Hra na lháře
Ruth Ware (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383306/bmid_hra-na-lhare-7gt-383306.jpg
3
218
218
HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA: 1. VYSLOV LEŽ! 2. NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ! 3. NENECH SE NAČAPAT! V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho paní zpočátku považuje za trouchnivou větev, po chvíli ale zjistí, že se jedná o cosi podstatně zlověstnějšího. Hned nazítří dostanou tři mladé ženy žijící v Londýně – Fatima, Thea a Isa – textovku, kde stojí pouze dvě slova: „Potřebuju tě!“ Isa a její kamarádky kdysi v internátní škole hrávaly takzvanou hru na lháře: vykládaly smyšlené historky spolužačkám, učitelkám a vlastně kdekomu. Jenomže jejich poťouchlá zábava se neobešla bez následků, a tak dívky vyloučili ze školy. Po téměř dvou desetiletích je volá zpět Kate, poslední ze čtveřice nerozlučných přítelkyň. Nebude to ale sentimentální setkání po letech. Roky bájného lhaní si vyžádaly svou daň a teď je třeba uvést věci na pravou míru – hra na lháře má totiž ještě tahle dvě pravidla: 4. NIKDY SI NELŽEME NAVZÁJEM! 5. POZNEJ, KDY S LHANÍM PŘESTAT! „V umění napsat strašidelný příběh bez nadpřirozených prvků dnes Ruth Ware nikdo nepředčí.“ - NEW YORK JOURNAL OF BOOKS „Spousta zvratů a překvapení v detektivním románu klasického střihu!“ - R. L. STINE, THRILLIST „Fanoušci Agathy Christie se od téhle napínavé detektivky neodtrhnou!“ - BUSTLE „Strašidelné, neodolatelné a chytré!“ - DAILY EXPRESS... celý text
Literatura světová Thrillery Záhady
Vydáno: 2018 , LedaOriginální název:
The Lying Game, 2017
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostal spise nahodou, ze ji zacala cist ma pritelkyne. Popravde je z knihy znacne citit, ze je psana zenou a spise pro zeny. Tim jak byla hlavni hrdinka vuci svemu muzi "zaujata" a v nekterych momentech se chovala az podivne, zcela jasne ukazuje vecny boj mezi muzskym a zenskym svetem. Me osobne se kniha moc nelibila a mela pomaly rozjezd, kdyz jsem byl cca na 150 strane, tak jsem si jiz rikal, ze je skoda to nedocist. Nejvice se vsak vysvetlilo na poslednich cca 40 stranach, ktere alespon za neco staly. Take se mi nelibily vulgarismy, ktere se v knize objevovaly vcelku casto. Je jasne, ze muzi se temito vulgarismy netaji a jsou jim zcela prirozene, ale cist to, kdyz tyto vulgarismy pouziva zena a navic jeste matka od ditete. No, popravde jsem moc rad, ze jsem tuto knihu jiz docetl a mohu si spravit chut snad knihou jinou, ktera bude lepsi nez tato.
My, holky co spolu mluvíme, jsme se po letech sešly, abychom dokončily, co jsme kdysi nestihly. Nevím, čím to, že v zemi zdejší není až takovým tématem nějaké to silné kouzlo podmanivosti "života na střední", takže tu fascinaci těžko prožít spolu s hrdinkami. Co prožít lze, je strach z toho, jak moje DNES může ovlivnit nějaké to TEHDY, kdyby se provalilo. I když to jejich TEHDY by v našem TADY a TEĎ zase takovou dehonestující pecku nepředstavovalo, a nezhatilo by to nadějné vyhlídky lékařčiny, právniččiny a už vůbec ne té třetí. Pozoruhodné na knize bylo to, že mě nějak extra nebavila, nepřiměla mě číst ji jedním dechem a nebyla jsem z ní nějak unešená, ovšem pamatuji si obsah i základní dějovou linku, atmosféru a mnoho detailů...takže něco na ní rozhodně je!
Mě se kniha docela líbila, byla dost zdlouhavá a v hodně věcech se opakovala, ale mám ráda takové netypické příběhy ze zajímavého prostředí. U mě za slabší čtyři..
