Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2965
2965
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem začala číst, aniž bych předem věděla, co mě čeká. Bravurně napsaná, řádky plynou rychle. I tak se četla velmi těžce, matku jsem nesnášela snad ještě víc, než toho otce. Při čtení budete zažívat zlost, frustraci, lítost, znechucení. A na druhou stranu musím říct, že jako milovník hub se nemůžu dočkat, až půjdu do lesa. Knihu vřele doporučuji
Šumavské lesy plné hub dýchají na začátku knihy zdánlivou idylou, pod povrchem ale bublá pěkně otrávená smaženice, se kterou se dříve nebo později bude muset hlavní hrdinka vyrovnat. Když Sára chodila lesem, připadalo mi, že se tam procházím s ní. Je to úžasné, když prostředí knihy tvoří regulérní další hlavní postavu. Příběh byl depresivní a hutný, postav v knize bylo právě tak akorát, všechny měly v příběhu své místo a nebyly navíc. Knihu jsem měla přečtenou jedním dechem. Čím dál více přicházím na chuť českým autorům. Ostatně když píšou tak dobře jako Viktorie Hanišová, tak to jde snadno.
Kniha se četla opravdu sama a snad v nejbližší době vyrazím do lesa, abych umocnila pocity z přečteného příběhu. Knihu jsem v podstatě vybírala naslepo a chyba to nebyla. Mně naopak, oproti ostatním, konec vyhovuje a líbí se mi otevřená vrátka, která autorka nabídla. Určitě to není poslední dílo, které od ní hodlám číst.
(SPOILER) Četlo se to moc dobře, což je dáno i strukturou knihy, kapitoly nejsou příliš dlouhé, ale ani ne příliš krátké (takové "sekané" texty, jako se v současnosti objevují v mnohých knihách, zrovna nemusím, nejsem pak schopna si nic zapamatovat). Hlavní hrdinka mi byla od začátku sympatická svými znalostmi o přírodě, schopností ji vnímat v její celistvosti i jakousi přírodní spiritualitou. Podivínství pro mě bylo plus minus v normálu, my biologové jsme totiž všichni tak trochu trhlí, bez ohledu na to, zda jsme profíci nebo amatéři. Ale jak autorka postupně odkrývá, co se stalo, že mladá Sára bydlí v polorozpadlé chatrči a živí se sběrem hub, začala jsem k této "podivínce" pociťovat stále větší obdiv. Myslím, že v její situaci by řada lidí raději skoncovala se životem. Sama jsem takovou hrůzu naštěstí nikdy nezažila. Ale bohužel vím, že řada vzdělaných lidí ve vysokém postavení se vyznačuje něcím podobným, jako Sářin otec - nedostatek empatie, lhostejnost k pocitům a prožitkům druhých. A zbabělostí přiznat chybu, neřku-li zločin. Jejich okolí je pak svým patolízalstvím velmi často udržuje v přesvědčení, že se vlastně nic tak strašného nestalo. Přece je to slušný člověk a v jeho postavení ho nemůžeme kritizovat, to se nesluší, že? Uživatelka Petra 21 mi svým komentářem mluví z duše!
Jeden by si myslel, kterak půjde v poklidu na procházku lesem, jak skrze písmenka ucítí nenapodobitelnou vůni stromů a pocítí dětskou radost ze sběru hub. Jak si skrze příběh odpočine od únavné a mnohdy kruté společnosti a nechá se plynout vlastním jsoucnem... A najednou se i na těch pustých místech znenadání vynoří nevyřešené problémy, které se nám odkrývají, jako bychom se nořili do pustšího a hrůzostrašnějšího lesa. Přestože bychom chtěli uniknout, propadáme se stále hlouběji... Skvělá Viktorie Hanišová ztvárnila tak elementární nespravedlnost života umocněnou odporností lidských charakterů, prohnilostí mnohých rodin i (promiňte) přizdisráčstvím, až se to nedá snést. Kéž by si houbařčino hořké vyprávění přečetlo co možná nejvíce zkažených lidských duší...
Těžké tema, nečetlo se mi lehce. Autorka má ale um a psát umí:). Atmosféra je vykreslena tak, že se ještě dlouho nejde zcela otrepat a být v dobré náladě.
Vůbec nevím jak hodnotit. Na jednu stranu jsem měla chuť knihu odložit, vzít košík a vyrazit do lesa na houby, jak krásně sběr hub popisovala... Ale na druhou stranu rodinné vztahy a nedotažený konec už takový zázrak nebyl...čekala jsem nějaké rozuzlení.
Tak to bylo moc hezké i když smutné čtení. Přečteno za dva dny, nešlo přestat. Kniha plná emocí a beznaděje, krásně popsané postavy a prostředí Šumavy. Jeden rodič ubližuje a druhý dělá, že o níčem neví. Strašné. Jen ten konec mohl být víc ukončený.
Tak tato kniha je pro mě osobně pecka. Přitáhla si mě hned na prvních stránkách a už nepustila. Krásné prostředí děje, nádherná čeština, spoustu zajímavostí o houbách. Prolínají se dvě časové osy děje, které se nakonec spojí. Čím více jsem se blížila na konec, tím více jsem hltala děj s myšlenkou, bože jak to dopadne, bude to mít šťastný konec, i když jak takto smutný příběh může mít šťastný konec, že ano? Ale to co následovalo? NE NE NE, nesnáším otevřené konce, jak mi to autorka mohla udělat? :-)
Strašně smutný příběh. Není se čemu divit, že se člověk "zblázní", když zažije tolik zlého a to od svých nejbližších.
