Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2970
2970
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Zajímavé. Je pravda, že jsem byla "nucena" číst dál a dál, abych se dozvěděla, jak to dopadne, avšak ten pomyslný konec příběhu nenastal, respektive nenastal tak, jak bych si představovala. Pojetí příběhu bylo určitě zajímavé, leč za mě nedokončené.
Tak byla Sára nemocná, nebo nebyla? Jasně, byla traumatizovaná, ale léky od psychiatričky nebrala, zato přemýšlela, jak před doktorkou nemoc nasimulovat, aby si udržela invalidní důchod. Já jsem jinak na Sářině straně, ne že bych do té postavy chtěla nějak rýpat, měla od dětství naloženo dost. A chápu, že se potom blbě zvedá, že po nějaké době už trochu chybí vůle vrátit se zpátky do života a začít se sebou něco dělat. Přivydělávat si sběrem hub je krásná práce, moji rodiče to dělají taky (dokonce taky na Šumavě), jenže ti jsou v důchodu. I proto jsem si ze začátku myslela, že Sára je na tom věkově podobně, načež mi vyrazilo dech, že je jí pětadvacet. Spíš bych souhlasila s psychiatričkou a jejím - podívejte, Sáro, jste mladá, takže vám svět leží u nohou, je třeba do něj trochu vykročit. A k obálce knihy - je tam opravdu to, co tam vidím? V tom případě je mi z toho docela blbě, pardon, to si snad dělají v nakladatelství srandu...
Těžko mohu něco ke komentářům této knihy přidat. Přečetlo ji přes dva tisíce čtenářů, vysoké hodnocení a česká autorka, která chytí za srdce. Vyprávěný příběh nepatří k těm veselejším, rodina Sáry by celá potřebovala nakopat. A konec jsem pochopila tak, že Sára ví nebo tuší, co bude dál.
Příběh je ze Šumavy - a tam je krásně.
(SPOILER) Krásně napsaná knížka. Příběh Sáry, která žije svoje šťastné dětství až do doby, kdy ji její milovaný otec, se kterým chodí na houby, otevře v noci dveře do pokoje. Neskutečně smutný příběh. Neskutečné, že vlastní matka zavírá oči před neštěstím dcery. A ani o pár let později ji není schopna pomoci. A tak se Sára ocitne v blázinci a nakonec tráví svůj život na chatě a chodí každý den na houby, které nosí do restaurace.
Prosím dvojku a trochu víc štestí pro Sáru.
Příběh jsem si užila, člověk si možná uvědomí jaké " maličkosti" ( viz. noha Sářiny matky) mohou měnit životy, kdy jeden okamžik spustí kolotoč na kterém už se vezou všichni.
Kniha si mě získala místem, kde se odehrává kus Sářina života- rozpadlá chatrč a lesy zahalené ranní mlhou, hned bych se rozběhla jim vstříc.
Jak Viktorie Hanišová umí krásně smutně psát o lidských traumatech…
Uvidím s odstupem, ale zdá se, že na Sáru si občas vzpomenu a budu doufat, že se má dobře.
Ještě nemám dočteno, ale už teď vím, že tohle překonalo i Mornštajnovou.. Naprosto famózní, není třeba více slov!
Co říct ke knize, která je řemeslně naprosto skvěle zvládnutá - všechno je čtenářsky atraktivní a dokonalé - použitý vypravěčský styl, střídání různých časových rovin, náročné téma, parádně využité analogie spojené s houbami.... Jenže výsledek pro mě prostě není stoprocentní, pokud z textu sálá sice dokonalost, ale ta dokonalost je tak nějak uměle sterilní. Citově mě Houbařka bohužel nezasáhla, ačkoli jsem to vzhledem k náročnému tématu víc než čekala. Za mě tedy hodnocení - precizně odvedená práce, která ale nakonec může na čtenáře působit uměle a prvoplánově, což je škoda... Radši odpustím románovým příběhům nějaké mouchy, než když ve mně knížka nebrnkne na žádnou emocionální strunku...
Po precteni Rekonstrukce jsem si chtela precist dalsi knihu od teto autorky. Nevedela jsem tedy o cem kniha je a tak, cim vic jsem se o hlavni hrdince dozvidala, tim vice jsem se bala toho "velkeho odhaleni", ktere pokladam za nejvetsi zradu, jake se kdy kdo muze dopustit.
Nic jsem o knizce nevedela a byl to trochu tim padem sok. Velmi kvalitni cteni, pri kterem jsem citila uzkost z nevysloveneho i pri pouhem popisu hub.
Úplnou náhodou jsem narazila na tuto skvěle napsanou knihu. Přečetla jsem ji, promiňte mi toto otřelé výrazivo, jedním dechem. Ó, jak přeútěšné - nenalézám zde žádné dnešní povinné téma - ani náznak!, absence chyb, či stylistických přehmatů. Smekám před autorkou. Příběh jsem skutečně prožívala a jitřila jej ve snech, tím se dojem z Houbařky ještě více umocnil. Zas jednou, stal se zázrak, postavy byly uvěřitelné a dováděly mne k různým emocem...
Ano, stačí mít šťastnou ruku nebo dobrý den a člověk potká knihu, která nebyla psána zbytečně. Teď si dám asi pauzu, protože příběh bude ještě doznívat. A tyhle chvíle na čtenářství miluju.
