Hortensie de Beauharnais
Izabela Michlian Straková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452304/bmid_hortensie-de-beauharnais-F3w-452304.jpg
5
31
31
Působivý příběh Hortensie, dcery Josefíny de Beauharnais a nevlastní dcery Napoleona Bonaparta, vyprávěný atraktivní formou deníku. Poté, co byla vychovávána ve francouzské kolonii v Karibiku, se Hortensie vrací do Evropy během jakobínské diktatury, kdy je její otec popraven. Matka Josefína se stává první manželkou vycházející hvězdy republiky, generála Napoleona Bonaparta, avšak sama Hortensie je do něj zamilovaná také. Je ovšem donucena své city potlačit a provdat se za Napoleonova chladného a žárlivého bratra Louise Bonaparta. Dokáže se řídit rozumem a být v manželství šťastná?... celý text
Přidat komentář
Velmi pěkně a čtivě psaný román, když uvážíme, že se jedná o autorčinu prvotinu. Stylem mi často připomínal "Désirée" od Annemarie Selinko. Ačkoliv se jedná o román, většina faktů zhruba odpovídá historické realitě, změny jsou pouze menší a méně podstatné. Pouze ve dvou případech bych řekla, že se jedná o chyby, a sice jednak přezdívka "Orlík" pro Napoleonova syna se objevuje poprvé až na přelomu 19. a 20. století na základě stejnojmenné Rostandovy divadelní hry a není tedy dobová, a potom poslední kapitola, v níž se Hortensie dozvídá o Napoleonově smrti, by měla být datována nejdříve do července 1821, kdy se první zmínky o této události dostaly do Evropy (zprávy ze Svaté Heleny se dostávaly do Evropy nejdříve po 2 měsících). To jsou ale celkem detaily, celkově jsem si román užila a určitě je to pěkná pocta zajímavé a obdivuhodné historické osobnosti, kterou Hortensie byla.
Překrásně napsané. Autorka poznamenala, že je to fikce. Ale její fantazie byla tak dokonalá, že jsem měla při čtení pocit, že se všechno přesně tak stalo.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Prvotina velmi mladé autorky, ale je velmi povedená.
Nádherná kniha. Moc krásně napsaná, opravdu moc se mi líbila. O Napoleonovi ví každý něco málo z hodin dějepisu, ale takové podrobnosti, hlavně z pohledu jeho nevlastní dcery, to se člověk nikde nedozví. Miluji historii a tak jsem se moc ráda dozvěděla o Hortensii a o její rodině a samotném císaři Francouzů. Knihu moc doporučuji!
(SPOILER) Tato kniha ke mně přišla náhodou - četla ji přítelkyně, já ji jednoho dne otevřel na úplně náhodné straně, začal číst a s překvapením zjistil, že mě příběh zaujal. Román je sice na mé poměry dost "ženský", ale i tak mě bavil (zejména dopisy od Hortensiina bratra popisující Napoleonova tažení), takže ho mohu ohodnotit plným počtem!
Bohužel, z této knihy nejsem nijak nadšená. Čekala jsem prostě zcela jiný román. Má duše toužila po pohledu vzdělané a krásné ženy na svůj život a taky aspoň trochu na život na císařském a královském dvoře. Místo toho jsem četla knihu o osudu Napoleona Bonaparte a válečné vřavě 18. a 19. století. Jako vypravěčka se mi Hortensie neustále vzdalovala. Možná jsme se nepotkaly v pravý čas, možná už je na mě těch válek a lidského utrpení moc.
Velmi zajímavá knížka, která mi rozšířila obzory této historické doby. Po přečtení mám mnoho otázek a musím "googlit" - např.co měl manžel H.za nemoc? Měl nějaký poměr v době pobytu v lázeňských Teplicích? Opravdu H.měla syna, který byl výrazný dál v historii...narážky tam trochu jsou. Jdu hloubat a hledat další informace + knihy, které mi snad pomohou najít odpovědi. Doporučuji.
