Hra na život
Tomáš Vaněk
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420236/bmid_hra-na-zivot-ftP-420236.jpg
4
8
8
Provokativní prozaická prvotina Tomáše Vaňka se skládá z kratší novely o nepříliš úspěšném detektivovi, který vyšetřuje podivný případ sebevraždy, a z povídek koncipovaných jako texty zemřelého. Fantasmagorické příběhy tematizují stinné stránky mezilidských vztahů i bezútěšnost samoty. Odehrávají se v psychiatrických klinikách, nevěstincích nevalné úrovně nebo v zapadlých bytech ztroskotaných starých mládenců s papíry na hlavu. Existenciální tíživost a depresivní ladění knihy jsou vyváženy všudypřítomnou nadsázkou a humorem. Sbírka problematizuje nejen hranice mezi zdravím a nemocí, ale také oprávněnost lidského vnímání toho, co je normální, a co už je za hranou.... celý text
Přidat komentář
Trochu něco jiného, než jsem očekával. Kniha se skládá ze dvou částí, v prví se "detektiv" Marek prakticky nastěhuje do bytu muže, který údajně spáchal sebevraždu, aby začal shromažďovat informace (podezření, že nešlo o sebevraždu, nýbrž o vraždu). Marek je dost slušnou část textu tak nějak, uprostřed banalit (co působí jako pomalý úvod, přičemž každý akt jakoby má vlastní důležitost, vlastní kapitolu), přičemž žádná tak nějak k ničemu pořádně nevede, je to jako prolog. Zemřelý David byl schizofrenik, ale i spisovatel, takže se Marek pouští do čtení textů (na posilněnou si pak přináší oblíbený český stravovací trojboj: pečivo, paštiky, minerálky) a pokračuje kontaktováním jeho známých a lidí z jeho života, přítelkyň, rodiny, zatímco si ustele v bytě, dělá si tam "kafe" (...) a jelikož je kniha tolik koncipovaná a dotýkající se schizofrenie, začal jsem si brzy říkat, že Marek a David je jedna a ta samá osoba, ale než se příběh nějak rozjede, tahle část udělá BLIK a skončí, hodně toho jaksi zůstane nedořečeno, což se mi taky líbí ("fuck them readers"). Následuje asi třicet stran různých barevných maleb a grafik (na křídovém papíře, což je taky fajn - tady asi, jestli chápu, kniha má "autorské grafiky" přímo na obálce, já mám totiž vydání jen s bílým textem názvu knihy a autora a samozřejmě Take Take Take dole), což je z mého rajónu, rád přemýšlím o mixu vizuálu, grafik, ilustrací, s textem ve vyprávění, ale zároveň tady i moje nadšení končí. Druhá půle pak spíš krouží pomalu ke konci, povídka za povídkou, které mají být povídkami Davida... a je to takovej Bukowski-light, samý sexy filozofování, štěrbiny a "něco navíc k zakousnutí k tomu". Druhá půle spíš jen přidávala otázek, zároveň bylo horší se tak nějak chytat, v momentě se zkrátka příběh zamíchá a je po něm. Pak grafiky. Pak povídky, kde je to terapie, filozofování okolo a vně terapie, objeví se i guru, sebehledání, lobotomie, ale víceméně je to bez kontextu takové to typicky lynchovské "jen autor ví". Je to zkrátka mapa, kousky, úlomky. Taková asi těžko nalákatelná publikace, zároveň ale určitě ne úplně vaše tradiční letní čtení. 7/10
Hodně zajíma kniha od kámoše surealusticky detektivní novela plus surealusticky ulitle povídky.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kam jdou lidé s nemocnou duší |
| 2019 | Hra na život |
| 2022 | Sukničkář |
| 2018 |  Okruží - sborník literární dílny |
Upřímně jsem doufal, že jsem dost šílený přečíst si tuhletu zelenou knížku. A zatím jsem ještě nedozrál, nějak jsem na to čučel jak tele na nový vrata a téměř vůbec se nebavil. Ale graficky je to moc moc pěkné!