Za mě asi nejlepší knížka od Hanišové, krásné prostředí přírody, rozdílné osudy. Všichni holt nemají na růžích ustláno.
WOW tak tohle je klenot! Na mém seznamu už je dýl, ale odrazovalo mě přirovnání k Do tmy od Anny Bolavé, protože to pro mě bylo nesrozumitelné. Atmosférou možná trošku podobné, ale jinak pro mě úplně jiný zážitek z knihy. Řadí se teď mezi mé top tři letos přečtené knihy. Nedokázala jsem se odtrhnout. Prolínání minulosti a přítomnosti bylo moc fajn a velmi přirozené. Sára to tedy v životě opravdu nemá lehké. Chování postav mi přišlo velmi realistické. Hodně lidí tady psalo, že chování rodiny Sáry, je nepochopitelné. Jako člověk pracující s lidmi v krizi, musím říct, že vůbec nebylo chování postav neobvyklé. Čímž ale neříkám, že je omluvitelné. Nechci ale zařadit spoiler. Měla jsem dost fantazií o tom, co se které postavě honilo hlavou, zejména pak matce. Autorka to fakt vyšperkovala do posledního detailu. Už jsem od ní četla skoro vše, a nic nebylo zklamání.
Kniha se četla jedním dechem, děj se časově prolínal. Byla jsem zvědavá co všechno Sára prožila, proč žije sama tak, jak žije. Otřesné, jak se na ní rodina podepsala, vzpomněla jsem si na knihu Vrány. Konec mohl být jasnější, ale....aspoň si každý může domýšlet.
Již dlouho si mě žádná kniha nepřipoutala k sobě tak, jako Houbařka... Poutavý příběh jen těžko dovolí, aby člověk knihu odložil... Pochroumané a problémové vztahy rodiny, do kterých se promítá atmosféra lesa, samoty a přírody... Nádherný kousek!
Někteří zde píší, že je příběh plný úzkosti a že knihu museli odkládat a dávkovat... Přijde mi to přehnané, nic, z čeho by člověku bylo tak zle v knize není... Hlavní postava sice uzkosti plná je, ale člověk už ji tak bere od začátku knihy a zbožňuje ji takovou... Urcite doporučuji ;)
Smutný příběh plný bolesti, zoufalství a beznaděje. Nepochopitelné chování členů rodiny, které udělali Sáře peklo ze života peklo. Příběh mne velice zasáhl. Zajímavosti o houbách knihu skvěle doplňovaly, i když nejsem fanynkou sbírání ani požívání hub.
Věděla jsem, že to nebude veselé čtení, ale tak velká porce tísně a beznaděje mě zaskočila. Knihu jsem musela odkládat a dávkovat si ji tak, aby té depky na mě nebylo moc. Detailní popis hub a prostředí Šumavy mě (jako jediné v knize) přímo blažilo. Škoda jen, že se člověk v knize nedozví o Evženovi a Milanovi....
(SPOILER)
Celou knihou se táhla hrozně tíživá atmosféra. Nejlépe to popsala dominika8192 přede mnou - zoufalství, beznaděj a rezignace.
Nemohla jsem pochopit chování matky, která svou dceru opustila v těch nejdůležitějších chvílích. Nechápala jsem otce, který byl schopen takhle ublížit vlastní dceři a potom dělat, jakože se nic nestalo. A nechápala jsem, proč Evžen svou sestru tolik nenáviděl. Jediná osoba, která nebyla zralá na nakopání do p*dele, byl Milan.
Jedinou světlou chvilkou v celé knize bylo přátelství mezi Sárou a autistickým Vojtou, které pak Sára taky, dá se říct, poslala do kytek.
Ale co bylo hrozně zajímavé, byly informace o houbách. Většinu věcí jsem ani netušila.
Kniha byla napsána naprosto perfektně, vyvolala ve mně přesně ty emoce, které měla. Postavy byly jedinečné, měly svůj charakter a byly odlišitelné od ostatních.
Jediné, co mi tak nějak chybělo, byl konec. Jak to teda nakonec dopadlo? Co se se Sárou dělo pak?
(SPOILER)
Tak tohle bylo lepkavě hnusné a tíživé. Chudák holka. Celou knihou se jako ztrouchnivělá nit táhne beznaděj, zoufalství a rezignace.
Nevím proč, ale celou dobu mi nejvíc drásala nervy ta polorozpadlá barabizna ve Dvorcích. Kdyby si ji Sára aspoň trochu upravila, mohla tam v klidu žít mimo prohnilou společnost...něco pěstovat, chovat. Přivydělat si prodáváním zeleniny, ovoce, vajec, mlíka...whatever. A ne jen nečinně ležet v proležený posteli, nemoct usnout a snažit se zaplašit vzpomínky, který se stejně draly na povrch.
Jo a mimochodem - to, jak Vojtu obsrala a ani se nezmohla na to na něj ode dveří zavolat, mě nasralo ze všeho nejvíc.
Suma sumárum - mám z toho řádnou depku.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Moc dobrá kniha, jedna z mála současných našich autorek co umí psát. Perfektně popsané, dokonce i čtivý děj. Doporučuji..