Působivý historický román z období Velké francouzské revoluce a napoleonských válek. Příběh Hortensie dcery Josefíny de Beauharnais ,která po té co její manžel Alexandre je popraven za vlastizradu se provdá za generála Napoleona Bonaparta. A tak se stane Hortensie jeho nevlastní dcerou, ten ji provdá za svého chladného bratra Louise, čeká ji vzletná kariéra a po boku manžela se stane Holandskou královnou. Kniha je proložena autentickými dopisy té doby ,hlavně mezi Hortensií a jejím bratrem Eugénem.
Jedna z mých prvních historických knih a nebylo to vůůůbec špatné. Na mě to ubíhalo hrozně pomalu, ale věřím, že některým lidem se to bude hrozně líbit, protože to má zvláštní atmosféru, která tomu příběhu dodává to pravý ořechový. Mně se to moc líbilo jen se mi to četlo fakt pomalu a musela jsem si na to vyhradit hodně času, takže jsem si to ani pak tolik neužívala...každopádně si myslím, že to zaujme hlavně starší generaci než jsem já.
Úžasný příběh. Začátek knihy byl o něco méně poutavý, ale vzhledem k návaznosti děje a faktu, že protagonistka knihy byla ještě v útlém věku, je to pochopitelné. Rozdělení kapitol je vhodně zvolené, děj je brilantně popsán a dopisy, které doplňují dění postav nenecházejících se v okolí hlavní hrdinky, výborně představí historický vývoj a důležité bitvy.
Kniha se četla velice dobře a navíc je informativní, milovník románů a milostných tragédií knihu ocení stejně tak, jako historičtí nadšenci.
Velice pěkná kniha a nebojím se dát plné hodnocení, ačkoliv opět už podruhé v řadě me začátek málem zvyklal a já knihu skoro odložila. Je to velmi uctivé k žánru a svým způsobem ženské, ovšem je to velice příjemné. Hortenzie je výborná vypravěčka, člověk by jí věřil každé slovo. Zajímavá postava ( rozuměj osobnost).... Čte se to krásně, oživená minulost velmi zdařile a s výrazem i opatrností zároveň.
,,Muži bojují zbraněmi, ženy úskoky a city." ???????? ???? ⚔
Poté, co Hortensie prožila bezstarostné dětství ve francouzské kolonii v Karibiku, přišel čas vrátit se do Evropy. Paříž se však zmítá pod jakobínskou diktaturou, která si mimo jiné vyžádala také smrt jejího otce. Její matka Josefína se následně stává manželkou ambiciózního generála Napoleona Bonaparta, jehož šarm okouzlil i samotnou Hortensii. Ta je však nucena své city potlačit a provdat se za Napoleonova chladného bratra Luise. Po Luisově boku se sice stává holandskou královnou, ale podaří se jí nalézt také štěstí?
- - - - -
Na Hortensii jsem čekala tak trochu jako na Godota a jsem ráda, že můžu říct, že se to čekání vyplatilo. Začátek knihy byl trošku slabší, ovšem s příchodem Napoleona se děj rozběhl a kniha mě chytla. Příběh Hortensie je příběh ženy, která to v životě neměla jednoduché, ale vždy v sobě našla sílu jít dál. Kniha je vyprávěna formou deníkových záznamů, což nám umožňuje se s hlavní hrdinkou více sblížit a pochopit její myšlenky. Děj je dále protkán dopisy Hortensiina bratra, které příběhu působivě dotváří kontext napoleonských válek přímo z centra dění. Úplně bych knihu nedoporučila někomu, kdo nemá o revoluční a napoleonské Francii žádné povědomí, jelikož příběh je postaven na historických událostech, bez jejichž znalosti by čtení knihy nebylo tou pravou zábavou. Pokud však máte Napoleona a jeho dobu rádi, rozhodně neuděláte chybu, když sáhnete po této knize.
".....
20. květen 1821, zámek Arenenberg
Uschlá růže leží na mém stole. Její lístky jsou okoralé, temně rudé žilky nesou známky prasklin a ze žlutého středu se sype prach. K trnitému stonku je přivázán tenký klacík, vedle klacíku dlí malá plechová dóza s pramenem černých vlasů. Císařových vlasů. K těmto třem předmětům někdo přidal list papíru s neznámým rukopisem, který říkal:
Pátého května roku 1821 v 17:49 hodin místního času zemřel na ostrově Svatá Helena generál Napoleon Bonaparte. Jedním z jeho posledních přání bylo odeslat madame Hortensii de Beauharnais tři předměty, jež obdržíte v obálce.
