Hrad
Jennifer Egan
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195803/bmid_hrad-kT8-195803.jpg
4
132
132
Mezi bratranci Howiem a Dannym byl vždycky zvláštní vztah. Když byli malí, byl první tím „divným“ dítětem – byl tlustý a bledý, zatímco Danny byl zlatý hoch, co všechno umí. Po letech je to přesně naopak: z Dannyho je flákač, který zklamal rodiče, zatímco Howard úspěšně obchoduje s akciemi, má rodinu a – zrovna koupil hrad. A když Danny dostane od bratránka nabídku, aby mu pomohl předělat tuhle zříceninu na luxusní hotel, přijímá od něj letenku a přistává kdesi ve střední Evropě. Brzy ale získá pocit, že se z hradu už nikdy nedostane, neboť se mu Howard zřejmě mstí za to, co mu provedl v mládí… Fascinující styl vyprávění, alternativní pohled na svět a v neposlední řadě zajímavá lokalita a prostředí, to vše dělá z románu napínavý a čtivý příběh, kterému nechybí citlivě vylíčený milostný vztah ani magické prvky.... celý text
Přidat komentář
Příběh v příběhu v příběhu, kde dvě vložené roviny fungují dobře i samostatně, třetí už je poněkud plochá, ale co mě na tom podání bavilo nejvíc, a co je, myslím si, hlavní téma knihy, je psaní o psaní, metatext. Psaní na několika úrovních: Ray píše pro Holly, Holly možná píše na základě Rayových zápisků, tudíž Holly je možná Jennifer. A Ray navíc vypráví Dannyho hlasem. Autorka několikrát znejistí čtenáře, jestli vypráví pravdu, nebo fikci (obojí v rámci fiktivního románu), ale děj je tady druhotný. Největší překvapení je propojení jednotlivých linií, ne děj jako takový.
Nejhlubší dějová linie, Dannyho pobyt na hradě, celkem drží pohromadě, byť je v ní trochu moc náznaků něčeho většího, které vyzní do prázdna, a přehršel postav, které jako příslovečná puška visí v prvním jednání na stěně... a ve třetím se nevystřelí. Realistické vyprávění to není, což dlouho odpovídá Dannyho labilní psychice, ale závěr jako by realismus předpokládal.
Rayova linka je mnohem stručnější, ale hloubka vyprávění odpovídá prostoru, který dostala, navíc mám pocit, že její postavy znám víc a jsou o dost životnější než fantastická hradní skupina. Holly, na závěr, je spíš sociální šablona než člověk, ale její existence je účelová, takže nakonec proč ne.
Pokud ale příběh slouží jako zábavná vsuvka v přemýšlení o tom, jak se spisovateli berou v hlavě v příběhy, jakou roli má čtenář a co je to "fikční realita" (udržovat v chodu oxymóron není jen tak), pak je Hrad čtení zajímavé, zábavné a originální. Jen to chce ochotu nebýt konzument, ale spíš účastník dialogu.
Příběh v příběhu. Ten hlavní (ačkoli, ono vlastně vůbec není jisté, že je hlavní... prostě ten co zaujímá více prostoru) je tak trochu duchařský, hororový, stojí na popisech vnitřních stavů Dannyho, netušícího zda je dostižen starou vinou a obětí důmyslně pomsty, halucinací, či se dostal do prostředí tak trochu mezi dvěma světy ... a nebo jen třeba trpí abstinencí po odříznutí od mobilního připojení a tedy celého svého známého světa (zajímavý náhled, jak se dnes, v neustálém spojení s kýmkoli kdekoli lze cítit doma jen na dvou místech, v souběhu reality s virtuálním). A ačkoli vyústění jeho příběhu se asi nedá nazvat dobrým koncem, je pro něj svým způsobem zároveň tím nejlepším. Souvislost s druhým příběhem se vynořuje pozvolna, a musím uznat, že ač jsem kroužila poblíž, tak propojení nakonec překvapilo. I druhý příběh, když se pořádně dostal ke slovu, nebyl o nic horší, třebaže bez neustálých šokujících zvratů a vypětí mysli pochybující o svém zdravém úsudku.
Styl vyprávění je svižný a pro mne byl i čtivý, i když orientace v přímé řeči někdy vyžadovala se v textu vrátit, ale zas tak náročné to nebylo. Asi to nebude univerzálně líbivá kniha, ale mně se sedla a chytla mne podobně jako třeba některé příběhy Davida Mitchella.
Vynikající, originální! Nečekala jsem tak silný zážitek (od autorky si rozhodně chci ještě něco přečíst). To, jak si se mnou hrála - nedokázala jsem určit, co má být realita a co si přimyslila nepřesnost nebo přímo obluzenost ve vnímání okolního světa postavami. Děj byl napínavý (termín mysteriózní je asi nejpřesnější), všechny ty myšlenky běžící na pozadí ho skvěle doplňovaly. Rozhodně nebyl zmatený – stačilo číst pozorně. A konec byl opravdu nečekaný a já nedokázala knihu odložit do pozdních nočních hodin.
Mysteriozní román na pomezí reality a fikce, s velmi nečekaným zajímavým závěrem.
Stylem pojetí mi to připomíná romány S. Kinga.
Ten, kdo se v ději ztrácel, četl jen nepozorně.
Za mne poutavé čtení, které mohu jen doporučit.
Z této knihy jsem velmi zmatená.
Bylo to něco úplně jiného, než na co jsem zvyklá. Kniha se mi četla velmi špatně. Za mě to byla náročná literatura, protože jsem musela hooodně přemýšlet a kolikrát se i vracet. Musím říci, že to nebylo úplně hrozné, ale za mě průměr. Čekala jsem v knize nějaké "wow", ale nepřišlo.
