Hostinec U kamenného stolu
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248330/bmid_hostinec-u-kamenneho-stolu-18C-248330.png
4
318
318
Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie.... celý text
Přidat komentář
Film mám strašně moc ráda a ty dialogy mezi herci jsou bezkonkurenční. I po tolika letech od natočení se člověk krásně pobaví. Kniha se od filmu v některých částech liší, ale to jí humoru vubec neubírá. Bavila jsem se při čtení stejně dobře a o to přece šlo především. Postavy jsou krásně vykreslené a dialogy vymazlené. Perfektní příběh do deštivého počasí nebo do dopravního prostředku.
Knihu Hostinec u kamenného stolu jsem si koupila docela nedávno.
Z díla dýchá klid a pohoda lázeňského městečka Džbery. Vyskytuje se tu mnoho nezapomenutelných postaviček a postav, jaké dokázal vytvořit jen spisovatel Karel Poláček.
Můj nejoblíbenější dialog _ paní radová Dynderová se ptá: "To budete jistě velmi sečtělý člověk" a odpověď: " Ano, čtu již několik let!" .
Ano, není co dodat :-) .
S lety vůbec neztrácí na vtipnosti. Báječné oddychové čtení (případně i poslech, jako dramatizace na ČRo - doporučuji obé).
Dvoudílná dramatizace ČRo Brno z roku 1968.
Pobavení a porovnání s filmem, který se v některých věcech liší, třeba Tatrmužova smrt. Jinak zábavné, zejména dvojčata a naopak Gaston a Percy excelují.
Pohodový příběh několika prvorepublikových figure maloměsta. Sice jsem od toho očekával více vtipu, ale četlo se mi to dobře. Možná se to nezdál, ale děj byl docela bohatý na události a zvraty. Události i zvraty byly malé, proto zapadly do děje a nebyly tak nápadné. I to ale přidalo něco kozlu knihy.
Mikrosvět roztodivných postaviček, které tvoří přehlídku maloměšťáctví, směšně hrdinských a satirických charakterů. Humoristický román s osobitým Poláčkovým jazykem, který nikdy neomrzí.
Už na první stránce jsem se málem rozbrečela dojetím, jak krásným slohem a neuvěřitelným vtipem KP disponuje! A jestli jste si mysleli, že film je mega vtipnej, tak kam se hrabe na knížku! Je toho v ní, jak už bývá obvyklé, asi tak desetkrát víc! Nemá cenu rozepisovat se, co všechno se mi líbilo, protože to byste četli do zejtra, ale nejvíc jsem se chlámala označování nezdárného Lubomíra jako "reparát". Tahle perla jde do mého zlatého fondu.
Jazyk pana Poláčka mě přivádí do stavu naprostého nadšení, jeho laskavost a pochopení pro chybky bližních u mne vyvolávají blaženost. Jemný humor, milá ironie, pobavený, ale ne blahosklonný, nadhled...Prostě pohlazení po duši. (A audiokniha, kterou čte pan Beneš, všechnu tuto nádheru násobí.)
Milé čítanie napísané prvorepublikovou češtinou, ktoré má tú vlastnosť, že vdýchne pôvab zašlých čias a pohladí čitateľa na duši. Nakoľko som detstvo strávil v malom kúpeľnom mestečku aj s jeho ospalou atmosférou (ktorú vyhľadávam doteraz) a čarom starých domov a úzkych uličiek, tak som si vedel úplne živo predstaviť atmosféru prvorepublikového kúpeľného mestečka. K tomu spisovateľ do textu vložil slová, ktoré sa už dnes nepoužívajú a mňa čítanie bavilo. Jediné, čoho bolo príliš, bolo množstvo synoným. Spočiatku to bolo fajn, ale postupne mi to kazilo zážitok. V každom prípade je to dobrá kniha a kto má rád knihy od Wodehousa alebo Jeromeho si príde na svoje.
Karla Poláčka mám prostě rád. Jeho jazyk vyprávění asi není úplně pro každého, ale mě to baví. Dějově je to klasický prvorepublikový pohled na lehce zidealizovaný život. V jiných knihách je Poláček mnohem více kousavější, tady samozřejmě taky, ale méně. Tohle číst je prostě radost.
Příjemné humoristické vyprávění o dvou tatrmanech a dalších svérázných postavičkách jednoho zájezdního hostince. A opět mě nadchla autorova krásná čeština..."Dyndera loudí..." Určitě doporučuji k přečtení.
Knihu jsem četl poprvé. Hned po přečtení jsem se pro srovnání podíval na film, který mám rád. Děj knihy se od filmu v některých (i podstatných) událostech liší. Co mají společného, je výborný humor. Někomu by snad mohl vadit mírně zastaralý jazyk, ale já mám tuhle „prvorepublikovou“ češtinu moc rád. Milovníkům humoru knihu i film vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Na svou dobu velice vtipná kniha. I dnes musím ocenit Poláčkův specifický humor. Je to takové nostalgické pohlazení duše.
Džbery pod Skalou. Dyndero, on loudí! To je taková prvorepubliková nádhera! Jde se, kam se chce! Čtěte to, je to čistá rozkoš.
Joj tak to byla paráda.Opravdu jsem si to hraní se slovy a tu krásnou košatou češtinu užila.Ale je fakt,že na to musí být čas,takovýto poklad se nedá slupnout jako jednohubka.
Krásný je i film,miluju tento druh jemného humoru.
Kniha je takovou noblesní prvorepublikovou lahůdkou. Napsáno, podáno panem Poláčkem a jeho brilantní češtinou, okořeněnou o milý a inteligentní humor... Nemohu jinak, než dát to nejlepší, nejvyšší hodnocení.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Nádherná čeština.