Generálovo tělo bylo v souladu s jeho vůlí vloženo do bezejmenného hrobu u pramene Torbett’s Spring nedaleko Longwoodu, kde trávil své poslední dny vyhnanství.
Hudson Lowe,
guvernér ostrova Svatá Helena
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všechno vypadalo úplně stejně jako před minutou, a přece se vše změnilo. Lesy kolem zámku Arenenberg, který jsem po šesti letech bloudění Evropou zakoupila a usadila se tu, se stále zelenají, sedmikrásky na okolních lukách stále kvetou a drozd za oknem stále zpívá. Jen mé srdce už… už nebije jako dřív.
„Stalo se něco, mami?“ ptá se Napoleon Louis, z něhož od doby, kdy jsem do deníku naposledy psala, vyrostl statný muž převyšující mě o hlavu.
„Právě zemřel muž, kterého jsem celý svůj život milovala,“ odpověděla jsem, nepřemýšlejíc o svých slovech.
„Monsieur de Flahaut? Jakže? On zemřel? Já myslel, že se mu v Anglii daří!“ vyhrkl a uchopil mou ruku.
Zavrtěla jsem hlavou, ale mluvit jsem nemohla, hrdlem se mi prodíraly první vzlyky. Ukazuji na obálku, Napoleon Louis čte. S každým okamžikem je jeho jemná tvář sinavější.
„Ach, můj Bože, tak přece je to pravda,“ vydechuje a objímá mě kolem ramen. Najednou se kolem mne ovíjí další pár paží. Charles. Můj Charles s Napoleonovýma šedýma očima a jeho nosem. Cítím, jak srdce mých synů bijí a rezonují v mé hrudi.
„Co znamená růže a větvička?“ ptá se po chvilce Napoleon Louis.
„Ach, to už je dávno,“ usměji se, ale stále cítím neustávající proud slz. „Když se vaše babička seznámila s mladým generálem Bonapartem, vzal mě jednoho dne do zahrady v našem starém domě v rue de la Victoire. Vzpomínáte ještě na tu ulici? V té době mi nebyl sympatický, což jsem dávala velmi jasně najevo. On ale boj o mou přízeň nehodlal vzdát. Jednou mi daroval růži, již utrhl z keře v naší zahradě. Celý keř tím připravil o krásu. Později jsem mu vyprávěla o Eugènovi, který mě jako malou učil šermovat. Napoleon nevěřil, že to dokážu, a tak se o tom chtěl přesvědčit. Vyzval mě tedy na souboj, souboj s klacíky, ve kterém jsem vyhrála, on to ale nepřiznal,“ zasmála jsem se znovu. „V ten den jsem se do Napoleona zamilovala,“ přiznala jsem.
„Nikdy jsem nevěděl, že jste… že jsi…“
„Nikdo to nevěděl. Jen má přítelkyně Adéle,“ odpověděla jsem a cítila další ostré bodnutí. Adéle, moje drahá Adéle… „Císař si na ten okamžik zřejmě vzpomněl.“
„A ty ses mu nikdy nevyznala ze svých citů?“
„Ne, ale myslím, že to věděl.“ Musel. Růže a větvička toho byly důkazem. Jsou to poslední slova, která mi určil, poslední nevyřčená slova…
„Měl jsem strýčka Napoleona velmi rád,“ ozval se Charles.
„Ano, to my všichni, zlatíčko.“
„To mu způsobili oni, že, mami? Angličané? Zabili císaře, protože ho nenáviděli. Stejně tak Rusové, Rakušané a Prusové. To oni jsou zodpovědní za jeho osamocený konec,“ pronesl Charles, z jeho hlasu je slyšet vztek.
„Na tom už stejně nezáleží,“ odpovídám a hladím ho po vlasech. Je císařovi opravdu podobný.
