Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2971
2971
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
K Houbařce jsem se dostala náhodou, aniž bych věděla, o čem je. Musím se přiznat, že když jsem koukla na obálku, viděla jsem úplně něco jiného než houbu. Říkala jsem si: ty brďo, jsem to ale zkažená. Ale jak jsem četla, najednou ta obálka začala dávat smysl a já jsem si oddechla, že to se mnou není tak zlý. Takže obálka geniální.
Nejvíc na knize oceňuji češtinu, V. Hanišová píše nesmírně elegantně, vymýšlí krásné obraty, metafory. Téma mi přišlo zajímavé, popisy přírody a hub mi vůbec nevadily, naopak, dodalo to příběhu atmosféru. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická ani trochu. Diagnózu se neodvážím zpochybňovat, ale zarazilo mě, že se Sára vyhýbala lidem, měla z nich až panickou hrůzu (proto se taky zašila v chaloupce na Šumavě, že), ale pak bez potíží provázela turisty po lese a užívala si to. Nevím no. Konec mi přišel useknutý, říkala jsem si - cože to už je konec? a proto dávám o hvězdičku méně.
Také mě zarazilo pár detailů - vyhlášená houbová restaurace kupuje houby bez papírů? Do toho by fakt někdo šel? Proč neměla Sára alespoň mykologickou zkoušku, čímž by se stala profesionálním sběračem a bylo by to věrohodnější. Pak mě zarazilo, že ji lékař propustí z léčebny a ve zprávě má: není vyloučeno, že ublíží sobě nebo okolí. To jde? Není v tom případě nařízena ústavní léčba?
Nejvíce mě zaujala myšlenka, že se to vlastně vůbec nestalo...
Celkově zajímavá kniha napsaná mimořádně krásným jazykem.
(SPOILER) Tohle je zvláštní kniha....spisovatelsky dobře napsaná, hned vás vtáhne do děje a vy si nevšímáte otáčení stránek. Od začátku je naznačeno, že v příběhu není něco v pořádku, ale já stále otáčela a doufala, že to nebude tak zlé, a četla jsem dál a byly tam krásné momenty, které ovšem posléze vystřídaly momenty horší než zlé. Pocity z knihy mám velmi rozporuplné, SPOILER: kniha je drsná a kromě zločinu otce mě naprosto šokovala ta obrovská zrada. Čtenářský zážitek ve mě stále intenzivně rezonuje!
Kniha se mi moc líbila, krásně se četla, popis prostředí i houbaření se mi líbil - už se těším, až porostou :) Střídání děje s minulostí taky bezva. Celou dobu jsem to viděla na pět hvězdiček, ale zklamal mě konec, otevřené konce knih nemám ráda.
Líbilo, ale nenadchlo.
Dějově zvláštní, zajímavé, ale trochu jsem se do čtení místy nutil.
Zaujal mě název, proto jsem si knihu koupila. Tak nějak jsem tušila, co se Sáře v dětství stalo, nicméně se to napřímo dozvíte až na konci knihy, což mi přijde trochu divné. Miluju houbaření, takže ani pasáže o sběru hub mi nevadily, obdivovala jsem Sářin přehled. Co mi ale vadilo, tak byl konec, kdy jsem si říkala proč? Useknutý, jako kdyby měla mít kniha pokračování.
Viktorie Hanišová je jistě talentovaná spisovatelka, knížka je zajímavá, hlavně se mi líbila paralela mezi světem hub a světem lidí, podhoubí každého z nás. Nefunkční vztah mezi matkou a dcerou a špatné rodinné prostředí je takový signature námět všech knížek této autorky, které jsem od ní četla. Bohužel mám ale radši spisovatele, kteří se umí námětem knížky odlišit od dalších svých počinů a překvapit i čtenáře. Souhlasím s některými názory tady, také mi byla hlavní hrdinka někdy už dost nesympatická a protože nejsem fanoušek hub, některé stále se opakující pasáže popisující houby a pokrmy, které z nich jde připravit, jsem očima přeskakovala.
Než jsem zjistila, co představuje kostlivce ve skříni, se mi příběh zamlouval víc.
Sára žije v lese a chodí na houby, které prodává do restaurace.
A vzpomíná na minulost, respektive ta se prolíná s přítomností. Ani jedno období nic moc, chvílemi mě i velmi štvala. Ale v jejím stavu nemohla jinak.
Znám osobně některé úzkostné typy se spoustou snů. Největší problém je k nim udělat ten první krok :).
A nejen pro úzkostné typy :).
Kniha se mi četla sama i když to rozhodně nebylo jednoduché čtení. Opravdu jsem chvílemi nechápavě vrtěla hlavou, jak mohli být členové rodiny, tak nevšímavý a nechat to zajít až tak daleko. Nebo to spíš ani vidět nechtěli. Ale kdo ví. Na konci jeden obrovský otazník
Kniha je vyprávěna po částech retrospektivně a tím se zvyšuje zvědavost co bylo a co bude dál s hlavní hrdinkou, která si musí přivydělávat sběrem hub a jak se vyrovná s traumatizující minulostí. Jedna z knih co nutí k zamyšlení a čte se téměř jedním dechem. Moc doporučuji!
