Svět je malý
David Lodge
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33956/bmid_svet-je-maly-u2U-33956.jpg
4
122
122
Hostující profesoři série
< 2. díl >
Román Svět je malý je volným pokračováním Hostujících profesorů. Po deseti letech se na scéně objevují naši staří známí – Philip Swallow a Morris Zapp, tentokrát i s manželkami. Doména jejich působení se rozšiřuje na svět mezinárodních literárněteoretických konferencí. Zároveň se tu vytváří paralela mezi dobrodružstvími univerzitních badatelů a středověkými osudy rytířů krále Artuše. Nový mladý hrdina Persse McGarrigle vyvolává svým rytířským harcováním za nedostupným ideálem krásy a lásky asociace s Parsifalem a jeho hledáním svatého grálu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Mladá frontaOriginální název:
Small World: An Academic Romance, 1984
více info...
Přidat komentář
skvělá, do detailu propracovaná parodie romantického žánru s velkým finále a dvojitou pointou (ohledně konferencí se principiálně vlastně vůbec nic nezměnilo)
„Když duben vniká v šumných přeprškách až do kořání pod březnový prach a vlahou lázní v každém vláknu vznítí plodivou sílu, z které pučí kvítí, a když i Zefyr v lesíku a stráni líbezným dechem k růstu popohání výhonky něžné a když jaré slunce na dráze Skopce dorazilo k půlce, když drobné ptáčky příroda tak vzbouří, že ani v spánku oka nezamhouří a na své šalmaje si vyhrávají, tu — jak už před mnoha lety zaznamenal básník Geoffrey Chaucer — zatouží lidé vypravit se na pouť. Jenže za našich dnů říkají vzdělanci svým poutím konference.“
Svět je malý. Název skvěle vystihuje základní premisu příběhu. Lidé z různých koutů světa mají v moderní době celkem slušnou šanci se potkat. Při čtení jsem si vzpomněla na teorii „šest stupňů odloučení“, podle které nás od kohokoli na světě dělí v průměru 6 lidí. A pokud jste akademik, tak stačí přiletět na konferenci:-) Konference stíhá konferenci, profesoři lačnící po rozptýlení jsou víc na cestách než doma, vznikají nová přátelství, prohlubují se staré rány, manželství procházejí zatěžkávacími zkouškami, můžete se i zamilovat, kvůli literatuře se na literární konference jezdí až v poslední řadě. Zkrátka na konferencích to žije:-)
„Parádní kozy, nemyslíte?“ poznamenal Dempsey. Persse se k němu prudce otočil. „Kozy? Kozy? Proč tomu proboha říkáte takhle?“
Dempsey o krůček couvl. „Uklidněte se, člověče. Vy byste to nazval jinak? Jak?“
„Já bych to nazval… já bych to nazval… dvojitou kupolí na chrámu jejího těla,“ řekl Persse.
„Kristepane, tak to jste skutečně básník.“
Humor D. Lodge mi sedí. Nejvíc mě rozesmál japonský překladatel a jeho dotazy na spisovatele, jehož knihu překládal. Škoda, že nedostal víc prostoru.
„Strana 86, 7. řádek zdola: ‚Vrznuli si na zadním sedadle.‘ Znamená to, že zadní sedadlo Enochova automobilu mělo skřípavá pera?“
„Stránka 93, 2. řádek zdola: ‚Enoch si šel zavrzat.‘ Znamená to, že Enoch šel hrát na housle?“ Člověku je toho Japončíka líto. Jaktěživ nebyl v Anglii, tím je to pro něj větší fuška.“
Potkáte tu plno starých známých z Hostujících profesorů, a i když jim není věnováno tolik prostoru, tak nezklamou. Celým příběhem se táhne jako červená nit příběh Persseho, který se honí za Angelikou, chytrou krásnou dívkou, která mu učarovala na jedné konferenci. Kde jinde hledat než na další konferenci? A Angelika stále uniká a vy se bavíte komikou situací, které si pro něj osud nachystal. Najdou se i tací, kteří jsou ochotní poradit:-)
„Být vámi, hledala bych ji v Tokiu.“
„V Tokiu jsou spousty lidí, slečno Pruderyová.“
„To jsou, ale velmi malých lidí, nemyslíte? Slečnu Puppovou tam nemůžete v davu přehlédnout – bude jej o dvě hlavy převyšovat. Je nádherně rostlá.“
Pokračování Hostujících profesorů jsem si náramně užila. Myslím, že to nebylo naposled, co jsem ho četla. Ještě mě čeká poslední díl (Pěkná práce). Už je mám doma všechny.
