Horniny

19.06.2023

Petr Hruška někdy cca v době vydání této sbírky řekl o Šiktancovi, že je to začínající básník. Myslím, že je to velice výstižné. Šiktanc není nikdy dost spokojený s tím, co už má za sebou, vždy hledá nový tvar pro další báseň. Byť se může zdát, že jeho poslední sbírky jsou už trochu "na jedno brdo", není tomu tak.
Vidět to lze právě v horninách, kde se jakási tříšť různých vjemů, slov, míst atd., kdy do básně leze všechno jaksi pospolu, proměňuje v zaujetí konkrétní chvílí, slovem, prožitkem. Je to zase o kus oproštěnější a torzovitější, než dřív. Jakoby Šiktanc v posledních sbírkách čím dál víc okrajoval to zbytečné až na kost.
Rozepiseji se zde o tom zástupně za několik posledních autorových knih, protože mám pocit, že velikost Karla Šiktance není v konkrétní sbírce (byť má mnoho takových, kvůli kterým samotným by si zasloužil nehynoucí slávu), ale v jeho díle jako celku, v jeho hledačství, neodbytnosti, pokoře.