Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2967
2967
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře zpracovaný příběh.Kniha má už tolik hodnocení s plným počtem hvězdiček s kterým naprosto souhlasím.
Přestože české autory moc nečtu, na tohle jsem se těšila. Autorku jsem do této doby vůbec neznala a kdybych náhodou nenarazila na nějaký rozhovor s ní, kde popisuje témata, kterým se v knihách věnuje, asi bych se k ní ani nedostala. Popravdě řečeno mě ke knize přitáhlo i místo děje. Jako člověk, který na Šumavě vyrostl (dokonce jen kousek od místa, kde je v knize chata (:-D) a v Plzni jsem bydlela v ulici, kde měla být vila, kde hlavní hrdinka vyrůstala. Velmi se mi líbil styl psaní. Téma, které je společensky citlivé je parádně zpracované. Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Moje srdce krvácí. Kdybych to věděla, tak to nečtu, nicméně přečteno téměř za den. Dávám plný počet, protože člověk to hltá, chce mu řigat, řvát, brečet a to udělá jen dobrá kniha. Ale téma špatné špatné, big mistake Nikolo. Jo a ještě si neodpustím komentář na obálku, ta obrazová metafora mě zabíjí.
Jednoduše by se dalo napsat krásná kniha, ale to téma je tak těžké a plíživé. Při čtení jsem zprvu hltala informace o houbách, zajímavosti z lesa. Posléze na mne padala tíseň z toho, co bude dál. Příběh mne vtáhnul a nechtěl pustit. Jsem opravdu ráda, že nakonec nechybí naděje. Jdu hledat další knihy od Viktorie Hanišové.
Byla jsem zvědavá, proč má knížka hodně kladných hodnocení. Začala jsem číst a knihu jsem přečetla rychle, i když to nebylo jednoduché čtení. Autorka dokázala dobře popsat vztahy v rodině, traumata, smutné rodinné tajemství, komplikované mezilidské vztahy, chybějící upřímnost, přetvářku, chybějící odpuštění za traumatizující události z dětství, lhaní, alibizmus. V knize je moc hezky popsaná příroda na Šumavě, jsou tu úžasné informace o houbách. Příběh Sisi (Sáry) je o hledání smyslu života, trápení se s minulostí a v závěru taky o vyrovnání se s minulostí, smíření. Autorku za tuto knížku chválím a obdivuji její skvělý styl vyjadřování.
Spoiler! Hezká kniha. Jenom jsem nepochopila, proč jí matka poslala v obálce ten recept. Původně jsem myslela, že někoho otrávila...Asi mi něco uniklo?
Citlivé téma podané citlivým a neokázalým způsobem. Hanišová odkrývá trauma své hrdinky pomalu a opatrně, jako kdyby převazovala bolestivou ránu. Obejde se přitom bez zbytečných expresivních pomůcek, kráčí spolu se Sárou tiše a odevzdaně po stopách její minulosti, která už nejde odestát a Sára jí má vpálenou do duše jednou provždy. V tomto případě by bylo nemístné čekat happyend, maximálně tak nějaké vnitřní smíření. Ale to nakonec určitě není málo.
Velmi silný příběh..mladá dívka nás vnese do svého lesního světa..do místa , kde se cítí v bezpečí...proč? Její život byl ovlivněný lidmi , kteří jí na cestě životem měli být oporou, ale nestalo se tak...upnula se na jedinou hezkou vzpomínku z dětství.. houbaření..krásná knížka , autorce moc děkuji ! Nejradši bych hlavní hrdinku obejmula :(
Jedna z těch knížek, na kterou si vzpomenu i po delším čase od přečtení a budu ji doporučovat dál. Poutavý příběh, člověku pomalu ale jistě začíná docházet, že ty dvě houby na obálce nejsou vybrané náhodou. Velmi sympatická hrdinka, se kterou se čtenář dostane do situací, které by si jinak nejspíš jen těžko představoval. Bavilo mě taky vykreslení přírody, která je někdy přítelem a někdy nepřítelem. Jedna z top knížek, co jsem minulý rok četla.
Mám svá místa, na Černokostelecku i na Bechyňsku, jenže o to tu zas tak moc nejde. Zdánlivě literárně vyčerpané rodinné trauma dokázala autorka popsat tak dokonale, že by její smutná hrdinka musela zaujmout hlavní pozici mezi Palánovými samotáři.
95 % (zatím 2083 hodnotících s průměrem 89 %).
Za mě zcela nejsilněji napsaná kniha. Dívka raněná členy své rodiny se raději vyhýbá kontaktu s vnějším světem a potlouká se po lesech. Velký vli proč se mě kniha dotkla měl i fakt, že jsme se aktuálně přestěhovala do Plzně a začala jsme objevovat místní okolí a místa, kde dívka pobývá tam patřili. Kniha je esencí deprese, která je ale tak věrně a hlavně silně znázorněna, že pro lidi jí trpící může být i v něčem skličující.
