Homeless Guide: Jak přežít na ulici a užít si to
Antonín Havlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418004/bmid_homeless-guide-jak-prezit-na-ulici--GzN-418004.jpg
4
78
78
Jsou ve městech celého světa i naší republiky – lidé bez domova. Říkáme jim bezdomovci, houmlesáci nebo tuláci a často je přehlížíme. Někdy se možná zamyslíme – jak se to tak stane, že se z běžného občana stane bezdomovec? No různě. Každý z nich má svůj příběh. A naše knížka má čtyři. Čtyři příběhy lidí, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli bez střechy nad hlavou. Karim Karim je bývalý narkoman a HIV pozitivní homosexuální prostitut. Jeho extravagantní image skrývá citlivého a osudem zkoušeného člověka, který musel prodávat své tělo, aby se uživil. Zná podsvětí Prahy, které si zdaleka nedokážeme představit. Hanuš Divoká 90. léta, tvrdý rock, několikadenní večírky a spousta pervitinu. Tak by se dal popsat příběh druhé postavy – Hanuše – drsného, leč inteligentního chlapíka, který se naučil sám vařit pervitin, se kterým pak ve velkém obchodoval. Drogy ho několikrát dostaly do vězení, ale to nejhorší teprve přišlo: na jaře loňského roku mu lékaři zjistili závažné stádium rakoviny. Vojtěch Vojtěch je bývalý člen pražské filharmonie, který se svými houslemi objel celý svět. Nápor úspěchu, peněz a volného času ho nechaly propadnout alkoholu. Úspěšnému hudebníkovi se kariéra zhroutila během pár chvil. Přišel o domov, bydlel v jeskyni a málem umřel. Vzpamatoval se až díky kolapsu, nevzdal to a nyní se snaží znovu objevit svůj talent. Vrátit se do normálního života ale není zrovna snadné… Ivana Bývalá alkoholička a bezdomovkyně, která se až po dlouhém desetiletí dostala z této temné pasti, aby začala bydlet, pracovat a poznala lásku svého života – rovněž bývalého bezdomovce Václava, se kterým teď žije a je šťastná. Jak obtížné je dosáhnout kýženého happy endu při tak těžkém osudu?... celý text
Přidat komentář
Pojem bezdomovectví ve všech jeho formách, kniha krásně mapuje galerku ze 70-80-90. let a jak to tehdy chodilo. Citlivě jsou vybraní i představitelé . Svého času jsem pracovala na hlavním nádraží v rychlokavárně kousek pod Fantovou kavárnou (Ivanu i Karima jsem zažila osobně) , dokonce i pár kluků s pasákem , kteří měly zezadu napůl stáhnuté kalhoty a evidentně na něčem "frčeli", případně v trenkách vystřihnuté kolo (tehdy se psal rok 2010-2011). Ivana sedávala většinou před budovou s partou, krabičákem a bylo jí slyšet široko-daleko. Půjčeno z knihovny.
Moc povedená kniha. Dozvíte se v ní mimo jiné jaká je výbava bezdomovce, kolik stojí drogy, dne přespávají bezdomovci, proč jsou lidé nejčastěji bez domova, proč tito lidé často nepracují, jaké jsou slangové výrazy ve vězení, na ulici a mezi toxikomany atd. Je zde opravdu hodně informací mimo jiné odkazy na pár filmů, odkaz na simulátor bezdomovectví, mapa nejdůležitějších míst v Praze a mnoho dalšího. Je to opravdu kompletní soubor o tom jak se žilo a žije na ulici především tedy v Praze. Kniha se také dotýká témat jako je toxikomanie, prostituce a pobyt ve vězení.
Začátek pro mě byl trošku slabší ale jak se začtete, ubíhá to rychle.
Co bych v knize ještě ocenila by bylo ještě více životních příběhů lidí bez domova a lidí z pražského podsvětí, jinak nemám co vytknout. Ale je možné, že se od pana autora dočkáme nějakého dalšího souboru příběhů lidí z ulice, to by bylo skvělé.