Člověk se pořád pachtí za nějakými knižními novinkami a přitom ty největší poklady světové literatury leží nepovšimnuty v prachu knihoven.....tohle je jeden z nich.
Skvělé! Hlasitý smích je opět průvodním jevem stejně jako u knih Hostující profesoři a Den zkázy v britském muzeu ....kdo dosud nečetl, o dost přichází...doporučuji!
Fakt zábavná knížka z literárně vědeckého prostředí, plná sarkasmu a cynismu. Včetně příběhu věčného putování za nenaplněnou láskou.
Zprvu jsem se těžko bránil srovnávání s Hostujícími profesory a také se Dnem zkázy v Britském muzeu, pak jsem si ale specifický humor užíval naplno. Fascinovaly mě úvahy o akademickém životě a postřehy z něj, především Zappův akademický cynismus: první pravidlo konferencí je chodit pouze na svůj vlastní příspěvek; s jedním referátem objedu celý svět, když jej náležitě upravím, atd. Také úvaha o tom, že role univerzity jako centra vědění, kde se dostanete k informacím, se vytrácí, protože v současnosti stačí mít xerox a cestovní fondy, je trefná, zvlášť když byla napsána před více než třiceti lety. Svět internetu je jen vyvrcholením této změny. A konference? Jako u vytržení jsem četl pasáže o newyorské megaakci. Lodge nepřehání.
Kniha je skvělá i proto, že má promyšlenou strukturu. Angelika (to je jméno!) se zabývá romancemi a Persse (Parcifal) se za ní honí jako za grálem a zdá se, že celý příběh je vlastně romancí i rytířským románem dohromady, ovšem s ironií, díky níž to vše není jen suchý konstrukt, ale dílko, které nabízí různé roviny. A mám dojem, že při druhé, třetí četbě, se z něho vyloupnou další zajímavé propojky, které mi při té první unikly.
Knihy se utvářejí tím, v jakém sledu je čteme....Don Quijote čtený po Kiplingovu Kimovi a Don Quijote čtený po Huckleberrym Finnovi jsou dvě odlišné knihy....... (Knihovna v noci)
krásně to uvádí David Lodge zde:
"A čím se zabýváte vy, pane McGarrigle?"
"Já? Bádal jsem o Shakespearovi a T.S.Eliotovi," odpověděl Persse.
"Tak s tím jsem vám mohl píchnout," vetřel se mezi ně Dempsey. "To by šlo báječně zpracovat na počítači. Mohl byste přesně kvantifikovat vliv Shakespeara na T.S.Eliota."
"Ale o tom moje práce nebyla," řekl Persse. "Psal jsem o vlivu T.S.Elliota na Shakespeara.."
"Vidím, že Irové jsou schopni skutečně všeho," zařehtal se Dempsey. "Jak jste se vyrovnal s tím, že se Eliot narodil tři století po Shakespearovi?"
"Z toho jsem právě vycházel," řekl Persse. "Chtěl jsem ukázat, že se nemůžeme vyhnout tomu, abychom Shakespeara nečetli přes čočky Eliotovy poezie. Copak někdo může číst Hamleta a nemyslet přitom na Eliotova Prufrocka? Copak můžeme číst Ferdinandovy promluvy v Bouři a nevzpomenout na Kázání ohně v Pustině?"
i když poněkud blufoval:
Persse se protlačil k Angelice.