Charles se mi vytrhává, bere vzkaz od Hudsona Lowa a muchlá ho v pěsti. „Já ho pomstím,“ říká pomalu a klidně. „Půjdu v jeho stopách a potrestám ty, kteří jsou vinni.“
Okvětní lístek z růže se v jemném tanci vznáší k zemi a neslyšně dopadá. Slova mého syna znějí přesvědčivě.
Je mu velmi, velmi podobný…
..... "
Otevírala jsem tuto knihu s mírnou skepsí, o to více jsem byla překvapená, mile překvapená. Paní Izabela Straková napsala román, kde historie není jen divadelní kulisou pro její příběh. Čehož, bohužel, nemálo současných autorů je schopno, ale i ochotno.
Příběh dcery francouzské císařovny Josephine je napsán formou jejích deníkových zápisků, takže se občas autorka neubránila stylu "... a to bylo tak". Ač sama předem varuje před jistým moderním slovníkem, kromě asi dvou, tří výrazů, mi zvolený jazyk nepřišel nijak rušivý. I dle přiloženého seznamu publikací, které zúročila ve svém vyprávění, je jasná její snaha o co největší autenticitu "svého" příběhu. Dle mého, se autorce povedlo velmi zdařile skloubit romantickou linku příběhu, nenaplněné lásky Hortensie, s vylíčením tehdejší doby, včetně hlavních okamžiků vlády Napoleona Bonaparteho. Jak jsem zmínila na začátku, opravdu velmi příjemné setkání s vyprávěním paní Strakové.
Moc děkuji za krásnou knihu, ve které jsem opět nahlédla do života Napoleona Bonaparte.
Před lety to byla Désirée od Annemarie Selinko a zase jsem nadšena. Hortensie de Beauharnais je poutavá, dobře se čte a je v ní mnoho informací o historických událostech. Mám radost, že se v dnešní uspěchané době najde mladý člověk, který se věnuje psaní krásné literatury.
Tak tohle bylo přesně to čtení, které miluji. Příběh se odehrává v průběhu napoleonských válek. V knížce se pomocí zápisků Hortensie de Beauharnais, později francouzské princezny a holandské královny, dozvídáme o událostech, které se odehrávají na pozadí jejího života. Její život nebyl vždy zalitý sluncem a vedle radostných událostí jí obcházeli i ty více či méně nešťastné - například nucená svatba. Stává se nevlastní dcerou Napoleona Bonaparta, který si pro ní přichystal vzletnou kariéru, ale i tak se jí neštěstí a smrt nevyhýbají.
Je to úžasná knížka a já jsem si čtení neskutečně užila. Mám ráda knížky, kde vedle mocných mužů statečně vystupují i jejich matky, manželky, babičky, milenky, sestry a dcery. Protože jak se tak říká: "Za každým úspěšným mužem hledej ženu." A bohužel historie a literatura dost často na příslušnice něžného pohlaví zapomíná, což je opravdu škoda. Hrozně mi to připomínalo romány Alison Weirové o královně Alžbětě I. a tudorovské monarchii v Anglii a ty z celého srdce miluju, takže hodnocení bylo jasné.
Knížka je proložena autentickými dopisy té doby. Škoda jen, že to není trošku lépe graficky zvládnuté, ale to je asi věc ceny nákladu, ale rozhodně to knížce na kráse neubralo ani milimetr. Rozhodně si hodlám pořídit další knížky od autorky, takže doufám, že jich napíše ještě moc, hrozně moc.
Knihu jsem přečetla jedním dechem.je krásně napsaná a zajímavá. Doporučila bych ji všem,kdo rádi čtou. Příběh mě zcela pohltila.
Přečteno jedním dechem za pouhé dva dny! Skvělé, ke knize se určitě ještě vrátím. :-)
Štítky knihy
19. století Napoleon Bonaparte, císař, 1769–1821 18.-19. století Velká francouzská revoluce (1789-1799) dějiny Evropy osudy žen dějiny Francie Josefína - Joséphine de Beauharnais, císařovna historické romány
Hortensie de Beauharnais
Román velmi mladé spisovatelky Izabely Strakové mě mile překvapil.Zvláště zhruba posledních 70 stran bylo velmi emotivních.Čím více psala,tak získával román na kvalitě.