Hra na lháře
Ruth Ware (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383306/bmid_hra-na-lhare-7gt-383306.jpg
3
220
220
HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA: 1. VYSLOV LEŽ! 2. NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ! 3. NENECH SE NAČAPAT! V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho paní zpočátku považuje za trouchnivou větev, po chvíli ale zjistí, že se jedná o cosi podstatně zlověstnějšího. Hned nazítří dostanou tři mladé ženy žijící v Londýně – Fatima, Thea a Isa – textovku, kde stojí pouze dvě slova: „Potřebuju tě!“ Isa a její kamarádky kdysi v internátní škole hrávaly takzvanou hru na lháře: vykládaly smyšlené historky spolužačkám, učitelkám a vlastně kdekomu. Jenomže jejich poťouchlá zábava se neobešla bez následků, a tak dívky vyloučili ze školy. Po téměř dvou desetiletích je volá zpět Kate, poslední ze čtveřice nerozlučných přítelkyň. Nebude to ale sentimentální setkání po letech. Roky bájného lhaní si vyžádaly svou daň a teď je třeba uvést věci na pravou míru – hra na lháře má totiž ještě tahle dvě pravidla: 4. NIKDY SI NELŽEME NAVZÁJEM! 5. POZNEJ, KDY S LHANÍM PŘESTAT! „V umění napsat strašidelný příběh bez nadpřirozených prvků dnes Ruth Ware nikdo nepředčí.“ - NEW YORK JOURNAL OF BOOKS „Spousta zvratů a překvapení v detektivním románu klasického střihu!“ - R. L. STINE, THRILLIST „Fanoušci Agathy Christie se od téhle napínavé detektivky neodtrhnou!“ - BUSTLE „Strašidelné, neodolatelné a chytré!“ - DAILY EXPRESS... celý text
Literatura světová Thrillery Záhady
Vydáno: 2018 , LedaOriginální název:
The Lying Game, 2017
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem teda hodně zklamaná z knihy.
To se tedy opravdu nepovedlo. A ta její první kniha skvělá..... a ač jsem matka, souhlasím s neustálým problémem s kojením atd.
Čekala jsem děj...... a nic. Alespoň pro mě..
Kniha je jen půjčená z Knihovny, takže jen vrátím.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která je skvěle načtená. Zápletka není špatná, ale dost náročné na přečtení. No myslím, že jsou lepší knihy. Ale poslouchalo se to dobře.
Trápení... půlka knihy za mnou a nic. Pak druhá půlka knihy za mnou a nic. Jsem moc ráda, že jsem si knihu jenom půjčila a nekoupila si ji. Děj se táhl, zápletka mizivá. No knihu vrátím a zapomenu.
SPOILER???
Otec Kate byl učitel. Zemrel a ona zmizení nahlásila za měsíc. Nikdo se po něm neshanel?? Nikomu nepřišlo divné že je pryč? Nebo je to někde vysvetlene a ja to přeskočila?
Hrdinkami knihy jsou 4 kamarádky, které spolu před 17 lety studovaly na dívčí internátní škole v jednom malém ospalém anglickém městečku. Aby se nějak zabavily a hlavně pobavily, vymyslely HRU NA LHÁŘE. Jednoho dne se však stalo něco, co je poznamenalo na dlouhá léta. Nyní jedna z nich svolává své kamarádky, aby jí přijely na pomoc. Všechny už mají své životy, partnery, děti, kariéry, ale kdysi dávno si slíbily, že v případě krize si budou stát věrně po svém boku. A tak se chtě nechtě vydají na cestu do minulosti, do polorozpadlého mlýna na blatech kousek od jejich bývalé školy, který stále obývá jedna z nich. Ta, která je svolala. Kate. Od autorky jsem četla již knihu VŠUDE KOLEM ČERNÝ LES a přiznám se, že ten se mi líbil o něco více. Nicméně i HRA NA LHÁŘE nebyla špatná, jen prostě u ČERNÉHO LESA jsem se místy i bála ( a to já ráda) a tento efekt zde chyběl.
