Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Hodnocení 3,5
Houbařka bylo mé první setkání s Viktorií Hanišovou a jsem jaksi rozpačitá. Těsně po poslechnutí jsem byla nadšená, i přesto, jaká to je depka. Ale čím déle mi to leží v hlavě, tak to původní nadšení nakonec trošku opadlo.
Sára, žije v jakési chajdě na Šumavě a živí se sbíráním a prodejem hub téměř celoročně. (Upřímně, takové znalosti hub bych chtěla mít, ale stejně bych je asi nesbírala a už vůbec nejedla :D )
Proč žije Sára tak jak žije se postupně v ději odhaluje. Vyprávění ze současnosti se prolíná s minulostí. Jak na chatu, kde teď Sára bydlí, jezdila s rodiči jako malá, jak ji otec učil sbírat houby a jak se postupně měnila rodinná idylka.
Sára je mladá žena a od začátku tušíte nějaké trauma, protože kdo by se dobrovolně odřízl od světa, od lidí, od rodiny. Až smrt matky a dědické řízení její rutinu změní. Sára se snaží najít cestu ven ze svého poustevnického života, ale je poznamenaná natolik, že se jí nedaří vymanit z kolotoče událostí a myšlenek. Semínko bylo zaseto a mnoho let nekontrolovaně klíčilo a rostlo.
Je to vlastně hrozně smutný příběh. O rodině, která si cení více toho, co si o nich myslí okolí, než aby měli rádi jeden druhého a pomáhali si. O přetvářce, lhaní, ale také o strachu a naprosté bezmoci.
Houbařku v audioknize namluvila Tereza Marečková a přednesu nemám co vytknout, namluveno je to s citem, který si tento příběh zaslouží.
Skvělá kniha o tom, jak může být jakákoli rodina prohnilá jako houba, aniž by o tom kdokoli věděl. Knihu jsem četla s tím, že mě psychicky rozloží. Bohužel se tak nestalo. Ba naopak mi přijde, že jsou zde předávána ona závažný témata velmi jemně a citlivě, což má také své kouzlo.
Dílo má na mě až moc otevřený konec a několik nedořešených témat, proto musím ubrat jednu hvězdičku.
Uff. Tohle není mé první setkání s autorkou, takže jsem věděla, že úplně šťastné čtení/poslech to nebude. A nebyl, vůbec. Houbařka je jedna asi z nejdepresivnějších knih, která se mi dostala pod ruku. Ale byla velmi dobře napsaná. Autorka nám tu představuje ponurý příběh Sáry, která denně chodí na Šumavě do lesa sbírat houby, které pak za pár korun prodá do místní hospůdky. Postupně se dostáváme pod Sářinu skořápku a když navštíví pohřeb své matky, začnou se nám odkrývat rodinná tajemství. Proč je sama na Šumavě? Jaké měla dětství? Co denně ovlivňuje její myšlenky? Za mě je tu velmi dobře popsána psychologie postav a nebýt pár nudnějších pasážích, hodnotila bych plným počtem:).
(SPOILER) Kniha, kterou člověk dlouho nedostane z hlavy. Přečetla jsem ji za dva večery. Pořád jsem doufala v nějaký lepší konec, ale jak je u paní Hanišové zvykem, nepřišel.
(SPOILER) Miluju houby a nenávidím všechny kreatury, které si svoje mindráky vybíjejí na slabších! Ať je to ponižování, násilí, znásilnění či jiné krutosti, nejstrašnější mi přijde sexualizované násilí na dětech. To mi rozum vůbec nebere! Bohužel je naše justice v těchto případech velmi laxní a na lepší časy se blýská velmi pomalu. Přeji všem, kdo takové hnusy páchají (včetně těch, kteří vědí, ale zavírají oči), aby se velmi intenzivně a nekonečně dlouho smažili v pekle!
(SPOILER)
Kniha se mi nelíbila a bylo to nejen díky depresivnímu tématu. Příšerné rodinné vztahy, zneužívané dítě, nevyřešené trauma, dlouholetá deprese, zkrátka kniha, která vás psychicky odrovná.
Sympatické bylo snad jen vyprávění Sisi o houbách, ale jinak to byl výlet do světa duševních poruch. Navíc autorka svým otevřeným koncem přenechala další osud hlavní hrdinky na čtenáři a de facto tím knize nedala rozuzlení. Hlavně ale neponechala ani jiskřičku naděje.
Už dlouho jsem se po dočtení knihy necítila tak frustrovaná.
Člověk tak nějak tuší, k jakému traumatu se tam schyluje. Kniha čtivá, zajímavá, ale jak mi řekla kamarádka "nepřijde ti, že ta Hanišová příliš useķává konce?"
Fuuu, tato silná témata, ta mi dávají zabrat.. Kniha o vnitřním boji s rodiči, minulostí, nepochopením, sama se sebou.. A strach z přijmutí pomocné ruky..
Opět skvělá paní Hanišová.. Jednoznačně doporučuji.
(SPOILER) Skvělá kniha. Je velmi čtivá. Mnohem lepší než Les v domě. Přečteno jedním dechem. Doporučuji. A dokonce se něco přiučíte o houbách.
