Horalka
Alberto Moravia (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249/bmid_horalka-wIh-249.jpg
4
836
836
Itálie roku 1943. Na zem dolehla válka v plné síle. Na Řím dopadají spojenecké bomby a uprostřed všeho toho chaosu se ovdovělá Cesira rozhodla odvést svoji osmnáctiletou dceru Rosettu do bezpečí. Odchází s ní tedy do vesnice, z níž sama pochází. Namísto vysněného klidu ji však čeká mnoho dalších dramatických okamžiků...
Přidat komentář
Knížku jsem četla na prahu dospělosti ... a přiznávám, že mě dost "šokovala" ... chápu ji až teď ... po mnoha, mnoha letech ... a děkuji bohu, že mám syny ... příběh, který možná nepsal sám život, nicméně prožitý mnoha generacemi ...
Mně se tato knížka moc líbila. Baví mě většina knih s tematikou druhé světové války a tato nebyla výjimkou. K tomu pěkně vykreslené charaktery a psychologie postav. Zajímavé byly pasáže s realistickým popisem jak horské přírody, tak situace války...hlavní postavu, tedy Cesiru, jsem zcela chápala. Chápala jsem její obavy, touhy, radosti i starosti o dceru.
Jinými slovy, určitě si knížku přečtěte :)
Moc se mi líbil tento román, hlavně barvitost a opravdovost, která z něj dělá skutečný zážitek. Styl psaní Alberta Moravia je v něčem originální nenapodobitelný.
Zajímavá kniha zabývající se hrůzami války. V době války srdce už není srdce, bližní neexistuje a všechno je možné...
Pokud víte, do čeho jdete, víte, že čtete neorealistický román, ještě k tomu z války; musíte být připraveni na syrovost a drsnost. Cesira je žena odhodlaná ubránit se válce a především ochránit dceru. Lidé, se kterými se obě setkávají, jsou až na výjimky morální spodina, která na válce vydělává. Proto jsem i chápala Cesirino jednání a sílu, která působila až nežensky – jak jinak se ale dalo přežít takové zlo, jaké představovala válka, a především ten nejhorší akt, který přišel ve chvíli, kdy už vše začalo vypadat nadějně? Až tehdy musela i ona sebrat všechnu vnitřní sílu, protože viděla, co se stává z její hodné a poddajné dcery…
Neorealismus není to, co bych vyhledávala, ale nemohu mu upřít působivost. Vědomí, že odpornost války spočívá právě v tom, že zabije, zmrzačí či zlomí ty dobré a těm nejhorším naplní jejich sny, ve mně zůstává i díky Horalce vryto navždy.
Také se přikláním k názoru, že filmové zpracování tentokrát předčilo knihu. Ale je také pravda, že v určitých fázích se od knihy nedali odejít. V každém případě moje pocity, oo dočtení knihy... nějak se mi tady na tom světě chce už sakramentsky nebýt, copak jsme tady v tomhle marastu jménem život opravdu za trest?
Tahle kniha je především dlouhá! Po čtyřech měsících jsem se nedokázala prokousat prostředkem. A je mi opravdu jen malilinko líto, že jsem to nakonec vzdala. Snad toto veledílo, dokážu přelouskat někdy v budoucnu
Toto je kniha o jednoduchej žene, ktorá sa dostala do veľmi zložitej situácie a to ju zmenilo. Zo začiatku mi bola hlavná postava nesympatická, ale časom som si ju dokázal obľúbiť. Trochu mi chýbál šťastný koniec na záver, ale tak toto je svetová klasika - taliansky neorealizmus a v živote sa človek nie vždy dočká šťastného konca. Pri čítaní tejto knihy som si opäť raz uvedomil, že aká to bola príšerná doba a čoho všetkého sú ludia schopný a, že by som nechcel takéto niečo prežiť.
Od přečtení knihy mám rozporuplné pocity. Nechala jsem příběh nějakou dobu "doznít" - a nic. Hlavní postava mi byla nesympatická a nepobírala jsem její myšlenkové pochody. Třeba to bylo tím, že z pohledu ženy psal muž, nevím... Příběh je sám o sobě silný, ale nedokázala jsem si ho kvůli Cesiře moc "vychutnat." Odnáším si aspoň další knižní svědectví o tom, jak zoufalá doba vede k zoufalým činům.
Horalka neboli Ciociara - hlavní hrdinka se mi líbila. Byl zde dojemně popsán průběh války i její následky a dopady na životy obyčejných lidí a také silné mateřské pouto.
Upřímné, až to bolí, ale hezky a tak to má být. Naprostá rutina toto léto při cestě do práce i z práce. Nádhera
Jako uznávám, že je to klasika, ale postupně se mi čtení tak neskutečně táhlo, že jsem měla strach, že to nikdy neskončí. Jo, byly tam i momenty zajimave a svižné... Ale ta část knihy, kdy uprchlice pobyvaly v st. Eufemii byla hodně pozvolna hodně rozvláčná
Kniha, kterou jsem četla dost dlouho- hlavně kvůli menšímu počtu přímé řeči i odstavců. Celá kniha si udržuje svou kvalitu, ale za nejlepší a nejpoutavější považuji závěr knihy.
Příjemné ukončení mé povinné četby. :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Řím sexuální násilí italská literatura znásilnění Itálie uprchlíci matky a dcery
Horalka
Hodně otevřeně napsaná, hodně syrová kniha. Příběh obyčejných lidí, semletých válkou. Syrově, nemilosrdně. Doporučuji k přečtení každému, kdo si myslí, že na válčení je cosi hrdinského.