Jinak se přiznám, že jsem na knihu narazila úplně náhodou a dle mě měla skoro nulovou propagaci a tím se nedostala do povědomí lidí, to je škoda, protože hodně lidí podobné témata zajímají.
Knihu máme v práci v pracovní knihovně a protože běžně nečtu pracovní litaraturu, nenapadlo mě jí ani otevřít. Ale potom jsem šla na prohlídku noční Prahou s Karimem, který tuhle knihu doporučoval a musím říct, že kniha je super. Žádná Babička, žádný Máchův Máj, ale takovéto knihy by měly patřit do povinné četby.
Knihu jsem poprvé zahlédla zde.Hned mne zaujala obalem a názvem.A tak se dostala na můj seznam,co chci číst.Za mne kniha super.Čtivá,čtyři zajímavé příběhy a další různé zajímavé informace k danému tématu.Zároveň si uvědomuji,že ne každému kniha sedne.Já jsem,ale ráda za její přečtení.
Po 2 prohlídkách s Pragulic jsem si přečetla tuhle knížku.Musím řici, že je to velice zajímavé čtení a kloboul dolů před těma co se z ulice dostanou zpatky do “normalního” života. Jen ten Hanuš mi tam nějak nesedl. Toho bych jako bezdomovce nebrala. A to, že vařil pervitin. Alkohol je take droga. Nechci tady soudit ale je jen na nás jak to zvladnem.
Pojem bezdomovectví je na první pohled tak jasný, na druhou stranu ho nelze definovat jednou větou, nelze na něj mít ucelený názor, nelze na něj najít univerzální řešení. Je to stejně tak živý pojem jako ulice sama.
Nejvíce mě asi zaujal příběh Karima, jak jinak :D, líbilo se mi, že po každém příběhu, který reprezentoval jeden společenský problém, následovala faktická data a všeobecný popis problému. Nejvíc mi bylo líto "houslisty Vojtěcha" a přesně na jeho případu jde znát, že na ulici může "ze dne na den" skončit kdokoliv z nás. To mi na knize trošičku vadilo, že na čtenáře až moc apeluje: "Může se to stát i tobě, tak nebuď škrt a dej tomu špinavýmu chlapíkovi dvacku." Například dvojstranu s výmluvami "nedobrodinců" jsem absolutně nepochopila. Ať je to jak chce, ať má ten zarostlý chlapík na nádraží jakýkoliv pohnutý život je jenom na mně, jestli mu tu dvacku dám, a nemusím se nikomu ospravedlňovat, když mu ji nedám. Obzvlášť když po mně chce dvacku na "vlak", o kterým s jistotou vím, že přes naši zastávku rozhodně nejede... I přesto jsem několikrát tu dvacku vytáhla a asi jsem mu tím pomohla přežít další noc ve sladkém alkoholovém opojení. Po přečtení této knihy si ale říkám, když bezdomovec může být čistý, upravený a vstávat ráno do zaměstnání, což nám ukázala svérázná Ivanka, tak takový bezdomovec tu dvacku tolik potřebovat nebude. A myslím si, že lidé raději pomůžou těm, na kterých vidí, že se snaží, ale jak poznat, kdo tu snahu má, jak poznat toho, kdo z té ulice opravdu chce, jen není tak průbojný a život na ulici ho semlel? Vím, že kdybych já skončila na ulici, moc dlouho bych tam nepřežila, zvlášť protože jsem z těch nezáludných typů s naivním ksichtíkem, takže bych po první noci zůstala s rozříznutou kapsou, ukradeným báglem a ve svém věku bych už ani to nejstarší řemeslo nemohla vykonávat. Na drogový byznys nemám chemikální talent, na krádeže nemám koule, a co pak? Překvapilo mě, jak obtížné je v dnešní době získat nějakou pomoc, která by opravdu k něčemu byla. Ani jsem se tolik nedivila, když v knize bylo několikrát napsáno, že na lidi na ulici působí tolik demotivujících vlivů, že tu snahu už nemají.