Já mám prostě tuto autorku ráda, takže mě se příběh moc líbil a dobře se četl :-) nezklamala mě a za to jsem ráda a už pilně očekávám nějakou další knihu. Snad brzo nějaká bude.
Nebylo to nejhorší. Jen to nemuselo být tak natažené, chvílemi jsem se nudila. Konec jsem tak nějak tušila takže nic překvapivého. Oddychovka.
Ruth, jak jsi mi to mohla udělat! Předchozí knížky máš tak skvělé, že já v tom knihkupectví tentokrát ani neváhala a brala tvou novinku hned, za plnou cenu, jen už tě mít doma! Ale co to jako je? Možná mám nějakou čtenářskou krizi, nebo jak to nazvat. Ne a ne chytnout to správné nadšení, které dokážeš navodit. Začla jsem číst natřikrát (tolik šancí ode mě ještě nikdo nikdy nedostal!) a ten poslední pokus jsem absolvovala ve vlaku, kde nebylo nic moc jiného na práci. Zoufale otrávená jsem se prokousala k půlce. A pak už jsem radši jen koukala z okna a vstřebávala to obrovské zklamání. Bylo to jako číst dvacetkrát vylouhovaného Harryho Pottera (kterého bezmezně miluju!) a dívat se při tom na parodii filmu Tajemství loňského léta. Možná knížku věnuju své třináctileté neteři, té by se mohla líbit. Jinak fakt nevím…
Kniha se četla rychle a dobře. Je zařazena sice mezi detektivky, ale stejně tak by to mohl být příběh o kamaradství pro ženy. Přesně mi uniklo přirovnání k Agathe Christie. Ale byla jsem spokojená.
Mám moc ráda knihy, ve kterých nám své tajemství postupně odkrývají dvě dějové linky, čímž nás udržují po celou dobu v neustálém napětí. Není to žádná zběsilá akce pif, paf a konec. Příběh je dokonale propracovaný do nejmenších detailů a nemá žádná hluchá a nepochopitelná místa. Děj je plný emocí a tak kniha po přečtení dlouho zůstává v srdci a poskytuje možnost představit si sama sebe na místě hrdinů této knihy. Třetí kniha a třetí zásah. Audioknižní zpracování je vynikající. Bylo to mé první setkání s rétorkou Magdalenou Tkačíkovou, ale hned jsem si jí zařadila mezi nejoblíbenější. Jedinou malou výtku mám k hudebním předělům. Na konci kapitoly je 1 minuta zbytečně moc a často jsem hudbu přeskakovala, abych se zbytečně nezdržovala.
Váhám mezi 3 a 4 *, těch 70 %, co má dnes, je asi odpovídající. Některá místa v knize jsou čtivá, napínavá, naproti tomu jsou pasáže naprosto nudné, nic neříkající, nebo opakující se.
Osobně nemám moc ráda knížky, kde čtenář dlouho neví, co se vlastně v minulosti stalo, ale musí se potýkat se současným chováním postav, které je pro něj v tu chvíli nejasné a nepochopitelné.
Tuto autorku mám velice ráda už od první knížky - Všude kolem černý les a za mě byla tato dokonce lepší než Žena z kajuty č.10. Byla více propracovaná i když se může zdát, že se nic neděje, tak i přesto jsem se do ní zažrala a nepustila. A rozuzlení bylo skvěle vymyšlené. Super :)
Z knihy jsem měla naprosto unuděný pocit. Pro mne začal děj někde za stranou 180-200 o_O . Pak to začalo být svižné, něco se konečně začalo dít a mělo to spád. Je pravda, že se neustále přetřásalo kojení dcerky, zatímco hlavní hrdinka žila ze vzduchu a nejedla skoro vůbec .-D. Pointa byla dobrá, ale bylo to hrozně natažené.
