Hořící nebe
Iva Tajovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417650/mid_horici-nebe-2Kt-417650.jpg
4
57
57
Příběh situovaný do východních Čech volně navazuje na autorčin román Odpusť, že jsem se vrátil a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap. Sleduje, jak chatrnou skořápku propagandou prezentovaného poklidného a bezpečného života v protektorátu nahlodávají sílící represe gradující během heydrichiády a likvidace odbojového a později i partyzánského hnutí. Utrpení pardubických obyvatel bylo završeno v druhé polovině roku 1944, kdy město zažilo bombardování Spojenci, kterým se až napotřetí podařilo dokončit likvidaci rafinerie vyrábějící syntetický benzín. Román je psychologickou sondou do životů obyčejných lidí žijících v protektorátu i amerických letců vysílaných ke konci války z italských základen nad naše území, aby likvidovali průmysl zaměřený na válečnou výrobu. Kniha vzdává úctu těm, kteří navzdory všudypřítomnému strachu a nebezpečí dokázali podat pomocnou ruku. Je o lásce v mnoha podobách – zralé, vášnivé, vysněné, zakázané i opovrhované. Je o hledání identity, o statečnosti, nezištnosti, lži i bezohlednosti. Ukazuje, že pravda má tolik tváří, kolik je jejích nositelů a pozorovatelů.... celý text
Přidat komentář
Příběh navazuje na knihu "Odpusť, že jsem se vrátil". A stejně jako u předchozího "dílu" musím konstatovat, že styl vyprávění je jaksi popisný a ubírá příběhu, který je jinak nesmírně zajímavý, na atraktivitě.
Autorka mě mile překvapila, tak jako předchozí díl série je i tato napsána moc pěkně, charaktery postav dobře dotažené.
Z mého pohledu by se autorčiny knihy daly přirovnat ke knihám Aleny Mornštajnové a určitě by si zasloužily větší propagaci.
Už jen čekám na závěrečný díl celé série.
Knížku jsem si koupila hlavně proto, že autorka je z Pardubic a děj se dotýká událostí, o kterých mi vyprávěli prarodiče. Po přečtení prvních stránek jsem měla chuť čtení vzdát, protože postava Soni mě neuvěřitelně štvala. No, vydržela jsem a nelituji.
Je to poněkud rozvláčné, při čtení jsem vynechávala odstavce. Odpusť, že jsem se vrátil se mně líbila víc.
Volné pokračování knihy Odpusť, že jsem se vrátil. Osudy hrdinů žijících ve východních Čechách se valí obdobím 2. války. Do jejich životů zasahuje bombardování Pardubic, německá správa i odboj. Okolnosti je jako jednotlivce staví před mnohá nelehká rozhodnutí. Zajímavá je i linka příběhu komplikované vnučky hlavní dvojice a nahlédnutí do hlavy těm, jejichž úkolem je shazovat bomby. A pak to letmé setkání na konci, ze kterého autorka neudělala červenou knihovnu.
Pokračování po více než dvaceti letech,naštěstí nás autorka na začátku uvede do dějě krátkou rekapitulací.Knihu jsem četla jedním dechem a prakticky celá se odehrála za druhé světové,hrdinství obyčejných lidí,kteří riskují životy a pomáhají.
Úvodní shrnutí předchozího děje jsem ocenila, protože mezi knihami jsem měla delší časový odstup. Kniha líčí další osudy obyčejné rodiny v dalším těžkém období. Autorka dobře vystihla postavy z velmi různého charakterového spektra, což přináší každá taková doba a ještě více vynikne obětavost nebo právě na druhé straně zištnost. Obě knížky se mi moc líbily a můžu jenom doporučit.
