Marie Pujmanová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1893 - 1958

Populární knihy

/ všech 37 knih
Domove líbezný
Domove líbezný
Básnický almanach 1956
Básnický almanach 1956
Patnáct májů / Pätnásť májov
Patnáct májů / Pätnásť májov
SSSR v československé poesii
SSSR v československé poesii

Nové komentáře u knih Marie Pujmanová

Povídky z městského sadu Povídky z městského sadu

„Byl by to zajímavý popis života po první světové válce a v první republice, ale... Strašně rozvláčné a nepřiměřeně květnaté popisy všeho - přírody, vztahů, pocitů i myšlenek, dělají z této knihy obtížně čitelné dílo. Chvílemi jsem se ztrácela, musela jsem se vracet a měla jsem nutkání přeskakovat odstavce.“... celý text
— Boženka2

Předtucha Předtucha

„Knihu jsem ulovila v antikvariátu a neměla jsem pořádně představu co mě čeká. To bylo tak krásné čtení! Hlavně vykreslení postav a jejich myšlenkových pochodů je velmi bohaté a pestré. Byla v tom jakási jemnost, která ke mně po celou dobu četby promlouvala.“... celý text
— Arinda

Pacientka doktora Hegla Pacientka doktora Hegla

„krásnější (neefektní, neornamentální, vyváženě dávkované v jinak přímém textu) přirovnání jsem dlouho nečetl, Pujmanová ani jednou netrefí mimo. velmi rafinované nakládání s žánrem červené knihovny, které už jen názvem přivábí (nebo spíš v době vzniku přivábilo) uměleckou literaturou nezainteresované čtenářstvo. nesmírný cit pro nuancovaný popis dusných bytových atmosfér, drobných poklesků i neuvědomovaných gest (strhující tři strany zabírající listonoše přibližující se ke schránce). o deset tříd pozoruhodnější Pýcha a předsudek bez romantizujících kiksů, naopak s vypravěčskou invencí, prodírající se polopřímou řečí i ironicky gnómickými komentáři “Karla se cítila obklopená rodinou Heglů jako něčím drahocenným, jako by jela s nákladem rádia.“... celý text
— lubtich

Praha Praha

„Když jsem na knihu narazil v knihobudce, řekl jsem si, proč ne, podívám se, co s Prahou Pujmanová vyvedla. No, je to mizerné, ale není to úplně strašné, to ne. Praha je básnířce jakousi životní souputnicí, takže se v básni prolíná život a zrání básnířky s událostmi v Praze. Počáteční básně, kde autorka reflektuje mládí a dětství, kde se dostáváme do Prahy počátku století a na začátek samostatné republiky, jsou lepší, některé obrazy se mi fakt líbily, třeba hned to Ať padá sníh na Týn i s rolničkami a mění Prahu v bílý negativ - proč ne. Jenom jak básnířka zraje a vybírá si očekávané události - krizi lidí za krize, protektorát, pronásledování, osvobození, nachází povinné verše pro Stalina a ideologizuje se, jsou texty horší a horší, obrazy nudnější a hloupější, verše kostrbatější a kostrbatější, někde si vypomáhá zařazením dobových hesel či cimrmanovským absolutním rýmem, vrcholem invence je Fučík - fučí. Zase je z textů vidět i její přehled, objevuje se dost aluzí na autory a díla mnohdy zapomenuté, je tu i pár autorských neologismů... Ty dvě hvězdičky si to asi může zasloužit.“... celý text
— Ladis777

Hra s ohněm Hra s ohněm

„Marie Pujmanová měla úžasný talent. Bohatá slovní zásoba, polopřímá řeč používaná tak samozřejmě, přirovnání a metafory naprosto nenuceně vpravené do děje. Člověk musí její knihy číst jenom tak, že si vychutná autorčin talent. Ideologii si musí čtenář odmyslet, jinak by se z adorace Sovětského svazu musel pozvracet, nebo možná i pos....“... celý text
— Věruška994

Přejít na knížky autora