Hráč
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
V příběhu mladého šlechtice, domácího učitele v rodině vysloužilého ruského generála, nastavuje autor zrcadlo životu ruské šlechty v hráčském prostředí západoevropských lázní. S uměleckým mistrovstvím, na základě vlastního pozorování i osobní zkušenosti, líčí její morální i hmotnou bídu, zastíranou strojeným světáctvím. Sugestivnost a bezprostřednost, s jakou Dostojevskij líčí pestrý kaleidoskop postav a jejich činů, povznáší nesporně toto jeho dílo k vrcholu ruské realistické prózy 2. poloviny 19. století.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1926 , Kvasnička a HamplOriginální název:
Игрок (Igrok), 1866
více info...
Přidat komentář
Hráč za knihami Dostojevského, které jsem měl zatím tu čest číst, bohužel trochu zaostává a dle mého nedosahuje jejich úrovně.
Pro co by si nejspíš ale tato kniha zasloužila přívlastek geniální, jsou okolnosti za kterých vznikla. Dostojevskij ji (údajně ve finanční tísni) doslova nadiktoval za pouhých 26 dnů a to jen s občasným přihlížením ke svým poznámkám. Což je skutečnost, která sice Hráče staví do pozice, kdy bych mu i odpustil jistou "nevybroušenost", ale v mém hodnocení se na ni nakonec neohlížím.
Mám rada Dostojevského svojský humor, Hráč ma pobavil /babička bola úžasná/ a Večný manžel mal tiež niečo do seba, prosím...
Čte se to rychle a dobře, protože Dostojevskij byl jednoduše skvělý spisovatel, ale vrcholné dílo to určitě není. Žádná větší psychologická sonda, ale oceňuji kritiku ruské “smetánky”, z mnoha zdrojů se ví, že to byli solidní blázni a vlastně se nelze divit, že v dalším století došlo k převratu. Bohužel to nevedlo k lepšímu, z bláta do ještě mnohem větší louže a ten zvláštní duch ruské mentality je cítit doteď. Tváří se jako svatouškové, ale chovají se, jak se chovají. Přetvářka hadr.
Hezky vykreslená sebedestrukce závislého člověka. Nejprve jsem myslela , že bude Alexei spíš pomáhat ostatním (viz účast na hazardní hře babičky), aby do "toho" nespadli, ale samozřejmě brzy vyšlo najevo, že nejhorším hráčem je on. Všechny ženy si z něho dělají sluhu a bez peněz jej nerespektují.
Musím tomu trochu snížit hodnocení. Převážně to bylo horečné žvanění o ruské šlechtě bez peněz, užívající si v cizině na dluh. Psychologie popsána obšírně, ale přitom povrchně, takže do nitra osob nepronikla. Vlastně jde o zachycení zběsilého gamblerství. Čtenářské znechucení ze způsobu života postav, to je asi všechno, co tato novela vyvolá.
Rozsahem nevelké dílo, které je až k prasknutí plné sebezničující posedlosti. Všichni si hrajeme. Bez konce, bez naděje.
Mistrovské dílko, které se čte jedním dechem. Bravurně vykreslené postavy a charaktery, a to v mezinárodním měřítku, kdy čtenář cítí, jací jsou Rusové, Francouzi, Angličané či Němci, ale především Rusové. Kouzelné, rozmilé... A ta hráčská závislost, té se těžko brání. 90% a 5*, 17.11.2016.
Občas ani nedovedu napsat, proč se mi některá kniha líbí. Čím si mě získala, proč se pohodově, nádherně a jako po másle četla. Čím mě dokázala strhnout a učinit součástí děje, prostředí a času, v níž se její příběh odehrává. To je právě i případ Hráče. On je to v podstatě tuctový, ničím originální příběh, kterých jste nejen z té doby snad možná (určitě) četli již povícero. Hráč je totiž příběhem jednoho ruského mladíka, cestujícího po zahraniční, hrajícího ruletu a několika lidí, kteří ho obklopují a jímž kříží svou cestu životem. Je to výpověď o jisté sortě lidí, o jisté společenské třídě, jejích zvycích, postojích, názorech žijících v jisté době. I když je to časově a dobově ukotvené, vlastně je to nadčasové, změnili-ly by jste jen dobu a kulisy, stejně tak by se to mohlo odehrávat i dnes. Má to lehce kritické zabarvení. V tomhle ohledu opravdu nic světoborného. Asi to tedy bude vykreslení jednotlivých postav, co mě tak bavilo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2020 | Idiot |
(SPOILER) Četl jsem impozantnější díla od autora, nu, na druhou stranu, velmi svěží námět gamblerství x prostopášnost žen (Blanche). Komická vložka ve formě babči byla příjemné osvěžení děje, úplně živě jsem si situaci extravagantní starší dámy u rulety dokázal představit.