Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2971
2971
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
První kniha V.H., kterou jsem přečetla a určitě ne poslední. Jsem moc ráda, že máme hned několik českych autorek, které skvěle píší. A Viktorii mezi ně po Houbařce řadím.
Příběh je smutný, tíživý. Rodina Sisi je totálně dysfunkční, její matka naprosto selhala. Pro mě, jako pro mámu, nepochopitelné, až mi to svírá srdce. Dítě je přece na prvním místě! Kniha je krásně napsaná.
(SPOILER)
Při čtení jakékoliv knihy mi v hlavě vyskakují body, které zmíním v recenzi. U Houbařky to tak nebylo, kromě jediné připomínky: prostředí hub mi blízké není, avšak v příběhu nerušilo. Jinak z knihy zůstává jen hluboký smutek, beznaděj, bolest a lítost.
Už v první části, kde se nenápadně zmiňovaly určité minulé události, jsem měla neblahé tušení. Když jej sama autorka černé na bílém potvrdila, chvíli se mi nechtělo číst dál. Matčina lhostejnost a ignorování toho, co se dělo, pro dosažení alespoň zdánlivé rodinné pohody, mě ale doslova zničily. Vztah s matkou, který osobně považuji za jeden z nejdůležitějších v životě, si nedokáži spojit s takovou zradou. Jak mohla svoje dítě nechat tak trpět?
Při představě, jak se život rodiny vyvíjel na začátku správným směrem, jsem nemohla přestat dumat nad tím, jestli nějaká maličkost či náhoda mohla ovlivnit budoucí směřování. Vžila jsem se rovněž opět do věku 25 let, který si spojuji s nadějemi, nadšením ze života a ze samostatnosti, a Sáry mi bylo tak moc líto, tím víc, že trpěla následky už dlouhá léta, a navíc bude jistě poznamenaná navěky.
Kniha, která ve mě zanechala hlubokou stopu smutku.
Otřesný příběh zneužívání a lhostejnosti. Křehká dětská duše byla pošlapána tím nejhorším způsobem a hlavně těmi, kteří, se měli vždy starat o dobro a bezpečí dítěte. Příběh má i přes vážné téma lehkost a určitou poetičnost. Moc jsem si užila nekonečné houbařské procházky se Sisi.
Výborná kniha, která se čte jedním dechem. Autorka (opět) ukazuje, že čtenáře dokáže vtáhnout do děje hned na prvních stránkách a pevně ho držet až do konce. I když je příběh velmi tísnivý, nezanechá ve čtenáři žádnou pachuť či smutek, spíše jen naději a smíření.
Knihu jsem si užila. Ráda lezu lidem do hlavy a nad jejich myšlením a skutky přemýšlím. Představuji si sama sebe v jejich kůži. Proč udělali tohle a tamto. Tady tomu nebylo jinak.
Krásná záležitost, reálná a smutná, skvěle napsaná, rozhodně doporučuji..
Za mě krásně propojená symbolika lesního a duševního podhoubí... Denně si takhle vyrážíme po svých (zajetých) trasách do lesíka pro "výpěstky" a denně jsme (ne)překvapování... Někdy v dešti události, jindy v parnu všedních dnů... Někdy na nás vykoukne samá jedovatá minulost a jindy příslib voňavé budoucnosti.. A někdy naším blízkým dovolíme sdílet s námi "naše místa", jindy se jimi plížíme sami...
Paní Hanišová hezky zachytila základní "houbová vlákna" obtíží Sáry, proměnlivou dynamiku jejich růstu i jejich výsledné plody... Nejsou předvidatelné, ani logické - ale takové už houby i duševní onemocnění ve své podstatě jsou...
(SPOILER)
Podobně jako hlavní hrdince knihy, houbařce Sáře, mi zejména při začátku čtení vířily myslí úvahy, které mě odpoutávaly od děje. Opravdu nerada totiž kritizuji něčí dílo, zvlášť když je jako v tomhle případě zřejmé, že si s ním jeho autor dal práci.
Viktorie Hanišová si zcela jistě předem připravila podrobnou osnovu, týkající se postav, kulis i rozvinutí příběhu, včetně rozvržení obou časových rovin. Jenže mně přesto pořád připadalo, že čtu obsáhlejší slohovou práci, vyprávění, které je sice dobře zvládnuté, ale postrádá nadhled anebo aspoň podprahový druhý plán…
Tíživé základní téma je zpracované velmi realisticky a nerozhoduje přitom, zda s ním má autorka osobní zkušenost, nebo se důkladně věnovala rešerši. Jenže vypravěčka, ať je jí současných 25, anebo dětských 9, 10 let, na mě ve skutečnosti působila jako neměnně mladá dívka, u níž bylo vlastně překvapující, že problémy dokázala vůbec pojmenovat a alespoň nějak řešit. Současně jsem ale neměla pocit, že je to tvůrčí záměr, který by měl pomoct dokonalému ponoru do postavy.
