Hovory k sobě
Marcus Aurelius
Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně moudrá kniha. Stačí ji mít a nepotřebujete už žádnou jinou (pro zájemce o stoickou filozofii doporučuji však ještě Listy od Senecy a Rozpravy od Epiktéta).
Kniha má vlastnost černé díry. Vtáhne vás do sebe a už vás nepustí. Budete jejími stránkami listovat celý život.
Proč se knihy líbí? Protože odpovídají názorům čtenáře na život. Taková kniha pohladí na duši a inspiruje k toleranci s ostatními lidmi a koriguje vlastní špatné vlastnosti, které si mnohdy ani neuvědomuje. Kniha otvírá oči a nutí nad zamyšlením nad sebou samým. Při porovnání e-knihy a papírové knihy zde jednoznačně vítězí papírová klasika. Je to koncentrovaná duševní hygiena. Je vůbec možné že takoví lidé před tisíciletími žili a byli na takové duchovní, lidské a morální úrovni? Kde jsme dnes? Vyvinuli jsme se, nebo jdeme zpět?
Hovory k sobě jsem začal číst při návštěvě Carnunta http://martincermak.rajce.idnes.cz/2015_CARNUNTUM/ , kde je císař-filozof psal, pak jsem je na nějaké 2-3 týdny odložil a dočetl je po té, co mi do mé sbírky mincí přistál pěkný denár právě Marca Aurelia.
Mám se starověkými pohanskými filosofiemi trochu problém (podobně jsem to měl u Seneky, a proto raději čtu historiky), protože pro mne je tou pravou bombou Nový zákon, evangelia diktovaná samotným Duchem svatým, Ježíšova nádherná a dokonalá podobenství. Ve srovnání s tím prostě pohanské filosofie diktující obecné dobro bez konkrétnější příkladů pokulhávají.
Nicméně je pravdou, že svým pojetím stoicismu se Markus Aurelius křesťanství do značné míry přiblížil. Nehněvej se na druhé, jednej v souladu s přírodou, konej dobrodiní pro dobrodiní samo a ne pro odměnu, nepodléhej vášním (hněvu, strachu, rozkoši), buď dobrý už dnes ne až zítra, je jedno, jak dlouho žiješ, zlé a špatné jednaní škodí především svému původci, nikoliv tobě – to vše je evangeliím velmi podobné a je bez debaty, že Marcus Aurelius byl velice moudrý muž a úžasný panovník. Jeho Hovory tak patří navždy světovému dědictví a i dnes je cenné, mít je ve své knihovničce.
Tato kniha je takovou mou malou biblí. Vždycky po ni sáhnu, když nebudu mít odpověď, vždy mi ukáže cestu, vždy mě donutí přemýšlet, vždy mě dá sílu bojovat. Ne zbraněmi, nýbrž myšlenkami.
Naprosto geniální kniha a geniální myšlenky. Marcus Aurelius je docela pragmatik. Neříká ani, že nemá smysl nic, ale ani se nesnaží si namlouvat, co všechno smysl má. Popírá smysl honění se za "věčnou" slávou apod. Co má v životě smysl, je život v souladu s "vesmírnou přírodou" a konání veřejně prospěšných skutků (nebo tak nějak to bylo formulováno). Také mě zaujala myšlenka, že je úplně jedno, jestli žijeme 10, 100 nebo 1000 let, jelikož žijeme vždy jen v jednom okamžiku a smrtí o tento okamžik zkrátka přijdeme. Nežijeme totiž v naší minulosti nebo budoucností, ale jen a právě jedním okamžikem. --- Myslím, že pokud bychom se Markovým "návodem" řídili, život by se skutečně dal prožít radostně a šťastně.
Lze číst pořád dokola a neustále bude o čem přemýšlet.
..... a třeba dosáhnete stoického klidu :o)
Kdyby se každý panovník uměl obracet do sebe a svých myšlenek jako Marcus Aurelius, žilo by se nám lépe.
Soubor osobních poznámek a úvah, silně ovlivněných stoickou filozofií, kterými se Marcus Aurelius zabýval. Filozofie byla totiž také určitou praxí, způsobem vedení života, a to tak, aby tento život byl co nejlepší. Hovory k sobě pak mohou být určitým duchovním cvičením autora. Sděluje myšlenky, která jsou aktuální i po téměř dvou tisících letech.
Štítky knihy
antika starověk morálka Marcus Aurelius, císař, 121-180 starověká filozofie stoicismus
Autorovy další knížky
| 1999 |  Hovory k sobě |
| 1973 | O vlastním osudu |
| 1908 | Myšlenky císaře Marka Aurelia |
| 2020 | Po Athénách: Výbor z Attických nocí a z listů Marku Frontonovi |
Kniha plná velmi zajímavých myšlenek. škoda že je napsána, teda aspoň pro mě docela složitou formou. některé části jsem musel číst i 3x. Ale rozhodně stála za to.