Krásně popsané prostředí přímořské vesnice a starého mlýna u přílivových tůní. Prostředí pro mě nakonec vlastně bylo z celé knížky nejpoutavější a už jen kvůli němu nelituji, že jsem ji četla. V příběhu mi ale některé věci připadaly nevěrohodné, například: jak mohla hlavní hrdinka cítit tak silné pouto ke kamarádkám, které jí byly blízké v patnácti, ale prožila s nimi jen jeden rok a od té doby se viděly jen dvakrát??? O finálním rozuzlení nemluvě. Nicméně časté zmínky o vztahu hlavní hrdinky s jejím miminkem a časté zmínky o kojení mi vůbec nevadily, ten vztah byl popsán moc hezky, intimně, opravdově a připadalo mi super, že se nestalo nic hloupě prvoplánového ve stylu únos dítěte apod. Jako nenáročné čtení, když si potřebujete vyčistit hlavu, se dá knížka doporučit.
Ruth Ware zřejmě záměrně vytváří charaktery postav, které nebudou pro čtenáře snadno oblíbitelné. I zde tomu nebylo jinak. Páni, už si ani nevybavím, kdy mě naposledy takhle moc hlavní hrdinka štvala :D
Hra na lháře je příběh o přátelství, o lžích a o tom, kam až člověka může taková lež a dlouholeté tajemství dostat. Autorka čtenáři odkrývá pravdu po kouscích a to opravdové odhalení si nechává až na samotný závěr. A já vám zaručuji, že se máte na co těšit. Jen bych ocenila více napínavých scén!
Žena z Kajuty 10 se mi líbila malinko více, ale rozhodně zajímavá knížka, plná zvratů.
Byl to boj přečíst knihu až do konce. Kniha mohla být poloviční a lepší, kdyby se neustále neřešilo kojení a dítě. Jinak to byl docela zajímavý příběh s napínavou zápletkou. Znovu bych ho ale už nečetla a radši si koupila jiné knihy
Jedná ze slabších autorčiných knih, ale i tak skvělé čtení.
Neustálé napětí, pár postav a skvělá zápletka.
Jak se nevinná puberťácká hra dokáže zvrtnout v něco tak hrozného. Doufám, že si z toho holky vzaly do budoucna ponaučení, že LHÁT se nemá!
Moje třetí setkání s autorkou a bohužel musím říct, že tuhle knihu považuji za její nejslabší. Opět je zde šíleně silná vazba z teenagerských let, pak se něco stane, kontakt se přeruší a najednou po dlouhé době se naváže tam, kde se kdysi přestalo. Přijde mi nereálné, aby člověka tak zasáhl jeden rok na střední. Od autorky to je až obsese babrat se takhle v minulosti. Co mi ale přišlo ještě otravnější, tak byly ty narážky na kojení. Pasáže s dítětem tam byla úplně zbytečná a knížka tak mohla o trochu kratší. Ale abych nebyla jen negativní, tak prostředí mlýna bylo vykresleno skvěle. Autorka si dala práci i s vystavěním rozličných povah hlavních postav, čtyř kamarádek. Je to škoda, potenciál ten příběh měl.
Konec byl napínavý a i vyřešení se mi líbilo,ale ten začátek nic moc. Jak už psali jiní,kojení skoro na každé stránce a při každé příležitosti mě fakt nebralo a starost o dítě,které s příběhem opravdu moc nesouviselo mě nebavilo. A to dvě děti mám. Ale jinak celkově příběh nebyl špatný.
Mela byt jiste skvela a napinava,ale prisla mi padla na hlavu. Docetla jsem,jelikoz jsem byla zvedava jak to dopadne. Ale jinak skoda penez
Trochu zklamání, čekala jsem, že to bude více napínavější. Hodně pasáží se věnuje malému dítěti, které s příběhem jako takovým vůbec nesouvisí. Autorka mohla mnohem lépe využít potenciál tohoto příběhu.
