Hotel. Posel. Loď

15.08.2016

Knížku Hotel. Posel. Loď mi přihodil pan Pistorius k nákupu zadáčo, ale jen co jsem na poslední stránce zahlédl, že to napsal nějakej českej sedumdesátiletej děda, tak mě radost přešla. Může napsat dobrou knihu člověk, který je tak starý, že si neumí oholit chlupy v uších? I dont think so. Úspěšně jsem tedy knihu položil na poličku s jasným plánem, že si ji přečtu až na světě dojdou knihy.

Jenže, kadění je mocná čarodějka. Ten den jsem měl hodně mandarinek, takže jsem opravdu spěchal. Nebylo moc času projíždět poličky a hledat něco oduševnělého. Hotel. Posel. Loď jsem tedy odnesl do své jantarové komnaty a nevěřil jsem svým očím. Jarda Kříž byl očividně spolužák Kafky, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Všechny tři povídky jsou o mužích, kteří se snaží vymanit z kruhu osudu, což jsem jim bohužel nikdy nepovede, a tak alespoň vobtáhnou první buchtičku, do který se zakoukají. A tak tu je maník, kterej nemůže odejít z hotelu, posel, který nemůže doručit poselství a laborant, kterýmu na lodi nevěří, že propukla nákaza. Především tedy první povídka je Anti-Zámek od Kafky jako vyšitej.

Není to na čtyři hvězdy, protože přeci jen se Kříž pouští s Křížem po funusu (LOL) do křížku (2xLOL) s opravdovou legendou, takže se člověk neubrání srovnání (ze kterého Kříž vychází jako ten snaživý, ale jednodušší a plošší), ale stejně je tam narvu, protože jsem byl mile překvapen a v některých pasážích se mu povedlo navodit slušnou dystopickou atmosféru, která mě sem tam přikovala k záchodu, což je vždy známka punku.