Homo psychoticus
Michaela Malá
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236953/bmid_homo-psychoticus-tbQ-236953.jpg
4
66
66
Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok. Autorka dokonale ilustruje soužití s nemocí, na niž — přesněji na některou z jejích forem — stůně asi jeden člověk ze sta. Přestože jde o postižení velmi časté, ani nejbližší okolí nemocných si nedokáže představit jejich utrpení často jen málo ovlivnitelné moderní terapií, které může pacienty přivést až na hranici sebevraždy. „Homo psychoticus je mimořádně cenná kniha. V záplavě braku a vymyšleností, které si s duševními poruchami a onemocněními jen nebystře a nevzdělaně hrají, představuje kus těžce získané skutečnosti.“ MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, Thomayerova nemocnice Praha... celý text
Přidat komentář
Dal jsem si tuto knihu ze zvědavosti. Našel jsem pár stejných rysů s hrdinkou románu a vyprávění mi v lecčems pomohlo. Jsem vlastně rád, že toto dílo vzniklo, ale na druhý, ani třetí díl se určitě nechystám. :-)
Autorce patří velký dík za to, že knihu napsala, nechala nahlédnout do svého života a soukromí a poskytla cenné informace všem, kdo se o problematiku psychických poruch zajímají. Ve chvíli, kdy spolu v knize začaly rozmlouvat “tři osobnosti” bylo pro mě čtení trochu náročné a na čas jsem ji odložila. Jsem ale ráda, že jsem se rozhodla knihu dočíst a pravděpodobně se pustím i do dalších dílů, protože mě zajímá, jak se autorce v životě daří a jak se vypořádává s hendikepem. Myslím, že kniha je velkým přínosem hlavně pro jedince bojující s podobným postižením. Může jim poskytnout pocit, že “v tom nejsou sami”. Dále také výborně poslouží lékařům, terapeutům a rodinám osob s duševním onemocněním. Přiblíží jim, jak dotyčný myslí a co se u něj odehrává v náročných situacích.
Opravdu skvělý náhled do psychotické mysli a hledání toho, co ještě je objektivní realita, a co není.
Autorka je velice inteligentní.
Nedomnívám se, že by si člověk, který nikdy neměl žádnou psychotickou příhodu, dovedl na základě její výpovědi představit, co "pacient" doopravdy zažívá. Ale pokud si to někdo z čtenářů myslí, budiž, možná to tak je, a jen mně v jejím popisu konkrétnější informace chybí. (Nicméně si její snahy vážím.)
Zaujalo mě, jak se Michaela postavila k otázce, proč nevyužívá telepatii v běžném životě (používala ji jen ve svém virtuálním světě, v němž ovládala prezidenty, politiky a komunikovala se svými nereálnými přáteli). Uznala, že ve skutečném světě jí schopnost telepatické komunikace nefunguje, a na základě toho ji přestala používat i v tom neviditelném.
Otevřená výpověď pacientky, která trpí psychotickým onemocněním. Na některé pasáže je třeba vynaložit větší míru pozornosti, ale stojí za přečtení. Zvlášť by si jí měli přečíst ti, kteří mají ohledně schizofrenie omezené povědomí.
Neobvyklý pohled do pocitů a vnímání člověk trpícího schizofrenií. Náročné na čtení a pozornost, ale stojí za to.
Knihu jsem si pořídila na základě přednášky s autorkou, kdy mě její vyprávění zaujalo a chtěla jsem se dozvědět o jejím prožívání více. Kniha je zajímavým pohledem do duše člověka, který je na tom zdravotně jinak než většina populace. Doufám, že po přečtení všichni pochopí, že stigmatizace je špatná a budou na lidi s duševním onemocněním pohlížet stejně jako na své "zdravé" kamarády, rodinu, známé,... Doporučuji.
No vzhledem k tomu, že jsem na humanitních studiích a že mám s tím i osobní zkušenost, tak mě kniha už nepřekvapila. Opravdu chápu to co píše i když ve skutečnosti to nechápu. V mnoha směrech je mi to cizí.
