Hory a řeky bez konce přehled
Gary Snyder
Básnická sbírka, na které autor, nositel Pulitzerovy ceny za rok 1975, pracoval celých čtyřicet let, a jejíž části byly publikovány většinou pouze časopisecky. Básník, esejista, buddhista a ekolog Gary Snyder čtenáři předkládá ucelený epos o planetární geologii, prehistorii a mytologii, inspirovaný východoasijskou krajinomalbou, japonským divadlem nó, zenovou praxí, indiánskými příběhy, či západní poetickou tradicí, jak ji rozvíjeli Whitman, Pound a Williams.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hory a řeky bez konce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Zbásněný, tedy do slov převedený malířský svitek, jehož tématem je krajina a místo člověka v přírodě (jakož i místo krajiny a přírody v lidské mysli). A to vše v široké časoprostorové perspektivě. Jedno ze základních děl moderní americké literatury a Snyderovo opus magnum. Mám tuhle sbírku moc rád jak v její celkové kompozici, tak i v jednotlivých básních, obrazech a detailech.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hory a řeky bez konce v seznamech
v Přečtených | 42x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 17x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 5x |
Štítky knihy
zen buddhismus ekologie americká literatura Země (planeta) americká poezie básně poezieAutorovy další knížky
1967 | Obeznámeni s nocí |
1995 | Nahý anjel – antológia beatnickej poézie |
2005 | Praxe divočiny |
1995 | Staré cesty |
2000 | Zemědům |
Široce koncipované básně taky skoro bez konce konce se mlží v nedohlednu! A přece jsou psány jasným a pevným jazykem. Složitěji než psával třeba Nanao. Nechci zde opakovat, co už napsali jiní. Ale našel jsem půvabnou fotku, na které Snyder knihu podepisuje Květě Krhánkové, která české vydání ilustrovala. Je celá uzardělá. Bodejť ne, setkání české učitelky výtvarky se Snyderem muselo být zážitkem!
K básním se kontinuálně vracím ta směs přírody, indošství a přírody je velmi inspirativní: vzpomínám přitom na skalky Barrandienu u Litně, kde žila moje babička. Ty rozhodně bez konce nebyly, ale jsou mi stejně milé.