Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484303/bmid_hory-a-nekonecno-wOC-484303.png
5
167
167
Mezi milovníky hor a cestování kultovní kniha Hory a nekonečno se dočkala druhého vydání. Kromě úprav v grafice a sazbě je doplněno větším množstvím fotografií, kterých je v knize celkem 80 stran. Viktorka se během své sedmiměsíční cesty vydala pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Azérbájdžánu. Kniha je plná veselých i napínavých příběhů a rozhovorů s místními obyvateli, doplněných pozorováním toho, jak se při osamělém čase v horách proměňuje poutníkovo vnímání věcí a životních hodnot. Dozvíte se, jak se autorka vyrovnávala s pozorností, kterou osamocená žena na cestách vzbuzuje, se strachem, hladem, nepřízní počasí a byrokracií. „Je to kniha o člověku, který tyto fascinující země pod Kavkazem prošel, bavil se tu s lidmi, vzdoroval dešti, horám i vlastní slabosti. Potýkal se s nejistotou a nepohodlím, a šel dál. Taková cesta má prostě svůj smysl.“ píše spisovatel Aleš Palán. V doslovu ho doplňuje filosofka Anna Hogenová: „Mezi ty, kteří jsou živou vodou naší každodennosti, patří i Viktorka Hlaváčková se svým vyprávěním, jehož rezonováním je jediné: člověk je jen rozhovorem a jde jen o to, aby tento rozhovor byl opravdový a nikoli jen trapným zážitkem, který se dá koupit.”... celý text
Přidat komentář
Obdivuhodně napsaný cestopis, kouzelně popsané hory a mentalita lidí. Obdivuji odvahu samotné cestovatelky vydat do neznámé země. Ale kdo si vytýčí cíl ...
Moje už x-tá cestovatelská kniha, ale stále chovám neskutečný obdiv ke všem, kteří mají odvahu do toho jít a hltám každou stránku. Viktorčinu knihu řadím mezi ty povedenější, je plná krásných myšlenek, se kterými souzním. A oceňuji, že se podělila i o milostný příběh. Myslím, že i to k tomu patří.
Moc povedená kniha. Zatím jsem se ke čtení klasických cestopisů nedostala, až tedy na jednu knihu o Sicílii a knihu Mezi světy, avšak ani jedno nebyl klasický cestopis.
Tato kniha je skvělá. Autorka píše poutavě. Cesta je zajímavá a postřehy trefné. Autorka je velká sympaťanda.
Více se mi líbila část z Gruzie, Ázerbájdžán mi byl nesympatický, i když navštívit nechci ani jednu ze zmíněných zemí. Knihu určitě na plné čáře doporučuji.
Měla bych jen dvě technické poznámky k vydání knihy. Písmena jsou na můj vkus hodně malá a třeba při horším světle se mi text hůře četl. Druhá věc je obálka. Když jsem knihu poprvé viděla, vůbec jsem si neuměla zařadit žánr, odhadovala jsem naučnou knihu nebo dramatický beletristický příběh. Takže bych určitě zvolila obálku, která více bude ladit k cestopisu.
Fotografie v knize byly moc pěkné, mohlo jich být třeba i více. Četla jsem první vydání knihy. Ke knize se určitě ještě někdy vrátím.
Viktorka je neuvěřitelná ranařka. A tenhle cestopis jsem s chutí četl nejen kvůli cestopisné rovině, ale také jako příběh osobitého člověka s mnoha laskavými momenty, vtipnými historkami a moudrými postřehy.
Škoda, že tu není hvězdiček šest...., první cestopis, který jsem četla, prožitý a napsaný ženou, tak nevim jestli to není náhoda, že proti těm mužským je upřímnější a hlubší. Jinak naprosto souhlasím s předchozím komentářem, opakovala bych.
Pro mě jsou Hory a nekonečno knížkou letošního roku. Tolik myšlenek, které mi jsou tak blízké až jsou vlastní. Hodně respektu, lásky a krapet drzosti. Díky za tento zážitek.
"Jsem planeta a planeta je mnou"
Opět velmi dobře napsaný cestopis. Baví mě, jak ženy dokáží často cestu popsat mnohem emotivněji a zaměřují se na někdy možná banální prožitky. Baví mě, že to není jen o kilometrech a správném batohu. U Viktorky jsem se ale poprvé setkala s tím, že přiznává, že jít sama holka má své úskalí. Podle mě je to dobře a patří to k tomu.
Největší chybou těch opravdu poutavých knížek je ta, jak rychle vám utečou. Až mi přišlo, že v Ázerbájdžánu jsme se dlouho nezdrželi. Pravděpodobně to bude tím, že tam nemuslimský turista žádaný fakticky není, jinou formou než těmito cestopisy se ale o takovýchto zemích člověk doví velmi těžko.
Cestopis jako žádný jiný. Viktorka je těžký drsňák největšího kalibru. To co dokázala, je neuvěřitelné. I když s některými autorčiny názory nemusím zcela souhlasit, nic to neubírá na tom co dokázala jak na treku, tak i při psaní. Opravdu velmi inspirující. Když máš vytoužený cíl, cestu si najdeš.
Tak mladá a tak odvážná, ne opravdu, autorka musí mít koule a ocelovou výdrž. Občas zdálo by se, postrádá i pud sebezáchovy, ale o to je čtení zajímavější. Krásná příroda, téměř filozofické úvahy o bytí a člověku vůbec, lidech a zvířatech které potkává na své dobrodružné cestě. Opravdu stojí za přečtení.