Bolestivé téma, výborně napsané, dobré k zamyšlení nad nejednou z uvedených situací / postav, a hlavně s hutnou atmosférou. Já při čtení vlastně courala po Šumavě a snažila se představit (spíše často googlila) jak vypadají ta kvanta zmíněných hub. Snad bych i přimhouřila oko a přidala pátou hvězdu, ovšem ten konec byl na můj vkus otevřený až příliš. Viktorie Hanišová přenechala další Sářiny osudy čistě představivosti čtenáře... a ta moje se zkrátka nenechala přesvědčit k vykreslení růžových (nebo alespoň ne tak černých) zítřků. 80-85%
Ač to byl nápor na psychiku, tak výborná kniha. Děsivé podhoubí u rodiny z lepší společnosti. Hlavní hrdinka nemá moc sil, aby se z toho zvládla vymanit, ač jí život podává pomocnou ruku od někoho, od koho by se to úplně nečekalo.
Byl jsem překvapen úrovní tohoto románu. Hlavní nestandardní hodnocení psychologie hlavní postavy. Nejednoznačné, tápající a v přetěžké situaci se snažící zorientovat, přežít a snad se z toho marasmu vyhrabat.. Rodinné vztahy děsivé, vše okolo neuspokojivé. Depresivní čtení, které může leckomu přinést pochopení problémů znásilňovaných dětí.
Kniha je skvělá, téma děsivé. Asi se k ní budu muset ještě vrátit až to nějak mentálně zpracuju.
Hodně silné, hodně depresivní. Pro mě navíc s přidanou hodnotou západočeských reálií. Jsem nadšený a to ani nemám rád houby!
Ufff, těžké téma. A pakliže to pominu, budu hodnotit jen autorčin styl psaní, seskupení příběhu, vychází mi z toho 3*.
V příběhu jsme nekonečně dlouho strávili v lese..Vrátili se do minulosti, jejíž podstata mnohdy neměla v přítomnosti žádný dopad. Mám pocit, že jsem mnohokrát v knize prožívala tatáž situaci stále dokola. Chápu, že trauma je právě o tom, ale mě kniha psychicky úplně vyždímala. Louskala jsem jí 14 dní.
Celý obsah by se dal osekat na kvalitní polovinu. V té druhé bychom mohli najít spoustu dalších zajímavostí ze života Sáry. 7 let je dlouhá doba i pro někoho, kdo se zaseknul na místě.
V tomhle případě mě zajímalo, jak třeba probíhalo praní prádla, úklid domácnosti, jak často se umývala a ksakru jak to dopadlo s Vojtou? Jehož detailnější popis mi taky chybí! Jak to dopadlo s dědictvím? S bratry? S Muchomůrkou? S její budoucností?
Mimochodem, tohle nebylo 7 let poustevničení, jak je uvedeno na přebalu. Tohle je deprese s nezpracovaným traumatem.
Co Sára-Sisi nenáviděla se pomalu odkrývá v jejím vyprávění . Je to poutavý, smutný příběh.
Sisi má psychické problémy po přežitých traumatech. Na svou rodinu se nemůže spolehnout a žije skromně v chatě na Šumavě. K životu jí stačí pravidelná denní trasa, kdy sbírá houby, které prodává místnímu hostinci, trochu jídla , oblečení a staré boty po tátovi.
Krásný popis přírody, její trasy a hlavně znalosti o houbách a jejich využití mě zaujal.
Autorka se dostane čtenáři pod kůži, jak málo stačí k prostému životu a jak příroda dovede odčerpávat v myšlenkách zlo, které bylo napácháno nebo aspoň v tichosti vyslechnout smutky a trápení.
Po dočtení mi ze začátku vadil otevřený konec, ale uvědomila jsem si, že celý náš život je otevřený ke změnám, takže věřím, že i Sisi našla svůj klid a šťsstnou nohou vykročila vstříc budoucnosti.
Četla jsem od nevidím do nevidím. Naprosto skvělá kniha, rodinná traumata, tajemství a tajuplná šumavská příroda. Je to dost deep a dark příběh, občas jsem si říkala, že to je strašný, co se tý holce dělo... Ale musím uznat, že autorka se do toho slušně ponořila, dostala se postavám pod kůži a celý děj mě naprosto pohltil. Tuhle knihu si přečtu určitě ještě jednou.
Četla jsem ve vlaku, v tramvaji, na ulici, na čtyřech patrech schodů vzhůru do kanceláře a během poledních pauz. Věci dostávají po mírném rozjezdu spád, až je to jízda a nemůžete se odtrhnout. Občas vás zamrazí a ptáte se, kde na ty charaktery Viktorie Hanišová bere inspiraci.
(SPOILER)
Knihy Viktorie Hanišové se čtou sami. Připomínala mi Les v domě od Aleny Mornštajnové, ale přece se kniha v mnoha ohledech lišila. Nejhorší na celé knize je fakt, že se tohle skutečně v nějaké rodině děje, že někdo zažívá v rodině zneužívání a vlastní rodina mu nevěří... člověk se pak cítí jako v pasti.
Hlavní hrdinka Sisi se vypořádává s traumatem a odvržením rodiny tím, že chodí denně v tátových pohorkách na houby - tedy dělá aktivitu, ke které jí on sám od dětství vedl.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Tohle byla moje první knížka od Viktorie Hanišové a rozhodně ne poslední. Zhltla jsem ji za dva dny a byla jsem narosto unešená. Ano, je to depka, ale zároveň je to hrozně krásně napsaný. Tušila jsem trauma, šlo cítit z melancholična, kterým se Sára obklopovala, ale to co přišlo mě vyvedlo z rovnováhy.