Hory a řeky bez konce

02.04.2023

Široce koncipované básně taky skoro bez konce konce se mlží v nedohlednu! A přece jsou psány jasným a pevným jazykem. Složitěji než psával třeba Nanao. Nechci zde opakovat, co už napsali jiní. Ale našel jsem půvabnou fotku, na které Snyder knihu podepisuje Květě Krhánkové, která české vydání ilustrovala. Je celá uzardělá. Bodejť ne, setkání české učitelky výtvarky se Snyderem muselo být zážitkem!
K básním se kontinuálně vracím ta směs přírody, indošství a přírody je velmi inspirativní: vzpomínám přitom na skalky Barrandienu u Litně, kde žila moje babička. Ty rozhodně bez konce nebyly, ale jsou mi stejně milé.

01.01.2023

Hezky se to čte...

07.02.2019

Zbásněný, tedy do slov převedený malířský svitek, jehož tématem je krajina a místo člověka v přírodě (jakož i místo krajiny a přírody v lidské mysli). A to vše v široké časoprostorové perspektivě. Jedno ze základních děl moderní americké literatury a Snyderovo opus magnum. Mám tuhle sbírku moc rád jak v její celkové kompozici, tak i v jednotlivých básních, obrazech a detailech.

13.04.2018

Až na pár výjimek nemám pro poezii dostatečnou čtenářskou trpělivost, neumím si vychutnat jednotlivý verš, obrazy - a dost mě to mrzí... U Garyho Snydera se mi to z občas zadaří, a pak je to jako bych seděla na kameni v horách Asie nebo na mostě v San Francisku a pozorovala okolí a život - přesně jak popisují jeho básně. Prostě mě dokáže vtáhnout do básní, alespoň do těch, co popisují okolí a život jako takový (nejsem znalec buddhismu, tyto části mě trochu míjely).
A to jeho ekologické apelování ... jasné a rázné.

"...celá země byla pokryta
zařícími kvítky až po kotníky:
bahia, madie, madaria, burielia,
chrysopsis, grindelia,
a včela mohla letět kamkoliv-

teď zemi zakrýváme my a naše krámy."

11.01.2018

(ve skvělém překladu Luboše Snížka)
Kdo se zajímá o hlubinnou ekologii nebo má rád Beatniky, není mu určitě jméno Gary Snyder neznámé.
Tento vpravdě polyhistor studoval kromě literatury, antropologie a antropologické lingvistiky i japonštinu, čínštinu a kaligrafii. Hluboce a se zaujetím se věnoval zen buddhismu, šamanismu, geologii, prehistorii, mytologii, surrealismu, asijskému umění a dramatu, vědomému cestování, ale hlavně ochraně životního prostředí. Nejvíc jej ale charakterizuje to, že byl básníkem, a to výtečným! V roce 1967 stál spolu s Timothy Learym, Ginsbergem, Allenem Cohenem a dalšími u zrodu hnutí Hippies v San Francisku.

Sbírka poezie Hory a řeky bez konce je jednou z mnoha, které vydal. Je autorem i dalších literárních děl - esejů, článků a prózy.
Přináším ukázku, abyste si udělali představu a případně se rozhodli, zda číst nebo nečíst :)

"...
Výstup po kluzké skále na Půlnoční horu
a hle, ovčí stezka vede vždycky správně:
sutí těsně u svahu,
dál po ní přes převisy, a tam jsou
jejich skrytá místa na spaní.
Nasládle čpící pach rozbuší srdce,
hroudy a kamínky vymetené,
měkké a příjemné
ovčí místo snění -

Ovčí čas.
Na celém světě.
Odpočinek v ovčím loži
na útesu života a smrti,
nad nekonečnými horami
a potoky, stužkami nebe.

Vzhůru na hřeben ostrý jako nůž,
kde stezka opět klesá a míří dolů k ledovci,
stezky blednou ve sněhu.
Ovce jsou pryč, jen soumračné hory bez konce.
Chvilka oddechu mezi skalami
povstat k sestupu dolů s tím vším

a slyšet kojukonskou hádanku:

Mám hlavu
sněhem obsypanou do dvou stran

kdo jsem?

- dibée

sněžná ovce."

05.02.2017

Pravda, vypadá to, že k pochopení této sbírky je potřeba rozumět pohybu mraků, znát taoismus a šamanismus severoamerických indiánů, rozpoznat chování medvědů a vlků, chlastat a chodit po horách, poznat ticho velkoměst i rámus hvozdů, rozumět řeči vod a japonců a hlavně ctít život jako dharmový tulák, ale přesto je její poselství krásně jednoduché: milujte život, takový, jaký je.

31.12.2015

Čo všetko sa v jeho básňach dá nájsť! Otvoriť a náhodne prečítať jednu dve. To stačí.