Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551637/bmid_honzikova-cesta.jpg
4
1898
1898
Po několik generací oblíbená knížka vypráví o velké cestě pětiletého Honzíka. Honzík jede poprvé sám vlakem z Prahy do Koníkovic k dědečkovi a babičce. Na vesnici zažívá spoustu dobrodružství a seznámí se s mnoha pro něj nezvyklými věcmi, které jsou pro malého městského kluka zcela nové. Co všechno Honzík zažije se dozví malí posluchači při poslechu této knihy, na kterou si jistě každý rodič rád zavzpomíná. Interpretace se ujal herec Václav Postránecký, a všichni posluchači jistě ocení také mnoho autentických zvuků zvířátek a venkovského prostředí.... celý text
Literatura česká Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno:
2011
,
Popron music
Interpreti: Václav Postránecký
více info...
Přidat komentář
Co k této dětské klasice ještě dodat ? Měli jsme doma čerstvé vydání z roku 1964 s krásnými ilustracemi pana Pospíšila a byla to druhá kniha, kterou jsem si sám přečetl (po "Kuřátku v obilí"). V té době jsem nebyl daleko od věku knižního Honzíka a tak jsem jeho příhody docela prožíval. Miloval jsem obětavou Terezku, nesnášel pihovatého Ferdu a plně respektoval rozumného Viktora. K příběhu jsem se několikrát vracel i jako starší žáček a vždy se mi velice líbil. Vlastním dětem jsem četl už vydání s ilustracemi paní Zmatlíkové, ale pro mě byly zásadnější ty Pospíšilovy.
Vzpomínka na dětství, která nikdy nevyvane.
Možná to bude nečtenější kniha letošního roku, protože nás, kteří plníme čtenářskou výzvu a které provázela Honzíkova cesta jakožto jediná povinná kniha bude mraky...
Nebudu se zde zbytečně vypisovat, Lenka.Vílka to shrnula skvěle. Díky Leni :-)
PS: pokud člověk nemá děti, toto téma čtenářské výzvy není moc dobře uchopitelné...
Knihu jsem dostala v r. 1996 jako dárek při odchodu ze školky. Příběh jsem si už vůbec nepamatovala, ale čtenářská výzva mě donutila si knihu opět přečíst. Když se zamyslím, že byla napsaná v roce 1964, tak nemůžu hodnotit jinak než 5*.
Bylo krásné se ke knize vrátit, četla jsem jí jako malá, potom jsem jí četla dětem a po20 letech ji opět držela v ruce. Už se moc těším až jí budu číst vnoučatům
Nádherná kniha. Když jsme v 1. třídě přečetli Slabikář, četli jsme pak Honzíkovu cestu. Takže jsem se vrátila do svých školních let. Pěkná je i ilustrace Heleny Zmatlíkové.
(audiokniha)
Obešla jsem čtení dětské knihy do Výzvy poslechem audioknihy,jen jsem bohužel narazila na verzi načtenou pro mě hodně otravným ženským hlasem. Bohužel až po doposlouchání celého jsem zjistila že existuje i verze s panem Postráneckým, to by asi bylo jiné posloucháníčko.Ale i tak mě velmi překvapilo jak to vlastně pro mě žádné překvapení nebylo,nečekala bych že jsem si děJ pamatovala z nejranějšího dětství úplně celý. Velmi milá dětská knížka, jen nevím jestli dokáže zaujmout i dnešní děti.Pro mě tenkrát to bylo velké dobrodružství.
V dětství se mi líbila, vzpomínky byly vždy na knihu živé. Po dnešním přečtení se utvrdila krása knihy mého dětství!
Oblíbená kniha mého dětství .S Honzíkem jsem ráda cestovala k babičce a dědovi na vesnici -kde prožívá spoustu dobrodružství. Musím také zmínit krásné ilustrace této knihy od paní Heleny Zmatlíkové. Měla jsem v dětství několik oblíbených knih ,ale tato byla asi moje nejmilejší.
Do svých dětských let jsem se vrátila díky čtenářské výzvě a moc jsem si poslech užila. Úplně se mi vrátila vzpomínka, když jsem knihu Honzíkova cesta jako malá dostala. Opatrovala jsem ji na každém kroku, pořád ji hladila a měla jsem z knížky ohromnou radost :-) Postránecký má úžasný hlas a k Honzíkovi a jeho vyprávění dobrodružství se skvěle hodí, moc doporučuji.
(Audiokniha)
Ke knížce jsem se znovu dostala díky čtenářské výzvě a četla ji večer dětem.
Nádherná knížka, která mě vrátila do dětských let a připomněla mi prázdniny u babičky a dědy.
Nádhera, četla jsem sama, pak svým dětem a i vnoučatům. Nelze než chválit a zase chválit ilustrace paní Zmatlíkové.
Nádhera , čteno znovu kvůli čtenářské výzvě. Chtěla bych být Honzík u babičky a dědečka na vesnici…..aspoň jedny prázdniny :-)
Krátké vyprávění o životě na vsi a málem Honzíkovi. Jednoduché a příjemné vyprávění.
Honzíkovu cestu jsem v dětství měla moc ráda a vlastně mám i dnes, krásná kniha, krásné ilustrace H. Zmatlíkové, čteno díky výzvě - kniha mého dětství.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětský hrdina čeští spisovatelé dětská dobrodružství Národní knihovna ČR cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata české příběhy toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z mého dětství. Z odstupem času se až divím, že jsem z ní byla tak nadšená. Asi nemůžu říct, že by by příběh nějak přeúžasný, avšak očividně měla něco, co mě jako malou dokázalo uchvátit. Zvláštní, jak si dětský mozek uchová ve výsledku jen některé, pro něj asi nějakým divným způsobem důležité části či motivy. Po přečtení jsem si totiž uvědomila, že si rozhodně nepamatuji příběh cělý. A to je opravdu divné. Jsem si jistá že mi ji naši četli skoro každý večer po dobu několika let. První kapitolu si třeba vybavuji skoro nazpaměť, dále mám už jen střípky.
To co se mi ale vrylo bez výjimek jsou ilustrace. Já mám vydání s ilustracemi Helenky Zmatlíkové, které ilustrovala naprosto všechny moje oblíbené dětské knížky (Alenčina čítanka, Z deníku kocoura modroočka apod.). Možná to bude i tím, že jsem v té době ještě neuměla číst, zato obrázky jsem si pamatovala do posledního.
Byl to krásný zážitek po tolika letech ji zase otevřít a zavzpomínat. Ještě k tomu jsem četla to vydání, které mám od dětství doma, takže je celá počmáraná, izolepou přelepená a prakticky se člověku rozpadá pod rukama. Zato to mělo to kouzlo. Pro mě bude navždy znamenat kus dětství.