Bomba. Stylem i námětem. Nejčtivější kniha, jaká mně v poslední době prošla rukama, to jsem jich četla hodně. Autorka úplně bravurně pracuje s jazykem i časem, plynule přechází v ději, ten zůstává celou dobu napínavý. Hlavními antihrdiny jsou diplomaticky se chovající pokrytci, schopní pořád předstírat, že se nic neděje. Kéž takovým lidem dojde, co jsou za pakáž. Kdo prošel sám traumatem a přečte tuhle knížku, tomu se hodně uleví, když uvidí, že lidé můžou projít něčím ještě horším a přežít to.
mé čtenářské srdce zajásalo, miluju houby a miluju sbírání hub, i když jich neznám tolik, co spisovatelka a hlavní hrdinka knížky. V knížce se odvíjí příběh docela obyčejné dívky a možná i postavičky, které má každé město, nebo vesnice. Je svým způsobem strašně nešťastná, nedokáže se odpoutat od toho, co bylo a jejím největším uklidněním je les. Na venek ale žádné své bolístky neventiluje. Přijímá život tak, jak jde a co jí přináší. Myslela jsem si ze začátku, že knížka bude tak trochu fádní, ve skutečnosti by se dala shrnout několika větami. ALE. Spisovatelka krásně popisuje, co hlavní hrdinka prožívá, jak se cítí, jak vypadá, co si myslí, rozvíjí její příběh a ten se čte tak svižně. Konec nemá takový ten třešničkový happy and, ale tím spíš je ta knížka lepší.
Tragický popis tragického osudu...? Sběr hub v mlžném mlází a tichu hlubokých lesů dokáže zahalit nejedno lidské trápení. Hanišová zvolila zajímavý způsob živobytí pro svou protagonistku, který dává smysl jak v důsledku rozehraného osobního traumatu, tak v kontextu rodinných zvyklostí. Závěr knihy pak ve světle uvedeného pokládám za dokonalý. Útěk končí. Hanišová také dobře pracuje s časem, přesněji jde proti času. Takže zpočátku spíše jen podivínské chování traumatizované, mladičké houbařky Sáry postupně nabývá na ostřejších konturách a vzrůstá čtenářovo pochopení, ale i nevíra. Má ta holka ale smůlu. Kde jinému rodina stojí oporou, pro ni se stala takřka záhubou. Nejde ale o psychologický román a pohnutky chování všech účastníků, vyjma samotné Sisi, tak zůstávají nevyřčené a neobjasněné. O to palčivější otázky a úvahy román vzbuzuje a zanechává v jeho duši hlubokou stopu. Mimochodem skvělá obálka. Taky jsem ocenila pár užitečných a zajímavých houbařských rad.
Stejně jako Houbařka i já jako malá vyrážela s otcem brzy ráno na houby, v ruce košíček a rybičku, šlapali jsme dlouhé kilometry lesem až "za koleje", měli svá osvědčená houbová místečka a oblíbený kus lesa, který nás nikdy nezklamal a kterému jsme říkali "náš les".
Kromě nostalgických vzpomínek na čas strávený s otcem ve mně kniha vyvolala vlnu smutku a rozčarování nad pohnutým osudem mladé Sáry, která neměla v rodině žádné zastání.. a nezbývalo jí, než se uchýlit do milosrdné náruče šumavských lesů. Silný čtenářský zážitek, nejen pro milovníky hub.
Silné téma, které se čtenáři postupně odkrývá. Tíživá atmosféra osamělého bloumání lesem i životem. Do toho krásný košatý jazyk. Trochu mě mrzí otevřený konec, ale aspoň si můžu představit, že to se Sisi dopadlo tak, jak bych jí přála.
Parádní tečka za rokem 2021.
Opravdu dokonalé, jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, které jsem kdy četla, a že jich není málo :)
Krásně napsaná kniha o velmi vážném problému. Vidím zákoutí v lesích, nechtěla bych popsanou trasu chodit. (velké výškové převýšení několikrát a ne vždy schůdný terén.) Hlavní je ale skrývané tajemství rodiny, které vede k rozkladu, přetvářce, alkoholismu a duševnímu onemocnění. Dítě, které zradí ti, kteří ho mají chránit. První kniha od autorky, budu v knihovně hledat další. Doporučuji.
"Ježíšek nezklamal"
Kniha se mi moc líbila nejen příběhem, ale i slovomalbou. Těším se, až si od autorky přečtu další knihy, protože píše moc dobře.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Moje první seznámení s autorkou a že jsem se na něj chystala dlouho! Intenzivně smutné čtení, ale přesto tak čtivé, že mi kniha nedovolila, ji na delší dobu odložit, a tak jsem ji přečetla během pár hodin. Musím říct, že mi to připomíná tou depresivní náladou Mornštajnovou a několikrát se mi vybavily i Vrány. Chování postav se může zdát nelogické, především chování matky, ale mně to tak nepřišlo. K její povaze to sedělo. Kniha se skvěle četla a pasáže o houbách mě bavily moc. Jen musím uznat, že ten samotný neuzavřený konec mě zklamal, čekala bych tady závěr trošku víc jasnější.