Trochu mi v příbězích chybělo, jak se naši protagonisté dostali k Pragulicu, nebo ve zkratce kde teď žijí, co dělají. Nicméně život bezdomovce rozhodně není žádné peříčko, nezávidím jim to a vím, že jako společnost bychom toto téma měli více řešit a najít nějaké východisko a skutečně pomáhat, což některé restaurace, patří jim dík, dělají a poskytují těmto lidem jídlo, je tu i možnost předplatit lidem bez domova oběd, ta nocleženka se mi také moc líbí. A takových projektů je potřeba více, ne organizací, kam člověk přijde a oni mu nabídnou jen výstřižky s nabídkou práce, která většinou není ani aktuální...
Super kniha, opravdu dokonalá. Již jsem se i zúčastnila prohlídky s Karimem a rozhodla jsem se, že tuhle knížku musím přečíst. Rozhodně stála za to! Dozvěděla jsem se toho opravdu hodně, třeba jsem vůbec nevěděla, že azylové domy pro ženy s dětmi může využít žena (s dítětem samozřejmě) pouze na jeden rok! A také to, že existuje Nocleženka a že díky ní můžete pomoc nejednomu člověku přespat v teple. Opravdu knížka, která mi otevřela ještě více oči, než jsem měla předtím. Doporučuji všem, kteří se zajímají o aktuální dějí. Protože lidi bez domova byli, jsou a asi i budou. Nemělo by to být tabu.
Kniha se mi líbila, pěkně propojení faktů a příběhu. Je super nahlédnout do pro člověka nepochopitelného prostředí. Více takových knih.
Dobrý záměr, čtyři osudy, excentrický Karim. Zajímavá a čtivě napsaná kniha, která donutí člověka přemýšlet.
Zajímavé a určitě přínosné. Čtu, že někteří nechtěli číst text mimo příběhy, pak ale kniha postrádá to hlavní. Vyprávění protagonistů by také mohlo vyjít v Napsáno životem :-), čtenář vnímá, jak si svůj příběh přikrášlují, jak se zoufale snaží být lepšími než byli a jak jim příběhy z věčného alkoholického opojení vystupují z paměti pokrouceně. Nic proti nim, je to logické a pochopitelné,ale pokud nám jde o obraz ulice, tak to, myslím, nestačí. A je určitě hodně lidí, kteří o lidech na ulicích nic nevědí, třeba jen proto, že je toto téma nezajímalo. Můj kamarád dělal několik let street workera pro bezdomovce a vyhořel, žádný hezký příběh, takže držím palce Ivaně, aby jí nový život vyšel. A trochu se stydím, protože mi někdy srdce ustrne a něco jednotlivci hodím, ale vím, jak se ho štítím...
Knihu Homeless Guide mi doporučila a pod nos strčila moje kolegyně z práce. A protože jsem člověk, který se životním výzvám nevyhýbá (podotýkám – těm knižním),
odnesla jsem si ji po pracovním dni domů.
Vojtěch, Karim, Hanuš a Ivana. Čtyři bojovníci, kteří se postavili tváří v tvář svému vlastnímu životu a vlastně i osudu. Každý z nich něco prožil. Ať už dobré či špatné věci. Ne všichni měli šťastné a bezstarostné dětství nebo milující rodiče. Pro někoho byl život na ulici výzvou, kterou poháněla chuť po svobodě, pokušením, nutným zlem,
popřípadě daní za jednu jedinou životní chybu.
Nejvíc mě zasáhl příběh pana Vojtěcha, kterému jsem během čtení moc fandila. Právě na něm jsem si uvědomila, že bezdomovec nemusí být nutně jen páchnoucí zjev, který se válí na lavičce v parku, odmítá pracovat, fetuje a hrdlo si prolévá litry alkoholu. Ony pomyslné palce jsem panu Vojtěchovi ale nejspíš držela málo. Právě proto jsem ze závěru této kapitoly byla poměrně dost rozčarovaná.
