Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2971
2971
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivě, a lehce napsaný silný a bolavý příběh. Bohužel těch tragédií schovávaných za vnější, pro okolí dokonalý pohled na rodinu je hodně.
Ačkoli jsem dost brzy tušila, jaké břemeno Sára vláčí životem, teprve po přečtení mi došel význam obálky. Děsivé, šokující, kruté. S maličkou, téměř nepostřehnutelnou jiskřičkou naděje na konci.
Sára se nevzdává, bojuje, jde si po své stezce a neuhýbá. A přitom vlastně nikdy nepřestala utíkat. Jenže minulosti nikdo utéct nedokáže. Vždycky vás dohoní. Zatne do vás pařáty a vy krvácíte.
Tahle kniha je bolavá a zároveň tak podivně snová. Plná lesní vůně, ticha, mechu, kapradí, slunce i deště. Plná života a zároveň i smutku. Plná trýznivých ran, které pod podhoubím zrádně hnisají...
Enykybenykydupy dup
přineseme košík hub...
Nepřestává mě udivovat, že jsem na autorku doteď nenarazila. Velmi silný příběh.
Další autorčiny knihy vypadají taky dobře, přidávám do svého seznamu.
Po delší době skvělé počtení. Líbí se mi, jak zdánlivě banální detaily zrodí v hlavě naprosto ucelený příběh, od ktereho se člověk nemůže odtrhnout, doplněno bohužel negativními pocity a náladou, která se táhne s osobností Sisi knihou jako červená nit. Hrálo to na všechny struny - a taky mě to mimochodem naprosto navnadilo nastudovat si víc o houbách, jelikož jsem víceméně zmíněný "přizdisráč" :))
Houby vášnivě sbírám, ale nerada jím. I takové dva protichůdné pocity jsem měla při čtení této knihy. Byla jsem více jak nadšená, z autorčina krásného stylu psaní a zároveň znechucena z traumatu hlavní postavy Sáry, který si sebou z dětství nesla...
Za sebe hodnotím jako skvěle napsanou knihu, ale i překvapení roku, neb jsem tuto autorku dříve neznala. Každopádně se díky této knize, ráda podívám i po dalších dílech, od této české spisovatelky.
Příběh, který má hloubku, pocity založené na skutečné pravdě. Další úchvatná kniha od autorky. Bravo!
Komu se líbí ponurá atmosféra a těžká rodinná historie, určitě se mu bude Houbařka líbit! Mimochodem hodně mi připomněla knížky Anny Bolavé.
(SPOILER)
Tohle nebyla ta Šumava, kterou od dětství miluju. To byl výlet do temného lesa.
... O tom, že by chodila každý den 20 km v cizích botách, silně pochybuju - ale chápu, co tím chtěla autorka říct. Trosečnice Sisi mi přirostla k srdci. Stránky ubíhaly rychle, ale přesto se mi občas skoro nechtělo číst dál protože jsem tušila co přijde. Celkově hodnotím za 5* - ta kniha s vámi zamává, ale stejně jí nemůžete dát z ruky. A po dočtení zůstane schovaná v hlavě.
Pěkná kniha. Některé zdlouhavé popisné pasáže úžasných paloučků a přesné popisy hub byly příliš podrobné, příliš zdlouhavé, příliš nudné. Přesto jsem ale musela číst dál. Příběh mě ohromně zajímal. Chtěla jsem vědět proč. Jak? Dávám čtyři hvězdy.
Moje druhá kniha od Hanišové a musím říct, že mě tedy dostala. Tak nelehké téma zpracované na pozadí hlavního tématu coby sběru hub na Šumavě. Obdivuji celkové znalosti ohledně hub a především kompletní zpracování celého příběhu Sáry a její rodiny. Není to lehké čtení, otce a jeho činy ani nekomentuji, ale co mi přišlo ještě víc nepochopitelné bylo chování matky. Houbařka je opravdu silný příběh, krásná ač smutná kniha, kterou si stojí za to přečíst.
Houbařku jsem přečetla jedním dechem, velmi čtivá knížka s krásnými popisy šumavských lesů a hub v nich a postupně se rozkrývající životní příběh hlavní hrdinky. Byla to síla. Jen ten konec mě trošku zklamal...