Dala bych 3+. Od autorky mne bavila asi nejvíc "Žena z kajuty č.10", i když příběhově to nebylo zrovna originální dílko..
Tato kniha se mi poměrně těžko hodnotí. Má zajímavé téma a děj docela rychle odsýpá, ale něco mi nesedělo nebo snad chybělo? Nevím, byl to jen takový nevysvětlitelný pocit. Asi právě zrovna ta hra na lháře. V určitém věku se možná dá tak trochu pochopit, ale když dospějeme, je potřeba si stále ještě lhát? Kniha je ale čtivá, příběh dost dobrý, konec originálně vymyšlený a celkově se mi nápad jako takový líbil, i když jsem s předchozími autorčinými knihami byla spokojená víc. Za to tedy jednu hvězdičku ubírám.
Stačilo by max 200 stran. Pořád dokola se opakovaly celé odstavce, věty i slova.
Upřímně? Asi jo, budu. Začátek byl super, do půlky knihy jsem byla nadšená. Ale když v půli knihy vám spisovatelka odhali jedno z nejdůležitějších vodítek, asi neni moc super. Třetinu knihy bych vymazala, hrozně se to táhlo . Že to mělo být napínavé ? Jo to bylo ohromně . Jsem byla napnutá jak kšandy od začátku do konce a čekala ze přijde něco u čeho si řeknu, wooow to bylo hustý, ale to wow se nekonalo. Nápad dobrej to žádná, ale skoro nic se tam nedělo . To přeskakovaní do vzpomínek (minulostí ) bylo tak blbé, že jsem nevěděla často kde jsem. Jak na zadní straně je napsané, že to má být strašidelný příběh? Noooo, asi jsem si seděla na vedení, ale nic strasidelneho tam nebylo. A na to že to má boží obálku , komentáře od super firem, odkaz na Agathu Christie, tak příběh nuda. Pokud si chcete strávit večer příjemným příběhem o ničem, prosím, můžete si ji pořídit, ale já ji asi nedoporučují. A ti co ji mají mezi top knihami, tak se omlouvam. 3 hvězdy z 5 a to jsem ještě hodná . A jsem ráda, že jsem si ji nekoupila, není to kniha, co bych se ji chlubila a měla bych ji ráda v knihovně (měla jsem ji půjčenou)
Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Nebavilo mě to, rozvláčný děj, některé popisy úplně o ničem, závěr nijaký. Takže podprůměr.
Knížka mě bavila a dobře se četla, nepřipadala mi uměle natahovaná a pasáže s miminkem mi nevadily. Děj se odehrává z větší části v ponurém prostředí starého mlýna. V půlce knihy jsem se dozvěděla o tajemství čtyř kamarádek a říkala jsem si, co jako bude dál. Ale nic není tak, jak se zdálo, děj se zaplétá a stává se ještě napínavějším. Pro mě je Hra na lháře slabší než Všude kolem černý les, ale líbila se mi víc, než Žena z kajuty č. 10.
Štítky knihy
internát pátrání v minulosti kamarádky spolužáci soukromé školy thrillery pro ženy internátní školaAutorovy další knížky
| 2016 |  Všude kolem černý les |
| 2017 | Žena z kajuty č. 10 |
| 2018 | Hra na lháře |
| 2019 |  Smrt paní Westawayové |
| 2022 | Chata v horách |
Kniha se mi líbila, jen mě zarážely na různých místech zmínky o cestování mezi Londýnem a Saltenem. První zmínka týkající se délky cesty je cca 4 hodiny, podle přestupu. Jinde je cesta poloviční a dokonce přímá trasa. Tak tohle, myslím, měla mít Ruth lépe poznamenané. Další zvláštně popisované cesty byly okolo mlýna, blata a mokrořady. Jednou bezproblémové, podruhé to samé místo bylo popsáno jako nebezpečné. Asi je to ale jen o tom, že my, čtenáři, mezi řádky ty chyby hledáme.