Klasicky otevřený konec , ostatně na to jsme u V. Hanišové zvyklí. Nechá možnost čtenáři, ať si sám ukončí, jak je mu příjemné. Tady byly možnosti možná i tři. Mě strašně bavilo toulání po lese, vykreslené tak autenticky, jako bych tam byla s hlavní hrdinkou. Její těžký životní příběh to celé podtrhl...
Zajímavě poskládaný děj. Téma těžké a děsivé, které mě hluboce zasáhlo. I přesto se čte kniha sama.
Velmi dobře napsaná kniha o velmi těžkém životě mladé dívky. Autorka má výjimečnou schopnost popsat krásným jazykem strašlivé činy. Její knihy nejsou žádné oddychovky, zasáhnou čtenáře plnou vahou a po přečtení o nich musí dlouho přemýšlet. Jsem ráda, že tentokrát nenechala tolik otevřený konec jako u Anežky. Knihu doporučuju
No, tohle není zrovna téma podle mého gusta, většinou takové knihy nevyhledávám, ale musím uznat, že autorka má talent na vyprávění. Knihu jsem přečetl velmi rychle a kombinace naučné mykologické části s vyprávěním psychicky narušené Sisi je velmi zdařilá. Téma - zneužívání dětí vlastními rodiči, je velmi vážné, bohužel zřejmě rozšířené mnohem víc, než si myslíme. S tím jdou samozřejmě ruku v ruce psychické problémy takových dětí a "postižení" vlastně po zbytek jejich života. O autorce jsem do této doby neměl tušení a určitě si od ní přečtu i jiné knihy.
Tohle mně fakt vzalo. Krásný jazyk víš vše, nemusí být všechno popsáno do detailu a stejně to bolí, cítíš s hrdinkou , svírá tě bezmoc a chceš pomoct - nejde to. Skvěle napsané. Ta kniha bude ve mně dost dlouho doznívat
(SPOILER)
V podstatě nechutné a stále ještě v naší společnosti tabuizované téma, kterého se autorka velmi dobře chopila.
Formou retrospektivních vsuvek se dozvídáme o minulosti hlavní hrdinky, která se snaží vyrovnat s traumatem z dětství, v tomto případě se jedná o sexuální zneužívání v navenek počestné rodině, které nezůstalo nepovšimnuto, nicméně tolik očekávaná pomoc nepřišla a vše se tak vlastně s tichým souhlasem odehrávalo dál.
Autorka používá jednoduchý styl a přímočarý jazyk, to vše do jednoho funguje naprosto skvěle a čtenář tak dostává do ruky jedinečný román, který ukazuje, jak hluboké stopy v nás může zanechat zrada nejbližších.
(SPOILER)
Nějak mi nejde napsat přívlastky jako příjemná, pohodová. U této knihy ne. Tak bych ráda našla způsob jak vyjádřit, že se mi kniha líbila a dobře četla, ale téma bylo těžké. Démoni vás vždycky dostihnou. I když před nimi zavřete oči.
Postupně odkrýváte příběh Sisy (Sáry), mladé holky, která se živí sběrem hub. I když živí se je asi nadnesený výraz vzhledem k tomu, že během zimy jí pravidelně dochází peníze a ona se živí nikoliv houbami, ale léta starými marmeládami. Houby nemá ráda. S houbami ji spojuje osoba jejího tatínka. Tatínek může nejen za její excelentní vědomosti o houbách, ale také za její psychické problémy. A co nezničil tatínek, to dodělala maminka. Moc byste Sisi chtěli pomoci, ale nevíte jak. Do zamčených dveří můžete bušit jak chcete, ale neotevřou se. Dočítala jsem knihu s nepříjemným pocitem, že bych chtěla něco udělat, cokoliv, ale nemůžu. Když na vás kniha takhle fyzicky zapůsobí, tak je to asi důkaz o kvalitně napsaném příběhu.
I přes náročnost obsahu je to hezky napsaná kniha. Konec naštěstí dává tušit, že Sára má ještě šanci, že není všechno ztraceno.
Tohle byla taková nálož, že jsem to pak dva dny musela rozdýchávat. Hanišová mě zase dostala. :-) Její knížky rozhodně nejsou žádné oddychovky. Hanišová se zabývá vztahy v rodinách, kde to bohužel moc nefunguje. Na jednu stranu je vám při čtení až fyzicky špatně, z toho, co se v oné rodině děje, na druhou stranu nemůžete knížku odložit, protože je nesmírně čtivá a navíc napsaná tak krásným jazykem, že ta slova úplně hltáte. Takové pocity jsem měla kromě Hanišové jen u jedné knihy. A díky tomu bez zaváhání řadím Hanišovou mezi nejlepší současné české spisovatelky.
Sára je taková duše zachmuřená. Problémy z dětství se prolínají s hledáním hub i sebe sama. Není to rozhodně špatné, ale asi už bych to podruhé nečetl. I tak dávám velice slušné hodnocení.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Jsem nesmírně ráda, že byla tato kniha napsána. O těžkých a bolestivých tématech se má mluvit a o těch v ní se stále mluví zoufale málo, přestože jsou důležitá a jen komunikace může pomoci.