Hra s ohněm
Marie Pujmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377707/mid_hra-s-ohnem-mXY-377707.jpg
3
39
39
Lidé na křižovatce série
< 2. díl >
Hra s ohněm je volným pokračováním Lidí na křižovatce, časově dovedeným až do počátku protektorátu. Autorka provádí své hrdiny třicátými lety, naplněnými vzrůstajícím nebezpečím fašismu. V centru vyprávění se ocitá rodina komunistického advokáta Gamzy, který pomáhá připravit první velkou morální porážku fašismu v lipském procesu. Jiří Dimitrov promění soudní síň v tribunu obžaloby fašismu. Autorka dále rozvádí osudu Gamzových dětí - Helenky a Stáni. Všechny osobní problémy ustupují do pozadí před neštěstím národa v letech 1938 - 1939. Gamza, jako voják v přední linii, první padá za oběť protektorátnímu režimu. Přesto závěr knihy nevyznívá pesimisticky, ale naopak přesvědčením, že tragická doba českého národa je jen přechodná, a hlubokou vírou v lepší časy.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl románu Lidé na křižovatce, kde postava Ondřeje Urbana ustupuje do pozadí a víc se zde autorka věnuje rodině advokáta Gamzy, který hlavně zastupuje klienty z řad komunistů a proto se ujme i obhajoby Jiřího Dimitrova, který byl obžalován ze zapálení Říšského sněmu. Silně ideologicky zaměřený román, který jsme měli jako povinnou četbu na základní škole. Marie Pujmanová nebyla vůbec špatná spisovatelka, ale ta ideologie, která číšela z románů mě těžce nebavila.
Začátek mi připadal zmatený, ale to bylo nejspíš tím, že jsem vůbec netušila, že jde o druhý díl trilogie (ano, kdysi jsme se o ní učili na střední škole, ale kde ta mladá léta jsou...), přičemž autorka asi předpokládala znalost postav již z prvního. Také maloměšťácké prostředí, reprezentované "Ró" Häuslerovou, mě moc nepřitahovalo. Pak ale přišel popis historických událostí po požáru říšského sněmu v Berlíně a to mě vtáhlo do děje.
V knize se střídají životní úspěchy, prohry i tragédie rodin Gamzových a Kazmarových i několika dalších postav s mnoha dalšími dějinnými událostmi. S událostmi, které se dostaly do učebnic... tento díl končí Mnichovem a obdobím těsně po Mnichovu. Na posledních stránkách knihy vpochodují do Prahy německé holínky a nastává doba temna...
Nakonec jsem se rozhodla sehnat si a přečíst i první a třetí díl, jistě budou někde v knihobudce, podobně jako z obecní knihovny vyřazená "Hra s ohněm". Při čtení se mi vybavovalo, co mi o té době vyprávěla babička. Jak do odtrženého pohraničí padlo i naše okresní město, pouhých 7 km vzdálené od domovské obce. Když tam potřeboval za příbuznými nebo z jiného důvodu, musela se legitimovat. Se strachem, zda ji kontrola z nějakého důvodu nebude chtít zadržet. Nebo v jakém rozpoložení se domů vrátili muži, kteří měli (a chtěli!) bránit vlast... i to Pujmanová velmi věrně popisuje. Těžko říct, jak by to dopadlo... ale na tom, že jsme byli zrazeni a prodáni, už nikdo nic nezmění...
A "ideologický balast" najde se v každé době, samozřejmě pokaždé jiný. To až dalším generacím ty předchozí připadají směšné. Ano, můžeme kroutit hlavou nad tím, jak lidé tehdy uctívali Lenina a Stalina (samozřejmě ne všichni), ale budoucnost nikdo z nich věštit neuměl a z toho, co už se událo, ledacos nevěděli. Nesuďme. Vůbec nevíme, jak se příští generace budou dívat na nás, naši dobu a na to, koho jsme opěvovali a volili...
Jak už ostatní příspěvky uvedly - z celé trilogie je v tomto dílu nejvíce patrná komunistická ideologie. I tak jsem to ale přečetla poměrně rychle, zajímaly mě osudy hrdinů z předchozích dílů...
Pokud z toho vypustím náznaky ideologie, tak zbude dost čtivá záležitost. A označení jako odpad se mi jeví jako dost přehnané.
