Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2967
2967
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Houbařka ležela na mém seznamu „Chci si přečíst“ už několik let a teď se ke mně v knihovně konečně dostala. Tou houbařkou a zároveň vypravěčkou je asi pětadvacetiletá Sisi, která žije sama ve staré chaloupce na Šumavě. Časovou osu současnosti protínají kapitoly z minulosti, kdy Sisi vzpomíná na své dětství a důvody, proč se dostala do současné neutěšené situace. Už na začátku jsem čekala, že se bude jednat o něco takového. Příběh není veselý a nejděsivější na něm je skutečnost, že se tento smyšlený děj odehrává v reálném životě spousty lidí, a ve výsledku se o tom nikdo nedozví.
Na knize se mi moc líbily vsuvky o houbách a různých houbových receptech, které celou knihu skvěle zpestřily.
Čekala jsem pětihvězdičkovou knížku, ale k dokonalosti mi tam ještě něco scházelo, takže dávám za čtyři *.
Některé knihy jsou napohled tlusté, se spoustou slov, ovšem zápletkou a dějem jsou jaksi útlé. Tady mi to přišlo naopak, kniha nijak rozsáhlá, ale přímo bobtnala (jak houba nasáklá deštěm) podivnými, až hrozivými událostmi. Při čtení jsem měla hned od začátku pocit, jako bych se vydala na známou stezku lesem, ovšem namísto suchohřibů a holubinek postupně sbírala do košíku své čtenářské mysli všechny ty rány, které Sisi utržila. Ty jsem pak (podobně jako Sisi plodnice hub) jednu po druhé v myšlenkách třídila a zkoumala.
A pak už jsem jen zírala, kolik jedu lze nalézt kolem, aniž by člověk měl vůbec jen ponětí.
A Viktorie Hanišová má zjevně ohromný talent..o knihách se mi totiž málokdy zdá, a navíc houby (jídlo i sběr) dost nesnáším. A tento měsíc jsem už dvakrát v noci hopkala po lese, našla jen samé červivce, šlápla do louže a napršelo mi za límec. Přesto jsem vděčná, že se mi z knihy do snů vetřely tyto a nikoliv jiné, hrůznější motivy.
Finální dojem je velká deprese aneb někdy je vlastní rodina dost peklo. Neveselé téma o mladé ženě, která vlastně nedostala šanci... A podnět k zamyšlení, že když je někdo divný, nemusí to být jeho volba.
Knížku jsem poslouchala jako audio. Poslouchala se dobře, text měl spád, nic nudného, co bych chtěla přeskočit. Příjemné jsou mezi dějové psáže vložené vsuvky o houbách.
Z poklidné, uklidňující pohody do deprese a beznaděje. Dobře se to četlo, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Skvělá knížka, jen ten konec byl takový no čekala jsem nějaké ukončení, přitom tak knížka prostě skončila...
Kniha se dobře četla. Myslela jsem, že zápletka bude úplně o něčem jiném, spíš něco jako detektivka. Takže jsem byla překvapená, jak se příběh vyvinul.... vlastně je to dost smutný příběh...
Zezačátku jsem si knihou nebyla jistá, i když se mi četla snadno, ale nečekala jsem od ní nic velkého. V druhé polovině jsem ale začala být opravdu nadšená, přišlo mi to silné, naprosto mě to vtáhlo a chvílemi jsem se musela nutit zvednout oči a zpracovat emoce, které u mě stránky probouzely. Houbařku rozhodně doporučuji dál!
Příběh byl zajímavý, ze začátku se děj tak nějak táhnul, ale druhá polovina knihy už byla zajímavější. Trošku mě zklamal konec, jakoby nedořešený. Myslela jsem, že to bude lepší čtení
Knihu jsem zhltla za necelé dva dny. Po dlouhé době jsem sáhla po české autorce a jsem moc ráda, krásně napsané.
Z počátku velmi klidný příběh, ve kterém přesto visí ve vzduchu otázka: Proč hlavní hrdinka zvolila samotářský způsob života? Odpověď se nám postupně odkrývá cestou do dětství hlavní hrdinky. Příběh se mění v ponurý a depresivní a po jeho přečtení mi bylo úzko.
Díky tomuto příběhu si můžeme uvědomit, jak je v našem životě důležitá rodina a jak důležité je o věcech mluvit.
Rozhodně si od této autorky přečtu nějakou další knihu. :)
Kniha byla nabitá emocemi a líbila se mi, akorát chování rodičům mi bylo cizí a nepochopitelné. Jak otce, tak matky. Oceňuji pěknou češtinu, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Očekávala jsem od knihy nejspíš něco jiného.
První třetinu jsem četla nejdýl, neboť po každé stránce jsem měla pocit, že děj snad ani neplyne a Sáru jsem nemohla vystát (proč alespoň neostříhá ten keř okolo chatrče?).