"Mně jste říkal, že vaše práce je o vlivu Shakespeara na Eliota," připomněla mu.
"Taky že je," odpověděl. "Ale napadlo mě, že bych to mohl obrátit, abych Dempseyho trochu uzemnil."
"A víte, že takhle je to téma mnohem zajímavější??"
"Už jsem se dal navnadit, abych je zpracoval," řekl Persse. "Líbí se mi vaše šaty, Angeliko."
Vtipné čtení, zejména pro lidi, kteří jezdí na odborné konference a mohou srovnávat, jak se baví oni a jak lingvisté. Kniha se točí okolo cestování na konference a boje o prestižní profesuru. Určitě to přide zajímavé a částečně důvěrně známé všem doktorandům nebo asistentům z vysokých škol. Jenom jsem měl jako ostatní problém se orientovat v množství postav.
Mám nejstarší vydání, jsou tam překlady typu "slovní procesor" (asi textový editor) nebo "motokára" (asi klimatizovaný autobus, autokar). Úsměvné, ale vzhledem k době kdy se to překládalo je to i pochopitelné.
Nuuudaaaa.
Ikdyž jsem se snažila, kniha mi připadla zdlouhavá, množství postav sice naoko zajímavých na chvíli přitáhlo pozornost, ale vše mi přišlo trochu předvídatelné, ne-li na jedno brdo. V půlce jsem se rozhodla přestat.
Stále bych ještě řekla, že je to vtipné, ale nemohu se ubránit dojmu, že psaní o sexu se tady stává už jakousi obsesí. Ano, autor dokáže erotické scény vylíčit citlivě a často i vtipně, ale vše má svou míru. A ta tady byla dle mého názoru překročena. Asi od třetiny knihy jsem tyto pasáže vnímala jen jako vycpávky, protože při takové kumulaci se efekt zajímavosti rozplynul a naopak se změnil v otravnost. Škoda, Lodge tohle opravdu umí, ale bohužel, čeho je moc, ...
Navíc střídání míst a postav, kterým chce vyjádřit, jak je ten svět malý, je také poněkud přehnané a působí místy dost zmateně a vede až k nepřehlednosti. I to byl snad autorův záměr, ale opět ve mně zůstal dojem, že to i s tímto poněkud přehnal.
Nečekala jsem, že pro mě něco předčí Lodgeovy fantastické Hostující profesory, jeho Svět je malý to ovšem dokázal. Geniální humor!
Knížka není špatná, ale oproti Hostujícím profesorům mi připadala trochu těžkopádná. Nicméně za přečtení stojí.
Já bych naopak řekla, že v tomto případě to neplatí. Už jen z toho důvodu, že David Lodge do stejné řeky vlastně ani nevstoupil - návaznost je opravdu jen volná, jedná se o jiný příběh, o jiné postavy...
Možná bych se ani nebála tvrdit, že tenhle díl je lepší než předchozí.
Volné pokračování skvělých Hostujících profesorů není úplně špatné, ale z mého pohledu potvrzuje rčení o tom, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.
Štítky knihy
anglická literatura univerzitní román mezinárodní konference
Autorovy další knížky
| 1980 |  Hostující profesoři |
| 2000 | Svět je malý |
| 2006 | Den zkázy v Britském muzeu |
| 2009 | Nejtišší trest |
| 2012 | Výkvět mužství |
Konference vysokoškolských učitelů anglické literatury. Jak dokázal autor z nudného tématu vykřesat vskutku zajímavou četbu? Rozeslal vyučující anglistiky všech národností do různých koutů světa, kde hodnotí úroveň ubytování a stravy na konferencích, a do cesty jim postavil řadu prekérních situací. Výměna partnerů nabírá v druhém díle masového měřítka, a všeobecnou zkažeností se proplétá romantický rytíř hledající dámu svého srdce. Kniha, plná překvapení a parodie, má optimistický závěr, který říká, že cesta je cílem.