Homo psychoticus III: aneb návrat do práce
Michaela Malá
Poslední díl autobiografické trilogie volně navazuje na dva předešlé díly. Psychotické onemocnění, jehož součástí jsou deprese, mánie a panické úzkosti, zasahuje do všech oblastí autorčina života: ta popisuje své studium další vysoké školy, průběh psychoterapií, soužití s partnerem a pejskem Barykem, vztahy s rodiči, psychology, psychiatry, kamarády a známými i s tajemným panem doktorem, který ji doprovází životem již řadu let. Jak podtitul napovídá, autorka se vrátila po letech invalidního důchodu do práce, a to hned na několik pozic: peer konzultantky, odbornice na destigmatizaci a důvěrnice pro pacienty psychiatrické nemocnice. Deníkový charakter knihy i odvaha otvírat třináctou komnatu zesilují autenticitu textu a dovolují nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše. Posuďte sami, nakolik se jí to povedlo.... celý text
Přidat komentář
Markéta nám opět umožnila nahlédnout do jejího života, světa plného úzkostí, psychotických stavů, ale i radosti. Tahle knížka je psaná formou deníku a myslím, že se v tom určitě najde spousta lidí s touto (nebo podobnou) diagnózou, se kterou musí bojovat denně, 24/7. Autorka získala definitně ještě další, novou diagnózu, hraniční poruchu osobnosti a to myslím tak nějak vysvětluje mnohé, o čem autorka již dříve psala.
Ten konec mě zklamal, ne kvůli tomu, že jsem čekala happy end, ale kvůli autorce - podle mě je to velká škoda (nebudu prozrazovat), přece jen tomu dala svůj čas a energii. Ale sama asi musí vědět, co je pro ní nejlepší. Odpočívat je při této nemoci klíčové.
Autorce přeji hodně štěstí a ať je jí jen líp.
Přesně tento druh knih ráda vyhledávám a čtu. Určitě doporučuji číst knihy popořadě jak vyšly, aby celý příběh dával smysl. Vyjadřuji svůj velký obdiv k autorce, která dokázala vystoupit z anonymity a bez bázně a studu píše o svém životě s psychiatrickou diagnózou schizofrenie. Její kniha/y jsou za mě obrovskou motivací a inspirací pro lidi s jakýmkoli duševním onemocněním. Autorka je důkazem, že tato diagnóza není červenou stopkou pro šťastný a spokojený život! Že lidé s touto diagnózou nemusí končit zavření v ústavech, s plným invalidním důchodem nebo stigmatem toho divného blázna, kterého se lidé bojí a vyhýbají se mu (bohužel toto není ojedinělý přístup veřejnosti k lidem s psychickou nemocí). A nejen proto jsou všechny tři knihy Homo psychoticus tak moc důležité a potřebné!!! A já za ně DĚKUJI! A kdybyste pořád ještě pochybovali o přečtení těchto knih, tak jsou opravdu velmi čtivě napsány, autorka vás udržuje v ději, držíte jí palce a máte pocit jako na procházce jejím životem. Přeji autorce jen vše dobré a držím moc palce.
Autorovy další knížky
2015 | Homo psychoticus |
2016 | Homo psychoticus II aneb Můj návrat ke studiu |
2020 | Homo psychoticus III: aneb návrat do práce |
2021 | Život velkými písmeny aneb Já se prostě nedám! |
2024 | Cestou necestou aneb Příběhy psychotických duší |
Třetí knížka autorky mě přesvědčila, že jsem se v komentářích k jejím ostatním knížkám nemýlila a nebyla v tom mém hodnocení žádná troufalost ani nepochopitelné neporozumění. Na to jsem už reagovala v diskuzi k druhé knížce. Rozhodně nezpochybňuji, že psychická nemoc velmi omezuje život, ale autorka píše právě i o tom, jak si svůj stav mnohdy sama vědomě zhoršuje. A její lékař říká, že už celý rok pozoruje zbytečnost psych. sezení. (Str. 18) Ano, je nemocná, obdivuhodně to zvládá, ale zároveň i hodně zneužívá naše zdravotnictví.