Hra pro čtyři ruce
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37452/bmid_hra-pro-ctyri-ruce-cw6-37452.jpg
4
47
47
Prozaická prvotina Jana Němce Hra pro čtyři ruce obsahuje devět povídek. Na první pohled by se mohlo zdát, že pocházejí od různých autorů. Žádná se nepodobá jiné. Ten fakt ovšem nesvědčí o rozpadavém stylu, ale o Němcově nápaditosti. Prostředím je vězeňská cela, čichací místnost, nákupní centrum či interiér autobusu. Mění se vypravěči. Množí se úhly pohledu. Překvapuje originalita postav. A středobodem je láska "málem milostná". Nad povídkami lze zažívat opojnou radost z vyprávění, náznaků i nečekaných point. Jejich síla neodvane s poslední přečtenou řádkou. Zkrátka: jde o knihu, jež výrazně posouvá představy o prozaickém debutu.... celý text
Přidat komentář
Vždycky jsem měla snahu se seznámit s dalšími díly autorů, kteří mě zaujali. A mezi nimi samozřejmě i s prvotinami. Tak jsem se díky románu J. Němce „Dějiny světla“ dostala i k souboru povídek „Hra pro čtyři ruce“ a líbil se mi. Hlavně hned první kapitola „Pusa nosem“:
„Nevíš, co to je za kytku?“ „Tu máme doma,“ přešla blíž ke květináči na parapetu. „Říká se jí trnová koruna. A vypadá, že by se něčeho ráda napila. Počkej, hned jsem tady.“ Nebylo úplně jasné, jestli poslední větu řekla mně, nebo spíš té rostlině. Za chvíli byla zpátky a v dlaních nesla trochu vody. Vytvarovala prsty do hubičky a zalila stonek toho pichlavce s několika malými červenými kvítky na dlouhém šlahounu.
str. 9
Malá mořská víla se teď šlapkou otírala a laskala, tlačila mi do kotníků jako kočičí hlavička, která chce svou srstí zanechat pachovou stopu. Cítil jsem její klouby na nártu, jak mi tlačí na žíly, měkké polštářky na šlapkách, nehty. Prováděla mě tím podvodním světem, jako by to skutečně byla její říše, naložila mě do kočáru, kterým smýkalo spřežení mořských koníků, a předváděla mi všechny své korály, řasy a jeskyně. Trvalo to nejmíň deset minut, pak jsem vzal otěže já, střídali jsme se, hledali jsme nové polohy chodidel a nová spojení, došlapovala a já jsem ji zase nadlehčoval na špičce, vklouzl jsem jí Achillovou šlachou mezi všechny prsty… – ano, milovali jsme se tam dole? Dnes, kdy už na tom pramálo záleží, si to myslím. Zvlášť v té záhadně intimní chvíli, když si večer svlékám ponožky, se občas přistihnu, jak několik minut hledím nepřítomně na svůj nárt, a probudí mě až zatuchlý pach potu, díky němuž ten každodenní úkon dokončím a vlezu si pod peřinu.
str. 24
Devět povídek, tematicky a občas i žánrově různých, leč spojených jedním motivem (jak napovídá už podtitul knihy) - všechny jsou málem milostné, respektive nezřídka jsou post-milostné. Příběhy nechává autor rád vyznívat do ztracena a ve čtenáři často zůstane jakási hořká pachuť, že by chtěl vědět, co bylo dál. Jenže v tom jsou silné, o to déle rezonují, nepůsobí nedotaženě, jako u některých jiných autorů. Tyhle intelektuální a přesto čtenářsky přístupné jednohubky stály za to. Myslím, že časem si je přečtu znova. Nic naplat, Jan Němec je prostě umělcem...
Kouzelná To kniha. Kouzelné To povídky. Takový ten druh, který ve vás rezonuje ještě roky po přečtení. Četla jsem s okouzlením a musela dávkovat, aby to nebylo rychle za mnou.
Jsou tam i povídky které mě až tak nezaujaly (spíše jsem ale nepochopila jejich literární úděl a význam), ale do zbytku jsem zamilovaná a myslím, že je budu v pochmurnych dnech číst stále dokola. S láskou.
Přečtěte si aspoň Ruského člověka, ale hlavně Hru pro čtyři ruce. Ta pohladí na duši a zamotá hlavu.
Celkový dojem na 3*- niektoré poviedky bavili viac napr. Hra pre štyri ruky, niektoré menej ako Semtex. Autorova prvotina, pred ktorou som čítala jeho najnovší román Možnosti milostného románu, a som rada, že som mohla vidieť odstup 10 rokov. Autor dozrieva, s jazykom a štylistikou sa hraje viac, jeho súčasnú knihu je radosť čítať. Jeho poviedková prvotina ukázala nádejný trailer pre jeho budúce diela.
Povídky vynikají výborně zachycenou atmosférou a vyzrálým jazykem talentovaného autora.
Velmi povedená sbírka povídek. Spojuje je Brno. Doporučuju předčítání nahlas za deštivého odpoledne.
Svěží čtení, krásný jazyk a hlavně takové spojení s city a pocity hrdinů povídek, vůní a světa kolem nich, že kniha ve mě rezonuje už víc než dva roky po přečtení. A to dokáže málokterá. V panu Němcovi vidím velkou naději české literatury a těším se na pořádný, vyzrálý román.
Štítky knihy
prvotina Cena Jiřího Ortena (nominace)
Část díla
- D1 2009
- Do Paříže 2009
- Hra pro čtyři ruce 2009
- Plátnem ke zdi 2009
- Pusa nosem 2009
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Kdo kdy řekl, že ho nebaví povídky, tak nečetl tyhle...
Absolutní naplnění a pocit nekonečného blaha
(TOP 3):
• Ruský člověk
• Do Paříže
• Hra pro čtyři ruce
První zmíněnou hluboce miluju, do druhé jsem bezhlavě zamilovaná, a k té třetí ještě nemám přirovnání, protože jsem ji dočetla právě teď a pořád rezonuje...
Po přečtení čehokoliv od Jana Němce mě vždycky opustí veškeré spisovatelské ambice... To je asi jako s Pink Floyd. To nejlepší už prostě bylo napsáno.
•
“V životě jsou taky situace, které se dotýkají spíš zevnitř než zvenčí...”
•
“Myslel jsem, jak vás oslním,” povzdechl si.
“Dnes je to s vámi ženami těžké. Jak to, že to víte? Chtěl jsem vás oslnit...a jenom jsem si naběhl.”