Hráč / Věčný manžel / Nemilá příhoda
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Titulní próza Hráč (1866), kterou sám autor označuje jako román, je mistrovskou, zčásti autobiografickou studií hráčské vášně: v prostředí lázeňského města se odehrává příběh mladého preceptora, jenž se stává obětí kurtizány „mezinárodního formátu“ a končí jako profesionální hráč. Novela Věčný manžel (1870) líčí svérázný způsob problému manželského trojúhelníku - až na to, že tady se podváděný manžel dovídá o svých parohách ex post, po smrti své ženy. Závěrečná Nemilá příhoda je sarkastická povídka o generálovi, který zcela neplánovaně navštíví oslavu svatby svého podřízeného a notně se tam ztrapní.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 2002 , OdeonOriginální název:
Igrok / Večnyj muž
více info...
Přidat komentář
Dostojevskij krásně popsal duševní trýzeň člověka, který je závislý na hazardu a jak daleko je ochoten zajít. Příběh nejvíce oživila babička, která byla velmi zajímavou postavou a popisuje, že nezáleží na věku, ale každý může propadnout závislosti na hazardu, pokud nemá dostatek disciplíny a vnitřní síly. Konec knihy to všechno pravdivě popisuje, že člověk se řítí do propasti a sebedestrukce.
Tak jak je v Dostojevského díle obvyklé i zde se řeší otázka molrálky, přesto jde o lehčí literaturu v porovnání s autorovými známějšími romány.
Chtěla jsem začít s ruskou literaturou a doporučení padlo na Hráče od Dostojevského. Kniha má spád, čte se snad a svižně, příběh je lehký a jednoduchý. Může posloužit jako exkurz do útrap a rozmarů smetánky.
Pana Dostojevského jsem vždy z nějakého neznámého důvodu obdivovala, jeho tenoučká kniha mi ukázala, že právem. Kniha Hráč je velmi čtivým náhledem do duše a světa hráče alias gemblera. Bylo velmi pozoruhodné sledovat Alexejovy nálady a rozhodnutí. Ještě více mne však překvapilo, když jsem zjistila, že pan autor psal z vlastní zkušenosti. Již teď se těším na další knihy z dílny Fjodora Michajloviče Dostojevského, z níž se Zločin a Trest nachází i v četbě k nové maturitě. Děkuji, za zajímavý náhled do vaší hráčské duše, pane Dostojevský, bylo mi ctí.
Kniha Hráč je skvěle pojatou sondou do hráčského prostředí, do tehdejší společnosti a do tehdejší doby. Rozsahem je to sice krátké, ale obsahově je to dost hutné dílo, které má podle mne stále co říct.
Trojice zajímavých novel je různorodá, v jádru je ale pořád o tom samém - o prostém člověku a jeho slabostech, vášních i strachu ze společenského znemožnění v kontextu společenských konvencí. Ať už v prvním Hráčovi, který je psán s nadhledem a jde vlastně o lehkou novelu o gamblerství, které se různě omlouvá, aby se člověk nakonec stal "závislým", ve druhém Věčném manželovi, což je trochu zvláštní novela o latentním homosexuálovi, který se zamiluje do milence své zesnulé manželky, bez níž není schopen žít, nebo ve třetí Nemilé příhodě, která je čtenářsky nejpřístupnější a je vlastně satirou na všechny generály a vysoce postavené činovníky, kterým nikdo nic neřekne, ale většinou jsou trapní. I když nepatří k tomu nejlepšímu od Dostojevského, ukazují, jak nadčasový je to autor a jak stále aktuální témata si dokázal vybírat. Je pravda, že nejsou psány úplně přístupně a větná skladba je trošku jiná, pro náročnějšího čtenáře zvyklého na klasiku to ale nemůže být obtíž. Možná, kdyby to celé bylo trošku hutnější a temnější, hodnotil bych lépe. 70%
Román nezaujme ani tak dějem, jako vykreslením psychologie hráče. Cosi ho žene hrát dál, když vyhrává, cosi ho žene hrát dál, když prohrává. Stejně jako v době, kdy autor příběh psal, hráčské vášni, nebo spíše posedlosti, propadají lidé i dnes.
Tak krásne a pútavo opísané prostredie kasína, že som chvíľami mala pocit, že to ja sama tam stojím pri rulete a čakám, či padne červená. :-)) Krásne vykreslené jednotlivé charaktery. Myslím, že v budúcnosti sa ešte s týmto autorom stretneme pri dajakej jeho knižke.
Autor popisuje vášně, které mu byly hodně blízké, a přesto nesklouzne ke zbytečnému patosu.
Zase jednou si někdo plete posedlost s láskou. Alexej Ivanovič krásné, hrdé, zoufalé Polině:
„Mně stačí, když si nahoře ve své komůrce ve vzpomínce představím šustění vašich šatů, a uhryzal bych si ruce.“
Pět hvězdiček, protože víc nejde dát.
Trochu zklamaná očekávání. Četl jsem dostojevského romány které měly 500 stran, často i více a ty byly vcelku všechny čtivé. Takže od tohoto románu, který měl slabých 185 stran malého formátu, jsem čekal, že to bude záležitost pár dnů a těšil jsem se na to, prostě taková jednohubka. Ale kupodivu jsem se do toho nemohl vůbec začíst, začátek jen samé pletichaření, přetvářky a hry. Tak dlouho jem se snažil překousnout onen začátek, až jsem ztratil přehled o vztaích a situacích. Od poloviny až ke konci, od příjezdu babičky, to už bylo lepší, ale nepochopil jsem jaksi hlavní myšlenku tohoto díla, takové zmatečné.
K Hráči jsem se dostala náhodou - v povinné četbě máme Chudé lidi a babička mi půjčila knihu, ve které byly obě novely. Hráč mě "dostal na kolena", je to skutečně bravurní příběh. Tolik k povinné četbě.
Část díla
Hráč
1866
Nemilá příhoda / Trapná historie / Ošklivá anekdota / Ošklivá příhoda / Mrzká príhoda
1862
Věčný manžel
1870
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2020 | Idiot |
Super.