směřuje bez lidských soudů přímo k lidským srdcím. Svatá Terezka by z nich měla radost, z obou. :-)
„A ještě dřív, než si to ujasnil, slovy vyslovil, už v srdci cítil, jeho místo že je právě uprostřed, tam v tom černém mraku, který dělí jeho osadu na dva tábory, v to ovzduší prosycené nenávistí že se musí postavit, rozepnout ruce, jednu poslat chudým, druhou napřáhnout k bohatým, jako most překlenout propast mezi nimi se šklebící, i kdyby sebevíce při tom trpěl, i život kdyby ho to stálo, jako obilné zrno mezi dvěma mlýnskými kameny na prach kdyby byl rozdrcen a rozetřen, není vyhnutí...“
Oblíbený titul čtený již poněkolikáté - právě teď pro Čtenářskou výzvu jako kniha z venkova. Ale pro ten Baarův styl vyprávění, prostou dojemnost a koneckonců i realistický obraz katolické církve u nás v 19. století (do něhož se mimochodem velmi intenzivně promítají jeho vlastní názory) to jistě není četba poslední. Kdo by takového faráře nechtěl?
Krásné, klidné, starosvětské čtení...
Životní pouť duchovního Holoubka je zároveň zdrojem poznatků o chodu katolické církve na počátku minulého století.
Wow, to jsem tedy nečekal, že více než sto let stará kniha (5. úkol ČV 2021) bude tak čtivá! Životní příběh faráře Josefa Holoubka (kniha tedy splňuje i 15. úkol ČV 2021) jsem zhltnul během pár dní a závěr, ten mě tedy úplně dostal! Příběh se odehrává v době, kdy ještě platil pevný řád nerozvrácený 1. světovou válkou, nacismem, komunismem, teorií relativity, politickou korektností a zhovadilými genderovými vymyšlenostmi. Ale už tehdy hlavní hrdina pojmenovával a snažil se řešit palčivé morální a sociální problémy a nešvary ve společnosti. To s sebou samozřejmě neslo střety s představiteli veřejného života a nepochopení. Naopak snaha být lidem blíž zase byla solí v očích mnohým výše postaveným v církevní hierarchii. Takže se cítil jako mezi mlýnskými kameny a to nikomu nepřidá... Příběh mě bez nějakého mentorování nutil k zamyšlení a jsem opravdu rád, že jsem si ho mohl přečíst. Z mnoha podnětných myšlenek se mi asi nejvíce líbila tato: "Pravé štěstí je činit jiné šťastnými." Knížce dávám všechny hvězdy a upřímně ji doporučuji k přečtení.
Nejsmutnější kniha, kterou jsem v životě četla. Když jsem došla ke konci, probrečela jsem celou noc; takhle otřesně mi nikdy předtím ani potom z žádné četby nebylo.
Jinak je to nevšedně krásný příběh. Jedno z děl, která na mě zapůsobila nejhlouběji; později mě dokonce inspirovalo ke studijnímu zaměření na církevní dějiny.
Knížku jsem si vzal náhodou a byl jsem velmi mile překvapený.
Popis knížky uvedený nahoře mi přijde hodně mimo. Spíše jsem to cítil jako příběh života vesnického faráře od jeho velmi nevšedního povolání ke službě. Věrně je zde popsán vznik přátelství na celý život ze studia. První kroky kaplana v novém působišti. Jeho veliké a smělé plány, i to, jak se časem tyto plány a cíle mění tak, jak poznává život.
V životě mu mimo jeho víru velmi pomáhá i jeho rodina, která mu poskytuje zázemí a oporu. Zajímavý pro mě byl i pohled na hospodaření fary.
Velmi mě zarazilo jak živě a aktuálně může působit téměř sto let staré dílo.
V pracovní době se číst nemá, já vím, ale můžu já za to, že je to napsané tak, že už od první věty jsem se od toho nemohla odtrhnout? Občas jsem si , s knihou mezi "důležitými" papíry, připadala jak školák, který čte román pod lavicí. Prostě mi to k letnímu dni, kdy houfy lidí pod oknem chodí na turistické výlety po okolí, připadalo nadmíru vhodné. Úžasně milá četba.
Mimořádná kniha, možno říci vůbec jedna z nejlepších se skupiny tzv. kněžských románů. Vtipné, svižné vyprávění běhu života českého kněze, od maturity až po stáří, přičemž jsou zde ukázány kladné i stinné články člověka, život venkovského lidu i vrchnosti. Obdobou J. Š. Baara na Moravě je v tomto směru P. Václav Kosmák, ale Baar je přece jenom nadanější. Nádherný, svižný jazyk a výstižná zkratka!
V dnešním uspěchaném světě, Vás Holoubek přenese do časů, kdy příroda, lidé a Bůh byli ochotní naslouchat jeden druhému. Mytopoetická krajina venkova s pomalým plynutím rituálního času.
Odpočinkový a lehce humorný román líčící život kněze, který se dostal do semináře nedopatřením a však zásluhou spirituála nalezl smysl života v kněžství.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jan Cimbura |
| 1972 | Hanýžka a Martínek |
| 1965 | Paní komisarka |
| 1969 | Holoubek |
| 1975 | Osmačtyřicátníci |
První část románu by ještě šla, druhá je slabší a autor v ní demonstruje své modernistické postoje, pro které byl předčasně pensionován.