Závěr mě docela dostal - z průběhu čtení jsem měla dojem, že ta paní ráda píše a její jeden odstavci jako závěr všeho mi přijde divný, zvláště, když v tom naznačuje, jakou proměnnou k jejímu dobru prošla.
V doslovu se píše, že většina lidí by nechtěla pracovat s člověkem s duševní nemocí. Já asi taky ne - je to hodně psychicky vyčerpávající a potřebuje k tomu hodně slušnou trpělivost a možnost supervize abyste těm lidem k něčemu byly.
Knihu doporučuji těm, co chtějí méně odborný náhled do psychické nemoci schizofrenie.
Smekám před odvahou autorky napsat takto otevřenou zpověď a přeji jí hodně sil v boji s nemocí. Myslím, že knihu ocení jak zdraví lidé, kterým přiblíží, co se děje v hlavě člověka trpícího schizofrenií, tak i ti, kteří nějakou zkušenost s tímto onemocněním mají.
Michaelo, smekám před Vámi, že jste dokázala napsat tak otevřenou zpověď, tak upřímnou, plnou Vašich pocitů a problémů. Jsem přesvědčená, že jste na dobré cestě, protože Vaše problémy často korespondují s problémy mnoha žen (koho např. netrápí nějaké to kilo navíc?), jen Vaše cesta k cíli (nejen k tomu hubnoucímu :-) bude zřejmě kvůli diagnóze více trnitá. Na základě Vaší knížky ale věřím tomu, že se naučíte ty trny zdolávat a že si budete pomalu prostříhávat cestičku k takovému životu, který si přejete mít. Hodně štěstí! Vaši knihu rozhodně doporučuji!
Není lehké žít s duševní nemocí a otevřít svoji duši veřejnosti potřebuje velkou odvahu.
Jaký je život duševně nemocného člověka? Tisíckrát spadnout a znovu se postavit na nohy. Mnohokrát začínat z bodu nula.
Někdy se v knize setkáváme s osobou na pokraji svých sil, která navzdory svým nesnázím, vystuduje vysokou školu a intenzivně se věnuje malování.
Mrzí mě, že lidé mají tendenci házet psychicky nemocné do jednoho pytle. Ten, kdo si nesáhl na dno příliš snadno soudí. Ale pravdou je, že mnohdy by jim mohli závidět. Jejich vůli k životu s neotřesitelnou touhou žít a bojovat.
Nevím, jak se při psaní této knihy cítila autorka, ale osobně mi přijde představa toho, že píšu o svém osobním životě s cílem takovou výpověď poskytnout veřejnosti, velmi nelehká, zvlášť pokud se jedná o popis života s duševní poruchou. Tuto knihu pokládám za velmi důležitou, a to proto, že se mnoho lidí s podobnými zkušenostmi může dozvědět, na kolik zvláštních a jemných prožitků není sám - že je totiž prožil i někdo další. Kniha je také přínosná pro účel snahy takzvaných zdravých jedinců pochopit, co člověk s duševní poruchou může prožívat, jak těžké pro něj můžou být věci, které pro ostatní tak problematické nejsou a nakolik může lidský zájem, podpora a porozumění těmto lidem pomoci a udělat tak svět zase o něco zdravějším - a to pro nás všechny, protože to, že určitou duševní poruchou sami netrpíme, ještě neznamená, že nám i přesto její důsledky nemohou zasáhnout do života.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Homo psychoticus |
| 2016 | Homo psychoticus II aneb Můj návrat ke studiu |
| 2020 | Homo psychoticus III: aneb návrat do práce |
| 2021 | Život velkými písmeny aneb Já se prostě nedám! |
| 2024 | Cestou necestou aneb Příběhy psychotických duší |
Zajímavá knížka. Autorka si svou duševní nemoc trochu sama zavinila, zneužíváním drog, léků a alkoholu. Ale nelze jí upřít snahu vyrovnat se s tímto postižením a předat své zkušenosti lidem s podobnými problémy.