Homo psychoticus II aneb Můj návrat ke studiu
Michaela Malá
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311019/bmid_homo-psychoticus-ii-aneb-muj-navrat-Djb-311019.jpg
3
10
10
Upřímná výpověď o životě s psychotickým onemocněním je volným pokračováním knihy Homo psychoticus, která čtenářům přiblížila minulost autorky, mnohdy psychotickou přítomnost a plány do budoucna. Kniha končila přijetím na vysokou školu. Druhý díl tak dává nahlédnout do studia školy se sociálním zaměřením, již si autorka zvolila pro splnění snu pracovat jako sociální poradce pro lidi s duševním onemocněním. Kniha je zajímavá i z hlediska prožívání intenzivní psychoterapie, kterou autorka prochází s „doktorem B“. Je o psychiatrických lécích, co od nich očekává pacient, co lékař. Je o hledání sebevědomí, touze uspět a obstát ve světě „normálních“ lidí, ale i o úplně všedních dnech a soužití s přítelem, jehož si autorka vybrala za životního partnera, milence a kamaráda do pohody i nepohody. Je o vztazích s lidmi, jak v nich obstát a prožívat je s vnitřním uspokojením. Forma připomíná deníkové zápisky a jako osoba důvěrníka v nich figuruje lékař, který autorku již řadu let doprovází prostřednictvím korespondence, jež mezi nimi funguje.... celý text
Přidat komentář
Osobně si myslím, že se klidně mohlo ubrat na počtu stránek. Takhle mi osobně přijde kniha zbytečně zdlouhavá. Tak jako tak, jedná se o velice intimní zpověď pacientky s psychotickým onemocněním (jako u prvního dílu), včetně toho, že zde autorka rozebírá i svou vlastní sexualitu.
Těm, kteří se zajímají o schizofrenní onemocnění, kniha pomůže v lepší orientaci toho, jak můžou tito lidé přemýšlet, uvažovat, prožívat.
Zásadně nesouhlasím s tvrzením, že si autorka vymýšlí problémy a že je vlastně normální. Když budu chtít být jednorožcem, neznamená to, že se jím opravdu stanu. Ale snažit se o to můžu.
Takové skutečné životní příběhy mě přitahují. Ale vždycky se u nich zamýšlím i nad tím, kolik státních peněz takto nemocní lidé vyčerpají mnohdy zbytečně a vlastně si všemožné pomoci příliš neváží. Tady je v závěru knihy naprosto zřejmé, že autorka si ve své pozici libuje a vůbec jí nenapadne, že každotýdenními hovory s psychologem třeba omezuje dostupnost léčby
pro někoho potřebnějšího. Medikace jí zabírá, studuje, je normální a přesto si vymýšlí problémy...
Autorovy další knížky
| 2015 |  Homo psychoticus |
| 2016 | Homo psychoticus II aneb Můj návrat ke studiu |
| 2020 | Homo psychoticus III: aneb návrat do práce |
| 2021 | Život velkými písmeny aneb Já se prostě nedám! |
| 2024 | Cestou necestou aneb Příběhy psychotických duší |
Nejenže je inteligentní, je také cílevědomá, až ctižádostivá. (Kdo nemá cíl, nemá důvod se stabilizovat a nebude brát léky, cílevědomost je výhoda. Ctižádostivost je ale zbytečně stresující.) V minulosti potřebovala elektrošoky a nyní bere tři druhy antipsychotik, jedny antidepresiva a sem tam nějaký další prášek na zahnání úzkosti, aby nebyla permanentně zavřená v psychiatrické léčebně. Je troufalostí a nepochopitelným neporozuměním napsat, že si Michaela vymýšlí problémy.
Nemůžu říct, že by mě bavilo číst o studiu (ke kterému mám odpor už od první třídy) a tloušťce (která z mého šatníku jen za dobu koróny vyřadila čtyři velké tašky oblečení), zajímalo mě to ostatní.
- když si čte, slyší slova z knížky, když spí, slyší záznam snu, slyší své myšlenky a jen vzácné a krátké chvíle jsou bez myšlenek; ptá se, co s neustálým tokem myšlenek v hlavě? (Nedovedu si představit, co je na tom nenormálního, ale zřejmě jde o výraznější ozvučení, než u běžně fungujícího mozku?);
- pomáhá jí, když dělá něco fyzicky, manuální práci;
- neprojevuje emoce, neumí plakat;
- když má úzkost (bušení srdce, pocení, špatně se jí dýchá), bojí se, že neodezní;
- zažila splynutí s celým vesmírem, byl to nádherný pocit lásky, osvícení, čistoty, extáze a pochopitelně to chce zažít znovu;
- ponechala si i před doktorem "13. komnatu";
Na jednu stranu hledá klid, na druhou neustále touží po nějakém vzrušení a výjimečnosti. (Jak normální, což?)
Prý schizofrenika můžete vyléčit jedině konfrontací s realitou.