Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321686/mid_honzikova-cesta-9nr-321686.png
4
1891
1891
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství.
Přidat komentář
Ano, kniha mého dětství. Jak já ji milovala!!! Kvůli této knížce jsem se naučila číst ještě než jsem šla do školy. Maminka mi ji odmítala číst 10x denně :-) no a teď, ve 33 letech, jako máma 3 dětí, jsem si na ni vzpomněla. Dnes jsem ji našla u taťky v našem dětském pokoji, co jsme měly se ségrou. Byla tam, ve skříni s knihami co jsme byly malé. Hned jsem si ji vzala domů a dnes během asi 2 hodin jsem ji celou přečetla svým dětem. Naráz. Tak moc je bavila a mě chytla a odnesla do dětství. Prostřední dcerka se mě už ptala, jestli zítra přečteme znova :-)
Knížku jsme si četli s dcerou před spaním. Asi po ní později opět sáhneme. Je to opravdu pěkné vyprávění o tom co všechno mohlo malé dítě zažít před pár lety. Kdo by si teď dovolil poslat dítě předškolního věku vlakem k babičce a dědečkovi? A které děti si venku hrají kuličky?... Holt jiná doba.
U nás doma se Honzíkova cesta předčítala často před spaním, protože brácha má stejné jméno. :-) Ilustrace jsou pro děti přitažlivé.
Knihu jsem v dětství četla několikrát, myslím, že mě přitahovaly typické okaté obrázky. Dnes mě překvapilo, jak mi při čtení samy od sebe naskakovaly následné věty. Ale jinak velké zklamání. Nejde ani tak o to, že bylo “předružstvováno” , ale knížka se mi už celkově vůbec nelíbila. Když jsem měla malé děti, nějak nás minula, až budu mít vnoučata, rozhodně ji hledat nebudu. Abych byla spravedlivá, průměrné tři.
Klasika mého dětství. :)) Družstevní vajíčko, cesta vlakem předškolního dítěte... Sci-fi dnešních dnů :o)
Ach ano, kráísná kniha z mého mládí. Jo, představte si že tehdy se opravdu mohly posílat děti vlakem k babiččce. Prostě se řeklo výpravčímu, ten kluka předal průvodčímu a jelo se. Já sám takhle jezdil. Jo, zkuste to dnes. Navíc, bohužel, ty babičky a dědečkové na venkově nějak vymřeli. Všechny se přestěhovali do měst.
Příběh jednoduchý. Věty jako vytržené ze slabikáře a seskládané do příběhu. Pro malého čtenáře ideální.
(SPOILER)
Audio verzi mám vyposlouchanou asi 10x a rozhodně hodnotím kladně.
Je to hezký příběh malého kluka, který jede za babičkou a dědečkem SÁM vlakem, sbalí si košili, duhovou kuličku, kterou později dá babičce, ale ta ji odmítne, atd.
Kniha se mi moc líbí, hlavně nahrávka na youtube z roku 1995 (https://www.youtube.com/watch?v=45O6vM3trmI).
Dětství, to je pro mě tato kniha. Moc krásný a milý příběh připomínající mi mé dětství spojené s každou volnou chvílí u babičky a děděčka na vesnici.
Měla jsem pocit, že si příběh nepamatuji, ale některé věty mi byly známé do posledního písmenka, a zvláštně melancholicky ve mně po jejich přečtení zatrnulo.
"Puňtu znám, kocoura znám, ale koníka jsem ještě neviděl."
"Vypadal, jako by se byl pral alespoň s pěti veverkami."
Ráda bych ještě vyzdvihla nádherné ilustrace paní Zmatlíkové. Obrázky si totiž pamatuji do posledního detailu a nepřestává mě uchvacovat, jak moc si dětská mysl pamatuje a jak vnímá.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z mého dětství. Z odstupem času se až divím, že jsem z ní byla tak nadšená. Asi nemůžu říct, že by by příběh nějak přeúžasný, avšak očividně měla něco, co mě jako malou dokázalo uchvátit. Zvláštní, jak si dětský mozek uchová ve výsledku jen některé, pro něj asi nějakým divným způsobem důležité části či motivy. Po přečtení jsem si totiž uvědomila, že si rozhodně nepamatuji příběh cělý. A to je opravdu divné. Jsem si jistá že mi ji naši četli skoro každý večer po dobu několika let. První kapitolu si třeba vybavuji skoro nazpaměť, dále mám už jen střípky.
To co se mi ale vrylo bez výjimek jsou ilustrace. Já mám vydání s ilustracemi Helenky Zmatlíkové, které ilustrovala naprosto všechny moje oblíbené dětské knížky (Alenčina čítanka, Z deníku kocoura modroočka apod.). Možná to bude i tím, že jsem v té době ještě neuměla číst, zato obrázky jsem si pamatovala do posledního.
Byl to krásný zážitek po tolika letech ji zase otevřít a zavzpomínat. Ještě k tomu jsem četla to vydání, které mám od dětství doma, takže je celá počmáraná, izolepou přelepená a prakticky se člověku rozpadá pod rukama. Zato to mělo to kouzlo. Pro mě bude navždy znamenat kus dětství.
Co k této dětské klasice ještě dodat ? Měli jsme doma čerstvé vydání z roku 1964 s krásnými ilustracemi pana Pospíšila a byla to druhá kniha, kterou jsem si sám přečetl (po "Kuřátku v obilí"). V té době jsem nebyl daleko od věku knižního Honzíka a tak jsem jeho příhody docela prožíval. Miloval jsem obětavou Terezku, nesnášel pihovatého Ferdu a plně respektoval rozumného Viktora. K příběhu jsem se několikrát vracel i jako starší žáček a vždy se mi velice líbil. Vlastním dětem jsem četl už vydání s ilustracemi paní Zmatlíkové, ale pro mě byly zásadnější ty Pospíšilovy.
Vzpomínka na dětství, která nikdy nevyvane.
Možná to bude nečtenější kniha letošního roku, protože nás, kteří plníme čtenářskou výzvu a které provázela Honzíkova cesta jakožto jediná povinná kniha bude mraky...
Nebudu se zde zbytečně vypisovat, Lenka.Vílka to shrnula skvěle. Díky Leni :-)
PS: pokud člověk nemá děti, toto téma čtenářské výzvy není moc dobře uchopitelné...
Knihu jsem dostala v r. 1996 jako dárek při odchodu ze školky. Příběh jsem si už vůbec nepamatovala, ale čtenářská výzva mě donutila si knihu opět přečíst. Když se zamyslím, že byla napsaná v roce 1964, tak nemůžu hodnotit jinak než 5*.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětská dobrodružství cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakem
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Já jsem to s touto knížkou měl jinak než ostatní. Kniha mě nebavila, přestože jsem prožil nádherné prázdniny u tety na venkově. V době, kdy to měla být má povinná četba, jsem měl už dávno jiné čtenářské zájmy.