Dobře napsaná výpověď o lidech a době, ve které autorka žila. Čtivé i poučné hlavně pro ty, kteří toto období našich dějin téměř neznají.
znovu musím zopakovat, celá série je velmi čtivá, přináší pohled z dob, které jsme nezažili, všímá si sociálních rozdíů v tehdejší společnosti (známe je už zase) a příběh advokáta Gamzy a Dimitrova na soudě v Berlíně (podle JUDr. Ivana Sekaniny)
psaní o dobové tendenčnosti pak patří tedy ke všem dílům, která vznikala v jakékoliv době, protože doba, v níž žijeme nás ovlisňuje všechny
Četl jsem tu knihu jako dítě a moc se mi líbila, vzdor tomu, že jsem neznal první díl. Postavy jsou tak plastické, že jsem se brzy zorientoval. Dodnes (po 30 letech) si pamatuji některé postavy, jejich vyznění i některé jejich výroky. Autorka byla literárně velmi talentovaná.
Celkové vyznění díla a jednotlivé postavy jsou pochopitelně poplatné době vzniku a hlavně autorčiným politickým názorům. Jelikož jako dítě jsem byl komunista, tak mi to nevadilo. Naopak.
Pokud vezmeme dobu o které autorka píše,je to samozřejmě ovlivněno dobou,kdy to psala a běžela cenzura,tak musím říct,že je to velmi dobré.K předchozímu komentáři chci jen říct,že v téhle době nám nikdo jiný nezbyl,kdo by se za nás postavil,pouze Sovětský svaz.Anglie i Francie nás zradili,odepsali a předhodili Hitlerovi,jen aby měli pokoj.V roce 1939 sice vstoupili do války,ale po prvním střetnutí ve Francii,angličané se rychle stáhli domů.A nechali Evropu,ať se stará sama o sebe.Tak co tam měla autorka psát,když se na nás všichni vykašlali.
Škoda evidentně tak schopné autorky - popisy Prahy: Nádhera! Ale ta ideologie zbytečně a násilně cpaná do textu...
Proč odpad? U knihy, která je čtivá a má zajímavý děj? Je v ní mnoho zajímavých postřehů a dokáže mnoho věcí dobře postihnout?
Protože mnoho z daných informací je nádherně překrouceno a využito pro propagandu. Je obtížné říci, kde končí zpravodajský popis a kde začíná prokomunistické zkreslení událostí. Uvědomělý hlavní hrdina vidí všechny věci a děje správně, pouze on, strana a hlavně Sovětský svaz. Stát, který jediný by nás chránil proti nacismu.
Paradox za všechny, jedna z nejkladnějších osob vystupujících v ději, soudruh Dimitrov. Nespravedlivě souzen v rámci lipského procesu. Na tomto procesu je ukázáno, jak hrůzný systém představuje nacismus, když je schopen vykonstruovat nesmyslné obvinění. Proti tomu nic, ale tento hodný a kladný Dimitrov, ušlechtilost sama, po válce v rodném Bulharsku nastolil stalinismus a v rámci vykonstruovaných procesů poslal mnoho lidí na smrt.
Pokud bych hodnotil pouze děj a čtivost, tak třeba 80%, ale knihy by měli sdělovat i poselství, o což se i tato kniha snaží. Poselství této knihy zasluhuje odsouzení.
reakce na binyska: souhlasim, že ne vše, co bylo kladného napsáno o komunistech, je propaganda, a take s tim, že ne vše o antikomunistech je pravda. Nemyslím si ale, že by to byl případ této knihy. Tato kniha vznikla za účel správně interpretovat události okolo roku 1938.
Jedná se o čirou ukázku demagogie a manipulativního textu, jinak si nedokážu vysvětlit popis SSSR, která budí dojem ráje na zemi a to se jedná o období 30. let za tuhé vlády Stalina.
Souhlasím, že každá kniha je ovlivněna dobou, což nám dovoluje je lépe pochopit, ale určitě je to neomlouvá.
budu si to muset rozmyslet ale tento díl z trilogie mě tedy dostal. Dalo se to číst i když mám několik vydání ale jsou upravovaná. z padesátých let je tam cítit válečné procesy a strach aby nebyla postighována za třídní puvod(soukromý názor upozornuji 50 leta jsem nezažila takže tohle berte opravdu jako soukromý názor) ze 60 let jsou některé věty a pasáže vypušteny.
Autorovy další knížky
| 1971 |  Předtucha |
| 1940 | Pacientka doktora Hegla |
| 1973 | Lidé na křižovatce |
| 1953 | Život proti smrti |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
Marie Pujmanová měla úžasný talent. Bohatá slovní zásoba, polopřímá řeč používaná tak samozřejmě, přirovnání a metafory naprosto nenuceně vpravené do děje. Člověk musí její knihy číst jenom tak, že si vychutná autorčin talent. Ideologii si musí čtenář odmyslet, jinak by se z adorace Sovětského svazu musel pozvracet, nebo možná i pos....