Je to první knížka této autorky ,která se mi dostala do ruky, ale byla jsem mile překvapena. Zprvu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na autorčin písemný projev, ale pak jsem byla pohlcena dějem tak, že jsem knihu přečetla během dvou dnů. Střídání děje kolem bombardování pardubických chemiček s myslí amerických letců, poté s nezištnou pomocí postižených obyvatel při odklízení sutin a nakonec tichá a tajená pomoc okolních obyvatel z vesniček i okolních lesů parašutistům i partyzánům celého pardubického okolí. Ústřední děj se zaměřuje na rodinu Vojtovu, jejich blízkých přátel a jejich vnučky Sophie a její nešťastné a zabíjející lásky. Náznakem zahynul i její milovaný George v sestřeleném bombardéru nad Jindřichovým Hradcem. Mějme všichni v paměti tyto tragické události.
Tuhle knihu jsem četla, protože mě první díl nadchnul. Druhý díl byl slabší, nevím možná jsem se nedokázala dostatečně vžít do děje a myšlenek, ale pořád zajímavý a dobře se mi kniha četla.
Moc pěkné pokračování! Jelikož jsem knihu četla až po delší době od přečtení prvního dílu, ocenila jsem, že je v úvodu stručně shrnutý děj předcházející knihy Odpusť, že jsem se vrátil. Výčet postav osvěžil paměť .-)
Hořící nebe je vlastně pokračováním osudů postav z "Odpusť, že jsem se vrátil". Uběhlo 25 let a začíná rok 1944. Anna s Vojtou patří k té nešťastné generaci, která musela prožít hned dvě světové války. Stejně jako první díl mě i druhý uchvátil stylem psaní a obrovskou slovní zásobou. Příběh se odvíjí většinou formou vyprávění, charaktery postav jsou skvěle vystižené jejich úvahami, nikoli prázdným popisem. Přímé řeči je tam poměrně málo. Je dobré si ke knížce uvařit kávu či čaj, v klidu si sednout a příběh pomalu plyne jako voda v potoce.
"Vzdělancům nepřísluší nemyslet. Neanalyzovat. Nesoudit. Ale jak se zbavit bezmoci při pomyšlení, že jejich zaprodaná odvržená země je zase trestána? Nejdříve obětována velmocemi, pak ukradena a znásilněna Říší, teď vražděna Spojenci. Válka, kvasící žumpa nespravedlnosti v té nejkoncentrovanější podobě, se zase vyšklebuje lidskosti. Není černobílá. Je barevná. Plastická. Mnohorozměrná.
Pravda s miliony tváří se svíjí ve schizofrenním tanci."
Další z laskavých příběhů této spisovatelky - pokračování, kde jsou hrdinové předchozí knihy znovu vystavení válečným útrapám - nyní 2. světové války...
Opět kousek z české historie, na jejímž pozadí se splétají osudy lidí - o pravdě, o lásce, o pomoci v nouzi - ale i o zištnosti ...
A dominuje zde lidství v člověku - a otázka vlastenectví ...a mnoha tváří pravdy ...
" V závěji hledáme pravdu zasněženou .... každý jen tu svou .."
Pro mne vzpomínka na moje rodiče, kteří též prožívali toto těžké období ...
Doporučím. I obálka je vkusná ...
Přečteno hned po předcházející "Odpusť, že jsem se vrátil". A budu se opakovat jako u komentáře tam: autorka je pro mně moc milým překvapením, obě knížky jsou napsány moc pěkně, charaktery postav dotažené. Z mého pohledu se autorčiny knihy dají směle přirovnat k tvorbě Aleny Mornštajnové a zaslouží si větší propagaci.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) rodinné vztahy ságy východní Čechy Pardubice nešťastná láska nemanželské dětiAutorovy další knížky
| 2018 |  Odpusť, že jsem se vrátil |
| 2019 | Hořící nebe |
| 2016 | Podlaha z trávy, strop z hvězd |
| 2007 | Matky matek |
| 2021 | Než se rozdělíme |
Nádherně napsaná kniha o těžkých časech, přesto musím říct, že Odpusť, že jsem se vrátil se mi líbila víc. Hořící nebe jsem dokonce měla nutkání ze začátku odložit, protože postava Soni, které je právě na začátku věnovaná dost velká pozornost, mě iritovala. Naštěstí jsem to nevzdala, ostatně by to byla škoda, protože druhá polovina knihy je stejně působivá (jazykově i dějem), jako byl předchozí díl.