Myslím si, že ani v knize o kojení není zmínka o kojení tak častá jako zde, ale Ruth Ware umí psát čtivě. První polovina knihy je trochu rozvláčná, ale rozhodně ne nudná. Autorka nám informace dávkuje v tempu akorát- přesně tak, aby to nebylo příliš brzy, příliš pozdě. Odhalení v půlce knihy je dle mého názoru správné, zvláště když příběh potom nabere na obrátkách.
Možná se může zápletka zdát jednoduchá a zároveň nepochopitelná, ale já jsem spokojena. Od knihy jsem dostala to, co jsem očekávala.
Krásné zhotovení knihy, jak zvenčí, tak zevnitř!
Námět se mi zdá lepší než v případě Všude kolem černý les, ale abych řekla pravdu, směr, kterým se vývoj příběhu ubíral, mě zas až tak nenadchnul. Ani rozuzlení. Zdá se mi, že tam jsou mezery v logice. Například proč Luc kladl Kate za vinu, že se musel vrátit do Francie?
Pár věcí mi tam taky přišlo nedotažených. Vzít Freyu do mlýna zavánělo průšvihem, daleko větším průšvihem, než jaký z toho autorka udělala; to mě dost zklamalo. Na to, že tohle má být thriller...
Co jinak říct? Četlo se to vcelku dobře, ale rozhodně to není kniha, od které by měl člověk problém odejít.
Zcela souhlasím s Whiolet. Námět vcelku dobrý, to ano, ale čtenář musí mít velkou trpělivost, aby knížku dočetl. Hlava mi nebrala, jak může mladá maminka, která dostane stupidní smsku od své bývalé (byť velké) kamarádky z mládí, okamžitě a střelhbitě sbalit věci a vydat se za ní vlakem, aniž by kamarádce zavolala a zeptala se na nějaké podrobnosti. A navíc s sebou sbalí svou půlroční holčičku, kterou vystavuje nejen nepohodlí a strádání, ale jak se časem ukáže, možná i nebezpečí. A takhle to je pořád dokola, mamina drandí sem a tam a pořád řeší minulost s kamarádkami, z nichž zbývající dvě taky dostaly tu stejnou smsku a taky se nezeptaly, co se děje a taky přijely. Kdyby to bylo aspoň nějak poutavé a napínavé, tak by se možná i nechalo, ale není. Žena z kajuty č. 10 se mi docela líbila, ale tohle mě tedy zklamalo. A taky jsem ráda, že jsem měla knížku jen půjčenou a s ulehčením ji můžu vrátit do knihovny.
Tohle byla absolutní slatanina a ztráta času. Čtyři holky co jsou spolu v 15 letech nejlepší kamarádky ,pojí jedno velké tajemství, a když jedna z nich po cca 17 letech napíše "Potrebuju tě" všechny se po tolika letech můžou pretrhnout a přijet...
Knihou nás provází ISA,která nepřetržitě kojí a nezapomene vždy vylíčit v jaké situaci a pozici právě kojí. ISA má také nejspíš uz vykojený mozek jelikož má doma chlapa,který se o ní strachuje ona mu lže,mysli na Luca a nakonec to otočí proti svému muži, a kdyby neměla batole dle jejich slov by s nim skončila, protože ji nevěří,že mu nevěrná není,ale o týden později se malém vychrape s jiným...To jako vážně?!
Nakonec po x stránkách vyjde najevo rozuzlení celého "tajemství" a je to taková kravina,že mám chuť hodit knížku z okna.
Je mi velkou záhadou jak tohle může být bestsellerem.
Líbila se mi moc. Holky pykají za něco, co se stalo dávno. Téma starých vin...
Štítky knihy
internát pátrání v minulosti kamarádky spolužáci soukromé školy thrillery pro ženy internátní školaAutorovy další knížky
| 2016 |  Všude kolem černý les |
| 2017 | Žena z kajuty č. 10 |
| 2018 | Hra na lháře |
| 2019 |  Smrt paní Westawayové |
| 2022 | Chata v horách |
Z knížek, které jsem od autorky četla (Všude kolem černý les a Žena z kajuty č. 10), byla tato nejslabší. Příběh mě bavil čím dál méně. Hlavní postava je posedlá kojením, ale přitom kouří a pije alkohol.