Hordubal
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545460/bmid_hordubal.jpg
4
1051
1051
Noetická trilogie série
< 1. díl >
Tragický příběh milostného trojúhelníku inspirovaný skutečnou událostí.
Přidat komentář
Smutný príbeh človeka, ktorý sa po rokoch driny vrátil z Ameriky, ale v podstate nemal kam. Žena ho podvádzala, dcéra ho nepoznala a bála sa ho, hospodárstvo, aké si pamätal, už neexistovalo. K tomu zaostalá dedinská mentalita zapadákova kdesi na Slovensku, v ktorej skôr prejde vražda, než nevera.
Kým prvý diel Čapkovej trilógie "smutnel" postupne, tu na mňa padala ťažoba už od prvých stránok.
A já v tom vidím marnost honby za penězi. Z příběhu vyplývá, že si manželé žili dobře a neměli nedostatek. Ale chtěli se mít lépe - důvodem odjezdu do Ameriky nebyla tedy nouze a těžké životní podmínky, ale touha žít si nad poměry. Dnes těžko představitelné podmínky odloučení, kdy si partneři mohli psát jen s pomocí krajana a poté zůstat léta bez jediné zprávy o sobě. Z příběhu také vyplývá, že Hordubal by v Americe zůstal klidně déle, ale odjet musel. Touha po blahobytu způsobila, že přišel naprosto o vše - čekal snad, že dcera po osmi letech skočí kolem krku pro ni cizímu člověku? Že manželka bude trpělivě čekat, aniž by měla zprávu, zda je její muž ještě vůbec naživu?
Tento obraz je vidět často i dnes: nestačí nám, co máme, honíme se za lepším životem a přicházíme o to nejdražší....
Můj názor je, že ústředním motivem knihy je sdělení, že v povědomí prostých venkovských lidí, počátku 20. stolení, byla stále velmi silně zakořeněna křesťanská morálka a její mravní hodnoty. Něco jako cizoložství bylo odsuzováno více než loupežná vražda. O tom, jak na venkově nejde utajit mimomanželský poměr, čeho všeho si sousedé všímají a jak silně to dokáží odsuzovat. To, co dnešnímu člověku je zcela lhostejno bylo před 100 lety považováno za nevídaný hřích nutný odsouzení k smrti.
Čapek měl mimořádný vypravěčský talent, ale kniha je opravdu psána velmi zvláštním až archaickým způsobem, kde převládají vlastní myšlenky a úvahy nad přímou řečí. Hordubal byl, podle mně, představitel starých pořádků a naivního myšlení již dávno minulého světa, zatímco Manya a jeho přímost a zápal pro podnikání a své zájmy byl zase moderně smýšlejícím člověkem, který převzal žezlo v novodobém kapitalismu. Hordubalova žena Polana si vlastně jen nárokuje svoje právo na normální život, lásku a nikdo se nemůže divit tomu, že si ji hledá v pohledném čeledínovi, když její muž o sobě několik let nedá zprávu. V reálném životě, nikoliv Čapkově zidealizovaném příběhu, by Hordubal v Americe určitě věrný své ženě nezůstal, užíval by si života plnými doušky tamní svobody, a proto jsem spíše soucítil s opačnou stranou příběhu a nakonec mi bylo líto, jak to vše dopadlo.
Nejprve se zdálo, že půjde jen o prozření stárnoucího manžela, ale pak se příběh převtělil v podstatě až v detektivku. Karel Čapek opět nezklamal.
Chytlavé hned od začátku a taky hned od začátku jsem měl dojem, že to nemůže dobře skončit. Každopádně je příběh skvěle napsaný, čte se skoro sám a člověk jen čeká, jak to dopadne. Od Čapka už jsem pár věcí přečetl a tato kniha patří k tomu nejlepšímu od něj.
Psychologické drama, které bere za srdce svou bezprostředností a prostotou hlavního hrdiny, který se po letech strávených za mořem, kde vydělával dolary pro rodinu, vrací na rodnou hroudu. Představy o spokojeném životě po návratu se ovšem postupně rozplývají po zjištění nových poměrů na statku. Dobrák od kosti, který doplatí na svou naivitu. Čapek v první části knihy velmi živě vykreslí příběh nešťastné lásky a ve druhé pěkně dotvoří jakousi 'soudničku' z následného vyšetřování celého neštěstí. Celé psané v příznačném podkarpatském slangu. Vysoce promyšleně napsané dílo, které nemá chybu.
Mám ráda dílo Karla Čapka. Považuji ho za nejlepšího českého dramatika. Přesto jsem se Hordubalovi dlouhá léta vyhýbala. Možná za to mohl fakt, že byl vždy zmiňován v trilogii Hordubal - Povětroň - Obyčejný život. Tato trilogie mě svým názvem nezaujala. A byla to obrovská škoda. Hordubal je psychologické drama, kdy Čapek na malém prostoru rozehrává osudy po osmi letech navrátivšího se gazdy a jeho rodiny společně s čeledínem. I druhá část, vyšetřování a soud je vhledem do lidských osudů a myšlení.