Ve druhé třetině přijde zápletka - docela drsná. Postavy okolo naprosto neschopné, nedokážu si (jako matka) představit takovouto reakci matky, ale bohužel takoví lidé jsou.
A závěr, ten kniha prakticky nemá.
Knihu s podobnou tématikou bych normálně hltala, ale tato je psána apatickým stylem, který mi není vůbec blízký.
Body nahoru za hezkou češtinu.
Tak jsem se i já konečně seznámila s touto výraznou a známou českou autorkou a jsem ráda.
Do příběhu jsem vstupovala netuše, o co se bude jednat, a tak mě poklidný začátek ukolébal. Ještě jsem si říkala, co na tom všichni mají, takové pohodové vyprávění. Ale časem mi začalo svítat a z poklidného se nenápadně stal příběh postupně depresivní, drásající nervy a emocionálně náročný. Ukazující, jak velké jsou jizvy na duši a jak těžké je vyrovnat se s tím, že někdo zradil a ublížil, a že některé změny jsou prakticky nevratné. Jen těžko se po některých zkušenostech vrací důvěra k lidstvu.
Doporučuji, ale není to lehké čtení.
Někdo to má v životě o hodně těžší než ostatní. Obdivovala jsem Sáru, že si dokázala nazout ty tátovy boty. Jsem ráda, že jsem dopředu nečetla hodnocení ani anotaci. Je to moc pěkná knížka. A taky mě potěšilo, že je napsaná hezky česky.
To je tak skvela knizka! Mam rada takovehle depresivni pribehy, postavy jsou skvele popsane, plynule se strida pritomnost s minulosti a dej pomalu graduje az do finale. Nekolikrat jsem mela pri cteni chut ihned vyrazit do lesa s kosikem, ale bohuzel byl prave konec ledna a byla jsem v Praze.
(SPOILER) Bohužel jsem kvůli štítkům zde přišla o "překvapení" o čem ta kniha vlastně bude. I když mi to neubralo na zážitku, spíš jsem čekala, jestli tedy toho otce nakonec otráví těma houbama nebo ne (zajímalo by mě, kolikrát si Sisi za život vyčítala tu schválně spálenou smaženici...). Matku bych nakrmila pěknejma řízečkama teda taky! Jinak se mi kniha moc líbila, vyprávění krásně plynulo a střídání minulosti s přítomností bylo hladké. Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Chtěla jsem jen další pěkný příběh ze Šumavy, kterou mám tak ráda.. ale tahle kniha mi od samého začátku nejen odkrývala místa, která důvěrně znám (ať už to byla známá místa v Plzni a nebo z mých toulání se po Šumavě), ale zároveň i pomalu odkrývala pravý důvod "poustevničení" hlavní hrdinky Sáry.. a byl to teda silný a smutný příběh.. knížku jsem ráno začala číst a odpoledne ji odložila přečtenou, tak moc mě vtáhla do děje..
Podle vysokého hodnocení Houbařky jsem byla na knížku hodně natěšená. Zajímavé informace o houbách a krásně vykreslená šumavská příroda, libovala jsem si. A pak mi spadla brada. Dvakrát jsem chtěla skončit, jednou kvůli otci, podruhé kvůli matce. Neobyčejně depresivní. Ale nikdy jsem nečetla tak podrobně popsané nejhlubší niterní pocity, trápení, smutek a zkušenosti někoho, kdo se ocitl v této situaci a pere se s tím docela sám. Hluboký obdiv k paní autorce a netradičně plný počet !
Po přečtení této knihy se mi hlavou honilo hlavně to, jako dokonale byl celý příběh vystavěný! Člověk si celkem dlouho říkal, co ta holka sakra blbne, stojí jí za to žít v tak nevlídných podmínkách? Zvlášť v zimě? A pak, krůček po krůčku, stránku po stránce autorka odkrývá, sděluje, stupňuje... a odhalí... Jasně, něco malinko vytušit šlo, ale popis všech těch událostí a reakcí zúčastněných, při něm mi zůstala pusa dokořán. A závěr ve mě vzbudil, naštěstí, vlnu naděje, za kterou děkuji :-) Byla potřeba.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Krásné komorní čtení z prostředí lesů Šumavy o traumatu jedné osamocené dívky. Líbilo se mi, jak autorka citlivě prolínala současnost a vracela se do minulosti, která postupně odhalovala, proč Sisi žije na samotě. Důvod proč nedávám pět hvězd je vyvrcholení na maturitním plese. Přišlo mi to najednou vytržené z formy celého vyprávění a trochu násilně povyprávěné. Knihu jsem v podstatě četla na jeden zátah a vřele doporučuji.