Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321686/mid_honzikova-cesta-9nr-321686.png
4
1921
1921
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství.
Přidat komentář
Asi zajímavá knížka pro malé čtenáře, na mě tam ale bylo těch družstevníků už trošku moc. :D
Na Honzíkovo obrovské dobrodružství s družstevním vajíčkem už prostě nikdy nezapomenu :o)
Knížka, ke ketré jsem se dostala náhodou znovu.Momentálně siji čteme se synem před spaním. To bylo krásné čtení a doufám že bude pro další a další generace
Opravdu nostalgie. Od té doby, co jsem byla malá jsem to nečetla, ale pamatuji si, že se mi to strašně tehdy líbilo a četla jsem to mockrát. Dneska už by mě to asi nebavilo, ale i tak dávám 4*.
paulhunter:
Jedna z prvních knih, kterou jsem četl.. ale to bude určitě u více čtenářů :) - Plný souhlas!
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek před pár lety. Na duhovou kuličku opravdu nic nemá.. A ta soběstačnost cestou ve vlaku... Je v tom mnoho vzpomínek..
Jedna z prvních knížek díky které jsem se naučil číst a stal se ze mne knihomol.
Vlastním přímo tohle staré vydání z roku 1956, které je po mé mamce. Tahle knížečka je srdcová záležitost, ale pouze tahle stará s nádhernými ilustracemi. Byla mi nejdříve předčítána v předškolním věku, než jsem šla do školy, uměla jsem sama přečíst obsah. Poté jsem si ji jako malá školačka četla sama. Pak x let odpočívala a následovalo samozřejmě předčítání synovi. Družstevní vajíčko mě nijak neirituje, prostě to tak bylo. Knížka je v podstatě rodinné dědictví a opatrujeme ji jako oko v hlavě.
Akorát přímo nesnáším všechna vydání s ilustracemi Zmatlíkové, když nám toto předložili asi ve 2. třídě s těmi velkými písmeny k četbě v lavicích, pro mě to prostě Honzíkova cesta nebyla. Ta velká hnusná písmena a panenky s obrovskýma očima (ty prostě nevypadají jako lidi) jsem nenáviděla. A v nových vydáních jsou změny v textu a to už není ono..
Jako malý jsem se přikláněl na stranu Letadélka Káněte v pomyslném boji těchto dvou knih a na Honzíkově cestě jsem nenáviděl skoro vše. Tato nenávist mi vydržela dodnes.
Sakra, tuhle knížku jsem si hledala jako první ve starý znojemský knihovně, to bylo bájo!
Nostalgie, první knížka, velká písmenka, dětství .... Takové knížky by měly být v každém desetiletí.
Tato kniha mi dala odpověď na palčivou otázku:"Jaký je rozdíl mezi družstevním a normálním vajíčkem?" Inu, i to se někdy počítá.
Moje první kniha, kterou jsem přečetla. A tu skleněnou kuličku jsem taky chtěla (babičku s dědečkem jsem už takové měla). // Nové vydání nedoporučuji.
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Jak je napsáno níže povinná četba - taky mě nebavila.