Skvělá kniha. Viktorka popisuje spoustu vlastních myšlenek a přístupů, které mi byly velmi blízké. Cítila jsem se, jako když mám s někým hluboký rozhovor plný porozumění. Na druhou stranu její dobrodružství byla natolik jiná, než jaká jsem zatím zažila, o jakých jsem četla či slyšela. Děkuji za vytržení z každodenní reality a zároveň přenesení do té reality skutečné. Protože nežijeme vlastně jen v iluzi a ten pravý svět čeká tam venku?
Od Černého moře přes Kavkaz k moři Kaspickému ....
S lasturou v batohu - jako pozdrav jednoho moře druhému ....
" Nemám větší motivaci, proč se stále dokola vydávám do hor, než chvíle, kdy si mě krajina bere a dává mi poznat mě samou jako nedílnou součást světa....
Jsou to krajiny, v nichž se člověk bezprostředně setkává s nekonečnem....
Jsou to přírodní nekonečna ...."
Sama na vrcholu hory s nikde nekončící dálavou ...a pocit sounáležitosti ....
Viktorko - to se povedlo / a já trochu závidím.../
Pět hvězd tu nedávám jen tak ledajaké knize. Musím se v ní najít a musí mě nějak obohatit a něco ve mně zanechat a vzbudit. A to se Viktorce povedlo měrou vrchovatou. A musím říct, že jsem to moc nečekal, o to příjemnějším překvapením kniha byla. Navíc chci zdůraznit, že tam nebylo jediné hluché místo. No vlastně jedno přeci jen bylo. Doslov za mě ke knize vůbec nepasuje a je takový přemrštěně pateticko-filosofický. Ale ten nepsala Viktorka, takže všechno v pořádku. Skvělá kniha!
Dóóst dobrý a inspirativní cestopis. Oceňuji, že nejde o popis cesty, ale o živé a bezprostřední zachycení zajímavých příhod a hlavně setkání s lidmi. Autorka je osobní, otevřená, bere nás s sebou nejen na Kavkaz, ale i do svého nitra. Ovšem za nejhodnotnější považuji pasáže úvah o smyslu toho všeho, o radosti, utrpení, prožívání přítomného okamžiku. Z kapitoly Zvíře a nekonečno: "Nemám nejmenší pochybnost o tom, že svět vznikl nebo byl stvořen v každém svém detailu i celku dokonale krásným a že člověk vznikl nebo byl stvořen tak, aby s tou krásou dovedl být v naprostém souladu."
Knížku jsem podpořila hlavně proto, že mám Kavkaz a tamní lidi ráda, vždy jsem zvědavá, jak tu oblast vidí jiní. Trochu jsem se bála, že to povídání bude šité horkou jehlou a nedotažené, ale vůbec ne. Žádné stylistické škobrtání a gramatické chyby, jak to často bývá, když píšou lidé popisující svoje zážitky (pokud to tedy pečliví redaktoři nevylepší), nerušily.
Kniha jistě osloví všechny, kdo mají k takovému stylu cestování a žití vztah. Není to naštěstí (jen) sbírka veselých historek a dobrodružných příběhů, ale Viktorka umí působivě vystihnout hloubku svých pocitů a motivací. Je to obdivuhodná mladá žena, která dělá neobvyklé věci, ale s pokorou a rozvahou. Žádné esoterické třeštidlo, na které by musel anděl strážný neustále dohlížet. Jsem ráda, že nejen cestuje tak, jak cestuje, ale že o tom i píše.
Opravdu moc pěkné a kvalitní čtení. Souhlasím téměř se vším, co bylo napsáno v předchozích hodnoceních, jen bych opakovala již napsané. Knížka patří mezi ty, u kterých lituju, že už jsem na konci a bude zařazena mezi mé top cestopisy.
Skvělá kniha. I když mě dalkový treky a hory tolil nelákají, mám radši “jen” chození, tak tohle se četlo samo. A to díky síle autorky. Ne vždy mi sedla, ale děsně mě to bavilo číst. Bylo to totiž strašně normální a lidský. Pro mě velká inspirace a to nejen co se týká nachozených kilometrů.
Tohle si zaslouží uznání a pochvalu. Cestopis jako vyznání a upřímně pojatá odpověď na otázky typu „proč“. Vyprávění o putování, které neřeší převýšení ani vzdálenosti, ale touhy, strachy, motivace a radosti v mnoha podobách. Několikrát jsem uznale zvednul obočí nad kuráží a vytrvalostí autorky, jindy nad pokornou trpělivostí, se kterou poznává co/kdo jí do cesty přijde. Oceňuju svižný jazyk, nadhled, sebeironii, vyprávění o věcech, které si většina lidí nechává pro sebe, a pečlivé grafické zpracování (2. vydání).
Pokud by v budoucnu následovaly další knihy, jsem zvědav, jak budou pojaté, aby tuto prvotinu nevykrádaly.
Moc díky za zážitek a ať to autorce i všem jejím čtenářům šlape!
(P. S.: Mám jedinou výtku, a ta je určena doslovu, který se ke knize absolutně nehodí. Demonstruje rozdíl mezi příjemně civilním a srozumitelným psaním autorky cestopisu a krkolomně strojeným psaním autorky doslovu, kterému naopak místy rozumět téměř nejde.)