Kniha mě velmi zaujala. Celá rodinka hlavní hrdinky Sáry byla zkrátka k pohledání....otcův zločin byl bez debat odporný, ale role matky pro mně byla o dost horší a naprosto nepochopitelná. Její bratři jak v dětství tak i v dospělosti, to byla přímo reklama na sourozenecké vztahy....uf uf uf. Celou knihu parádně a naprosto originálně doplňovala houbařská tématika, taková reklama na Šumavu. Velmi jsem Sáře přála, aby ten balvan, který s sebou musela táhnout, odhodila a překonala, ale kdo ví....spisovatelka se zařadila mezi mé oblíbené autory.
Tohle je strašně dobře napsána knížka! Intenzivní, smutná, jemná, a přesto šílená!
O životě mladé ženy na samotě na Šumavě, která se živí sběrem hub. O nefunkční rodině, která spolu nemluví. O tyranii falešných úsměvů. O tom, co všechno skrývá podhoubí našich životů, co bouřlivě bují pod povrchem... Je pravda, že po půlce to nějak ztratí dech, jak píšou ostatní, přesto mě kniha dostala!
Konec knihy mi poněkud vzal zážitek z příběhu. A přestože je kniha v mnohém zvláštní, neubírá to tíži zločinu na lidské duši. Jak jednoduché je ve jménu lásky a neudržení těch nejnižších pudů zkazit život, zabít rodinu...
Každá kapitola pomalu a opatrně připravuje čtenáře na odhalení hrůz, kterými si hlavní postava prošla. Kniha ve mě zanechala zvláštní úzkost. Velmi čtivé. Ale zase ten konec.... Ukončení ve stylu ,,domyslete si,,.
Houbařka je hluboký příběh ze šumavských lesů, nabitý emocemi, hlubokým skutkem a beznadějí.
Myslela jsem si, že si budu knihu dávkovat, protože ač je napsána opravdu čtivě, pro svoji tíživost se mi vůbec nečetla lehce. Ale nakonec jsem zvolila opačnou taktiku a přečetla jsem ji co nejrychleji, ať už je to za mnou. .
Je to kniha neuvěřitelně emotivní, bolavá a dlouho mě nic takhle nezasáhlo. Ale kdybych věděla jaká síla to bude, asi bych si ji schovala do lepší nálady, až bude venku zase hezky. Takhle mě to stáhlo hodně dolů. Ale za přečtení určitě stojí, o tom žádná.
Ťažká téma, ku ktorej je ťažké nájsť vhodné slová. Autorke patrí obdiv, ako ju spracovala a podala. Príbeh ťaživý, temný a aj napriek tomu sa od neho nedá odtrhnúť. Precízne napísané. Aj keď sa nejedná o žiadny napínavý trhák, jeho výnimočnosť je úplne niekde inde. Možno v tichu lesa, na ceste plnej húb, pod tieňom starého stromu....ktovie?
Každopádne je nezabudnuteľná, dostáva sa hlboko pod kožu a núti premýšľať o veciach, ktorým nejde v rámci zdravého rozumu uveriť. Pohoršilo ma konanie matky, o otcovi radšej úplne pomlčím. Ako mohla? Premýšľam, nejdem to dostať z hlavy von a aj tak nechápem, som z toho frustrovaná a naštvaná. Prečo? Ale taký je život. Aj v tomto príbehu. Smutné a boľavé.
Jednoznačne 5/5
Viktorie Hanišová nabízí v Houbařce čtenářům její knihy velmi silný a hluboký zážitek, jenž, troufnu si tvrdit, utkví v mysli nejednoho čtenáře. Postupně se odhalující tragický příběh Sáry, podivínské samotářky, žijící na chalupě v kráse šumavské přírody, vyvolává v čtenáři spoustu emocí. Autorka mě mile překvapila tím, jak se brilantně a s podivuhodnou lehkostí dokáže ohánět imaginárním perem, hrát si s metaforami a v neposlední řadě svým vypravěčským talentem. Použitá ich-forma je jednoznačně dalším velkým plus, čtenář má tak možnost mnohem více prožívat vzpomínky hlavní hrdinky s pohnutou minulostí, přičemž dokonalé vykreslení chování a činů matky a minimální užití přímé řeči kvalitu knihy jednoznačně podtrhuje. Ke knize bych měl asi tři výtky, nevysvětlení dopisu, který Sisi dostala od matky, proč si Vojta nevyzvedl atlas hub a, za což strhávám jednu hvězdičku, je prapodivný (otevřený) konec. Nejsem zastánce toho, aby každý příběh končil šťastným koncem, protože život a zejména tato kniha není o tom, že dobro vyhraje vždy nad zlem, ale nějaká definitivní tečka by, jinak výborně zpracovanému příběhu, slušela.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
To byla opravdu síla...