Přijde mi, že mi úplně nepřísluší hodnotit velikána, jakým pan Čapek byl. Každopádně se stydím, protože tohle byla první kniha, kterou jsem od něho četla. Styl psaní byl zajímavý a příběh se nakonec tak zamotal, že vlastně doteď nevím, co si myslet. Hordubala mi bylo líto, ale na druhou stranu - kdyby aspoň zkusil některé věci vyslovit, třeba by to bylo jinak... Závěr byl pro mě opravdu takové filozofování o pravdě. Zkrátka - od pana Čapka si ráda zase něco přečtu.
Dostala jsem "chuť" na klasiku.
Tuto od Čapka jsem četla poprvé. A vcelku jsem mile překvapená. Budu muset vzít do rukou klasiku častěji. Vnímám ji úplně jinak, než v osmnácti ve škole - tak nějak vlídnější, pro mě příjemnější a srozumitelnější.
tohle je moje nejoblíbenější kniha K. Čapka. Jak já jsem dokázala v pubertě s tím hlavním hrdinou trpět a později, jak jsem dokázala chápat tu manželku a jak jsem se těšila na to bravurně popsané vyvrcholení! To je prostě lahoda, tohle číst. Všichni nám furt ve školách předhazují válku s mloky, ale tohle je teprve veledílo. Věřte mi. Nejlepší psychologický román, který u nás po Petrolejových lampách kdy vznikl.
Detektivní a psychologický vesnický příběh se soudním vyústěním. Poslouchala jsem jako audioknihu v perfektním podání Igora Bareše a i když jde o poměrně jednoduchý a obyčejný případ, právě pro svoji uvěřitelnost a podání to bylo strhující. No a když si člověk najde potom ještě nějaké odborné rozbory, jak na dílo nahlížet, přináší to i spoustu materiálu k zamyšlení :-)
Mám ještě pár Čapkových knih nepřečtených, tak tyto dluhy doháním.
Trochu mi Hordubal připomněl Waltariho novelu Cizinec přichází, která vznikla krátce po Hordubalovi. Mám z obou podobný pocit zmaru.
U Čapka se mi líbí, že každá kniha je úplně jiná. A ještě jsem nenarazila na žádnou, která by se mi nelíbila.
Zajímavý příběh, psychologie, ale i metafora ztraceného srdce. Jediné, co mi zážitek kazilo, byl styl psaní, který mi zkrátka nesedl.
Ono je vlastně skvělé si opět přečíst klasiku po všech těch zaručených bestsellerech...ta nadčasovost příběhu, krásný jazyk, stojí za to.
Od Čapka mám přečteného Loupežníka, RUR, Bílou nemoc, Matku, Továrnu na absolutno a teď ještě Hordubala. A nevím proč, ale pokaždé, když jdu Čapka číst, čekám něco pěkného, milého a pokaždé jsem strašně překvapen, že tomu tak není. Na jeho díle je máloco milého. I Hordubal je opravdu dosti temným příběhem.
Ač je mi samotnému záhadou, jak se to stalo, hlavní postava Jurij Hordubal je mi velice příjemný. Mnozí by řekli, že je pomalý, že je hloupý, ale není to pravda. Jurij, ač nevzdělaný, je relativně bystrý člověk, který je ovšem jednak zaslepený svou láskou, jednak příliš naivní a tak nedokáže vypozorovat zradu, ani životní nebezpečí. Sám Jurij, z jehož pohledu je první část knihy napsaná, činí začátek dosti obtížně čitelným. Čapek krásně zasadil vypravěče do mysli Jurije, která samo o sobě odráží jednak nářečí zakarpatské ukrajiny a navíc – jako by to samo o sobě nestačilo – ještě tunu amerikanismů. Zpočátku text, který zachycuje myšlenky Jurije, je opravdu poněkud těžší na porozumění, ale um pana Čapka to na druhou stranu velice rychle napraví a člověk si pohotově zvykne.
Nu a potom už procházíte příběhem, který je smutný a nepříjemný. Nedá se říci, že je jednoznačně určitelné morální postavení všech aktérů, ale myslím, že všichni se tak nějak shodneme co si myslet jak o Polaně, tak o Štěpánovi. Ovšem zde přichází ten asi nejslavnější motiv. Relativizace pravdy. Je fakt, že my se ani v jednom bodě celé knihy nedovíme, jaké její postavy vlastně jsou. To se nám Čapek rozhodl nepovědět a tak se musíme spoléhat na citově zbarvené popisy Jurije, na křik sousedek v soudní síni a případně na popis dvou velice rozdílných policistů a získáváme tak jakýsi pohled čtyř stran, z nichž žádná není objektivní. A tak tomu není pouze s postavami, ale i se samotným příběhem. My vlastně nemůžeme říci, co se stalo, jak se to stalo, či proč se to stalo. Dovolím si tvrdit, že se můžeme velice oprávněně a účinně domnívat, ale nevíme a to je tu to hlavní. O to tu jde, proto noetická trilogie.
Nemohu tvrdit, že by tento motiv byl kdovíjak originální, ale je alespoň velice příjemně zpracovaný a ač i příběh je v zásadě primitivní, je příjemné jej číst.
Štítky knihy
vraždy venkov Amerika psychologické romány první republika, 1918-1938 vystěhovalci, emigranti Podkarpatská Rus rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 podle skutečných událostí klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Po dlouhé době silná záležitost, která mě opravdu držela. Upřímně asi nejvíce do začátku druhé knihy. Audio ČRo: Jen potvrzení skvostnosti díla.