(SPOILER)
Kniha mě pohltila, otevřený konec jen dodal na síle příběhu a ještě více nutí čtenáře k zamyšlení. Velice věrohodné zpracování tohoto tématu, před kterým stale spousta lidí zavírá oči přesně jako Sisiina matka. Tíživá kniha, která se ale nedá odložit. Toto téma by se mělo více probírat a společnost by měla být připravená pomoci každé takové Sisi.
SPOILER
K tomu závěru...
Na poslední stránce se dozvídáme, že Vojta stále nepřišel pro knihu, které končí výpůjční lhůta. Spolu s tím, že se jedná o knihu o houbách a Vojtově poněkud autistické povaze, se mi zdá, že Vojta by nepřišel snad jen v případě, že se mu něco stalo.
Druhá verze je, že to bylo jeho poslední sbohem, odjel do Prahy a Sisi, která se cítí osamělá, si plánuje uvařit své sušené muchomůrky sama. Soudím to z její bezvýchodné situace a žádné naděje a světla na konci tunelu. Nemá už na světě vlastně nikoho.
Anebo... dekuji za komentar od 00110110, diky ktere jsem si uvedomila, ze konec vypujcni doby muze slouzit vlastne jako casomira kdy se ma Sara vypravit za Vojtou a knihu mu tak vcas vratit! Dava mi to tak i nejvetsi smysl, protoze Sara po celou dobu knihy ukazuje, jaka je bojovnice. Verim v dobry konec! :)
Zajímavý byl dopis od matky. Celou dobu jsem čekala na nějaké rozřešení a dost mě zklamalo, že jsem se ho nedočkala. Osobně jsem si to uzavřela tak, že matka chtěla dát dceři najevo, že se nějak dozvěděla o té plánované sebevraždě otce? Nezdá se mi to moc logické, ale jiné vysvětlení mě nenapadá. Budu ráda když klidně i do zpráv napíšete jak to vidíte vy (matčin dopis i konec knihy), případně jestli se k tomu někde nevyjádřila sama autorka.
zdárně přečteno ... ale připadala jsem si v té knize nějak zmatená .. nejspíš je to mnou .. nevím ... ale jiné knihy mě od této autorky bavily více ...
Výborně napsaná kniha. Časté, nepěkné téma, zpracované velmi sugestivně.
Z oběti je jednodušší udělat viníka. Ve všech rodinách jsou tajemství, ovšem, pokud nefunguje základní model rodič - dítě = opora a podpora, je to strašné.
Sběr hub beru jako zástupnou, nicméně důležitou součást. Zrovna v tomto období, kdy při ranních procházkách se psem občas zabloudí můj pohled mezi kořeny stromů a pročesávám mech, jestli neobjevím houbu s molitanem. Protože podle knihy jsem se pasovala na přizdisráče :-)
" Vzpomněla jsem si, jak si matka v divadle zakrývala oči rukama. Když se na jevišti odehrávalo něco děsivého, dívala se před sebe úzkými průzory mezi prsty. Obraz před ní zešedl a vzdálil se, viděla jen tupé odlesky toho, co se v dramatu odehrávalo, už jí to nenahánělo strach.
Ve skutečném životě to dělala podobně. Odjakživa byla zvyklá dívat se na svět přimhouřenýma očima, měla klapky na očích jako kůň zapřažený do povozu a viděla jen omezenou výseč před sebou. Přefiltrovala si svět mezi roztaženými prsty a s tím, co z něj zbylo, zacházela jako s modelínou. Všechny ostré a špičaté hrany zatlačila, chtěla jen samé oblé měkké záhyby. "
Nejsou houby jako houby. A to, co vidíme v mechu, je jen zlomkem toho, co roste pod zemí. Stejně neviditelné a spletité bývá rodinné podhoubí… Houbaření jsem si užila. Za příběhem pro mě trochu vázl nemastný neslaný jazyk. A sílí ve mně tísnivý pocit velmi podobné atmosféry současných českých románů některých českých autorek. Dám si pauzu a pak se uvidí.
(SPOILER)
Vyprávění pěkně odsejpá, úplně mě pohltila ta atmosféra, ta bezmoc, ta šeď, kterou musela hrdinka zažívat. Když se v příběhu začne naťukávat ten “spouštěč” všeho a Sisi vlastně vzpomíná, trochu mi tam chybí to pojmenování problému. Jasně, víme o co jde, ale přeci jen, dost by mi to tam zapadlo.
Jinak mě celá ta rodina dost štvala. Egoistickej, namachrovanej otec a Evžen, přizpůsobivej Milan a ožralá matka. Je mi blbě jen to píšu.
Jo a otevřenej konec! Ten mě teda taky trochu naštval!
Určitě ale stojí za přečtení, jen já to budu zas chvíli rozdejchávat.
Kniha, jenž mě hodně zasáhla. Silný a smutný příběh o dívce a jejích útrapách, se kterými si podle mě žádný člověk nemůže vyrovnat a bude jím poznamenán na celý život.
Moje první knížka od této autorky. Byla jsem natolik zasažená příběhem a strhujícím psaním, že jsem si ihned objednala její další díla.
Knížka je tak krásně smutná, autentická.. Rozhodně doporučuji, přečetla jsem jedním dechem.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Další kniha od této autorky je zase mistrně napsané dílo, smutné, popisující lidské trauma a zpackaný život mladé dívky, která ale věřím najde sílu a odpoutá se od zlého a její cesta bude následně šťastná.
Zapůsobilo na mne stejně jako Rekonstrukce. Je to smutné a bolestivé v tom, že se to skutečně děje.
Myslím na všechny, kteří mají podobné zkušenosti.