Hra na boha
Josef Gust
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356455/bmid_hra-na-boha-w4B-356455.jpg
4
8
8
Příběh Karla Wachtla zachycuje jednoduchým způsobem jeden z mnoha lidských životů od raného dětství, přes studentská léta až k věku blížící se koncovce …sát. Čtenář postupně propluje od roku 1975 do roku 2015. Dětskou zvědavost a fantazii hlavního hrdiny vyplívajícího z rodového tajemství vystřídá později účinkování ve vlastní vytvořené hře, která mu dává právo rozhodovat o životě a smrti nad některými jedinci. Překážky přináší sám život, i když Karel Wachtl to považuje za dílo někoho jiného. Poslední část nezvyklé hry ho zavede na Ukrajinu, kde jak doufá, hru po mnoha letech podle stanovených pravidel dohraje. Všechno je ale jinak. V příběhu důležitou roli hraje jeho velký přítel Ota přezdívaný Pinky. Částečně prožijeme i jeho příběh, avšak z děje se posléze vytratí a je námětem pro samostatnou knihu.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha byla horor. A to doslova. Ještě u žádné knihy jsem se tak nemusela do čtení nutit. Text mi přišel strašně jednoduchý a občas velmi zmatený. V jednom odstavci se děje něco a v druhém zase něco úplně jiného. Občas je třeba si větu přečíst znovu, abyste zjistili, jestli vám něco neuniklo a zjistíte, že ne. Prostě zmatek a nahodilé vlákno myšlenek. Hlavní postava Kája není ani nijak popsaný. Je to prostě loutka, která koná to, co jí autor přikáže. Nečekejte žádný projev emocí nebo nějakou osobnost. V příběhu se děj odehrává kolem velikého tajemství, které skrývá Kájův dědeček. To velké tajemství se ovšem dozvíte hned na začátku z pohledu Pinkyho a tím pádem se po zbytek knihy nudíte tím, jak se na něj snaží přijít samotný Kája. Když si Kája vymyslí svou vlastní hru, tak to vypadá na oživení děje. Ale to je jen prvotní myšlenka.
Na druhou stranu byla myšlenka příběhu podle mě geniální. Bohužel to všechno pohřbilo zpracování. Chtěla bych na knize vidět i další pozitivní věci, ale bohužel jsem na žádné další nenarazila. Dávám 1⭐ a to jen kvůli myšlence příběhu. Jinak velké zklamání.
Příšerná pitomost příšerně napsaná. Styl psaní mi připomněl, jak nám na základce vysvětlovala paní učitelka, že nemáme používat pořád jen slova „byl“ a „měl“ a podobně, ale psát třeba: „Z jeho černými vlasy orámované kulaté tváře šibalsky mrkala zelená očka“. Hlášky jak z Copak je to za vojáka a to nejen ty vojnový. Děs.
Hlavní hrdina je psychopat. Citově totálně plochá postava. Obdivovatel nacismu, ale hodnej, pche. Ač údajně chytřejší, než dával navenek najevo, přišel mi mdlého rozumu. Nepřemýšlel o ničem složitém, jen o praktickém životě, duševno je mu zcela cizí. Ještěže šel v 18 na 10 let sedět, nemusel přemýšlet o stavu světa kolem něj. On vlastně vůbec nic nemusel, školu mu vybrali, pak ta basa, peníze mu spadly do klína, práce náhodně vybraná a náhodně ukončená… vlastně se nedivím, že si připadal jak hrací figurka.
A pointa? Visí-li na jevišti puška, musí z ní někdo vystřelit. Proč by si asi na začátku dopisoval s rusákem, notabene když byl z komunisty nesnášející rodiny?
Zásadně nedoporučuji a že jsem škodolibá, dnes vkládám do veřejné pouliční knihovničky.
Český autor, české prostředí, česká mentalita postav. Poslední dobou vyhledávám knihy českých autorů z jednoho důvodu. Pokud čte českého autora český čtenář, kniha má úplně jinou sílu, neboť si představíme české prostředí, chápeme narážky, výrazy, nevyřčené myšlenky, vzkazy mezi řádky, sílu přátelství a zrady vycházející z historie. Pevně věříme, že všechno, co je v knize napsané se mohlo klidně stát. Cizí čtenář, byť s vynikajícím překladem nemůže nikdy pochopit to co nezažil. Zkušenosti jsou bohužel nepřenositelné. V knize totiž zažijete dobu komunismu, převrat i kapitalismus. A TEN ZÁVĚR! Četl jsem ho třikrát a nemohl jsem věřit tomu, jak to do sebe všechno nakonec zapadlo! To jsem nečekal! Čtěte, čtěte, čtěte.
Zajímavý příběh s pořádným koncem. Dobře se to čte, pořád se něco děje. Doporučuji všem.
Skvělé