Kniha Tonyho Havlíka nese podnázev Jak přežít na ulici a užít si to. To v překladu znamená, že autor nesestavil knihu jen a pouze z příběhů lidí, kteří kus svého života na ulici prožili. Seznámí vás se spoustou dalších zajímavostí – důvody, proč lidé mohou přijít o domov, kde nachází úkryt, jak shání peníze na jídlo, pití, oblečení,
jaký je jejich svět a pravidla přežití, přehled výrazů, které používají a mnoho dalšího.
Pokud byste se chtěli zeptat zda byla moje představa o lidech bez domova právě taková, jakou jsem vám ji tu teď vylíčila, odpovídám – ano, byla. O to víc jsem ráda,
že se mi kniha dostala do rukou. Otevřela mi oči a já za to autorovi moc děkuju! Kniha je čtivá, poutavá, dozvíte se díky ní spoustu zajímavých, možná i překvapivých informací a třeba vás vezme za srdce, stejně jako to provedla mě. A jestli pracujete s dětmi ve škole, zejména těmi druhostupňovými, je ideálním materiálem, který si můžete do svých hodin zpracovat.
Doporučuji!
Jak přežít na ulici? Tím, že budeš chlastat, fetovat nebo šlapat a krást. Anebo dealovat. Je to tam tvrdý. "Svoboda", za kterou ovšem musíš tvrdě zaplatit. Zdavím, počestností, ztrátou důstojnosti či hrdosti. Neustálým řešením, kde se najíš nebo kde se vyspíš. Co s tebou bude večer, zítra, v zimě.
Nejvíce mě zasáhl příběh houslisty Vojtěcha a divoké Ivany. Na druhou stranu, ač se mnou nic nedělaly popisy vybírání popelnic či spaní v kanálech s potkany, při čtení příběhu dealera Hanuše mi bylo na zvracení. Tohoto člověka nedokážu nesoudit a pochopit.
Nicméně kniha mi velice rozšířila obzory. Dávám 10*
Za mě kniha dostála svému názvu. Čtyři zajímavé osudy čtyř lidí doplněné historií, slovníkem, mapkou.. Tři lidé co žili na ulici a jeden co vařil drogy - ten do knihy nepatřil. Příběhy krásné, smutné, silné ale hlavně upřímné. Textu mimo vyprávění bylo zbytečně moc..
Krásné a emotivní příběhy a zároveň unikátní průvodce po pouličním životě, který zřejmě nikde jinde nenajdete. Tohle mi sedlo.
Dobrý záměr, dobrá grafická úprava, ale trochu dort pejska s kočičkou. Zpovídané osobnosti nejsou úplně typičtí současní bezdomovci. Text brzdí triviální statistiky a návody („dodržuj nepsaná pravidla“). Drogy a prostituce by mohly mít vlastní guide.
Hodně zajímavá knížka. Ne každému se bude líbít....ale já si ji s manželem užila. Autorovi se moc povedla.
Knížka čtenáře, prostřednictvím čtyř příběhů, provede nejenom životem na ulici, ale všemi fenomény, které s tím souvisejí - drogy, prostituce, kapesní krádeže... Navíc se snaží toto vše zasadit do historického kontextu a to nejenom divokých devadesátých let v naší zemi. Kromě toho mě taky velmi potěšilo jak na sebe vše nenuceně navazuje. Prostě velký respekt před mladým autorem, jeho další knížku si určitě rád přečtu.
Fajn knížka, která odstraňuje předsudky. Člověk se obvykle o životních příbězích lidí bez domova nedozví, a tak si žije jen se svými často nehezkými představami. Příběh Vojtěcha byl pro mě velmi silný.
Homeless Guide: Jak přežít na ulici a užít si to
Graficky je to velmi působivé, jako průvodce zajímavé, jako nápad neotřelé.