Fandila jsem vypravěčce a fandím i autorce. Cením si postřehů, které v průběhu knihy přece přišly, i popisů, díky kterým jsem se mohla se Sárou procházet mezi stromy a sdílet její rozpoložení. Jen to něco málo, co se tak obtížně definuje a i v dobré literatuře ne vždy objeví, nějaký specifický, utajený, originální rozměr příběhu, mi tady při čtení trochu chybělo.
PS, možná odpověď pro čtenářku soukroma níž ohledně závěru:
Podle mě hlavní protagonistka opouští (vlastním rozhodnutím) svou minulost. Samozřejmě i spolu s tím, co měla ráda, ale je si vědomá toho, že pokud to neudělá, bude se dál držet v představě, že aspoň mladší z bratrů o ni jeví opravdový zájem. Uvědomuje si zkrátka, že chce a musí začít sama za sebe, bez stínů minulosti, které se v lese tak dobře schovávají... :-).
Po Hájíčkovi je Hanišová můj další letošní objev na domácí půdě. Také mě dostala hned od první stránky. Skoro od začátku ve mně přetrvával tísnivý pocit, ale od čtení se nešlo odtrhnout nebo na něj aspoň nemyslet. Sářina vnitřní prázdnota, beznaděj a bezmoc byly naprosto hmatatelné a pochopitelné. Strašně dobře odvyprávěné, silné a depresivní.
Kniha byla napsána opravdu čtivě. Opět jsem se přesvědčila o složitosti knih vydávaných pod nakladatelstvím Host. Domácí násilí, drogy, alkoholismus. Vždy téma, které je nějak ponuré. Nebo mám na tyto knihy jen štěstí?
Tuto knihu jsem si přečetla na doporučení. Nelituji toho. Příběh Sisi zasazený na Šumavu a do Plzně je čtivý a má spád. Jen ten konec knihy mi nějak nedá spát. Tak nějak nevím, jak si ho vyložit.
(SPOILER) Kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem, ale zanechala ve mně pocit beznaděje ještě dlouho po přečtení. Autorka si vybrala silné, tíživé téma, které velmi dobře zasadila do temného prostředí šumavských lesů. Bylo mi líto hlavní postavy Sáry. Na jednu stranu jsem byla znechucena jejím otcem, ale ještě více matkou, která upřednostnila sebe, své pohodlí, před ochráněním své dcery.
Sářin boj s rodiči, minulostí, nepochopením.. Bylo mi jí líto. Jak mladou, tehdy desetiletou dušičku, ovlivnila “nepříjemná opakující událost”, se kterou ji nikdo nedokázal pomoci.. snad jen les, to ticho, ta samota...
Bravůrně napsané!
Moc krásné, ale smutné čtení....Jen tomu konci jsem nemohla uvěřit, hledala jsem další stránky, trochu jsem jej nepochopila, asi si jej mám domyslet :-) U sbírání hub jsem měla pocit, jako bych tam byla také a vzpomínala jsem přitom na to, jak jsem chodila jako dítě sbírat houby s babičkou......Tu knihu jí koupím také.
(SPOILER)
Konec čtu zas a znova, a já mu vůbec nerozumím! Čekala jsem leccos, ale tohle je zcela mimo očekávání. Proč??? Koho tím trestá, kromě sebe? Chystá se na zbrusu nový život, takže bez své dosavadní vášně a náplně života? Takže ještě jednou, proč? Nechápu...
Vysvětlí mi to někdo? Třeba jsem to pochopila nakonec úplně špatně.
Zajímavě psaný příběh, knihu jsem přečetla snad jedním dechem. Jen ten neuzavřený konec trochu nesedí.
(SPOILER) Pro me o moc lepsi nez Anezka, ale podobne bezutesna. Velmi silny pribeh, velmi uveritelny a se spetkou nadeje na konec, tak to ma byt.
Houbařka je dalším románem Viktorie Hanišové, který řeší rodinné trauma. Musím říct, že při čtení knih této autorky není možné stát opodál a jen nepřítomně sledovat řádky. Opět mě vtáhla do děje takovým způsobem, že jsem z toho byla nesvá. Bylo mi tak teskno, cítila jsem ten chlad a samotu v lese. Strašně moc jsem Sáře fandila.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Moje první knížka od této autorky. Byla jsem natolik zasažená příběhem a strhujícím psaním, že jsem si ihned objednala její další díla.
Knížka je tak krásně smutná, autentická.. Rozhodně doporučuji, přečetla jsem jedním dechem.