Konec je hodně otevřený.
Veľmi zvláštny štýl. Spočiatku som bola zmätená, ale som rada, že som na túto knihu natrafila, je to niečo úplne iné než americké "bestsellery". :)
Pět hvězd je nedostatečný a nedůstojný počet ocenění pro tohle veledílo směstnané do 231 stran (z nichž poslední tři jsem regulerně probrečela).
Ačkoliv nesnáším sebemenší náznak mysteriózna v ději,tato kniha je na něm vystavěna a v opozici s dějem tvoří úžasný balanc, který vyvažuje přesně odměřený a padnoucí vypravěčský styl.
Popisy středověkého hradu a jeho atmosféry jsou natolik sugestivní, že s četbou zároveň SKUTEČNĚ stoupáte po kamenném schodišti nebo cítíte (zde již zmiňovaný) odér z temného jezírka.
Vyjádřeno jedním slovem......je to prostě A L T O.
Skvělá kniha. Autorka dokázala tak dobře popsat místo včetně vůní, pocitů a různých stavů. Moc mě to bavilo a to, že se nakonec vše spojilo do jednoho příběhu, to byl super bonus. Chce to jen vydržet začátek, kdy se ještě moc neorientujete, ale vydržte, stojí to za to.
Paráda.....
Když jsem začínal číst nevěděl jsem zda má vůbec cenu pokračovat. Bylo to jaksi divné a nevýrazné, byl jsem na vážkách. Ale zhruba po třiceti stranách se mi to začínalo čím dál víc líbit. Jako by spisovatelka s přibývajícími stranami textu rostla a dostávala sebevědomí a sebejistotu. Kniha byla stále lepší a lepší. Získal jsem jistotu , že to je nejlepší kniha kterou jsem letos četl..... :-), ale opravdově nebojím se ji zařadit mezi to nejlepší VŮBEC co jsem četl.
Spisovatelka dokázala vtěsnat mezi řádky, mezi slova příběhu spoustu pocitů a nálad , opravdových duševních zážitků a různých pochodů probíhajících na okraji vědomí, že jsem si snad ani neuměl představit, že je tohle možné napsat.
A to vše probíhalo na pozadí "obyčejných" příběhů.....kniha je (jak už předeslali mí předchůdci) zvláštně koncipovaná a proplétají se zde dva zdánlivě rozdílné příběhy , které se potom tím třetím (opět naoko zprvu nesouvisejícím) spojí.
Závěr zůstává otevřený, což (samozřejmě pokud se to umí napsat) knize dle mého názoru prospívá.
Knihou jsem jednoznačně nadšen a snad poprvé lituji , že mám možnost dát jen pět hvězd.....cítím , že je to málo....rád bych nějakou tu hvězdu přidal.
Konečně zas něco, na co jsem se těšil a ve frontě v obchoďáku či v práci při školení jsem v duchu přemýšlel , jak to jen s tím Dannym bude dál a nemohl se dočkat až zase rozevřu stránky a budu v TOM.....
....-á, doprdele -do temného jezírka se potápí jeho satelitní anténa. Vyskočil a vrhl se po anténě. Byla už napůl ponořená ve vodě. Nějak ji tam musel shodit , když zakopl, nebo zakopl právě o ni?
Potápěla se příliš daleko od okraje, aby ji mohl Danny zachytit a vylovit, takže sebou plácl na břicho, vysunul tělo po mramoru nad jezírko, kam až svedl, sevřel zadek, popadl okraj talíře dvěma prsty každé ruky a snažil se anténu vytáhnout, aniž by se ohnul dopředu a ponořil hlavu - a v tu chvíli ho dostal smrad: ne hniloba, ale něco silnějšího než hniloba, jakási plesnivá prázdnota, pach zatuchlého pylu, páchnoucího dechu, starých, léta neotevřených ledniček, zkažených vajec a jistého druhu namoklé vlny, placenta jeho kočky Polly, když bylo Dannymu šest, jeho bolavý zub poté, co ho zubař vyvrtal, domov důchodců,kde pratetě Bertie stékala rozmixovaná játra po bradě, místo pod mostem nedaleko školy, kde se válely hromady sraček, údajně lidských, odpadkový koš pod umyvadlem v matčině koupelně, školní jídelna, když do ní člověk vešel - každý smrádek, ze kterého se kdy Dannymu alespoň trochu zvedal žaludek, se mu teď hrnul do obličeje, když se naklonil nad jezírko.
Danny zavřel oči a snažil se dýchat ústy. Napjal každý sval na zádech, až se začínal chvět, proměnil svůj trup v tuhý prut, aby mohl využít dlouhé prsty jako čínské hůlky a anténu vylovit, ale jezírko se kolem ní sevřelo a odmítalo ji vydat - Danny by byl musel sáhnout rukou pod hladinu, oběma rukama, ponořit hlavu, skočit tam celý a vytáhnout tu věc ven, ale nedokázal to. Ten zápach ho varoval.
Danny tedy nesáhl pod vodu. Hladiny se ani nedotkl. A anténa zmizela.....
Hodně dobrá kniha ,kde se prolínají časové linie a čtenář neví co je doopravdy a co je fikce. Do knížky jsem se příjemně začetl ,až mi bylo líto, že je konec se kterým autorka také překvapila a nechala to vše na čtenáři ,at' se s tím popere, tak celkově i s knihou.
Dobrý román. Ze začátku mi trochu trvalo se zorientovat. Pak se to četlo ale velice dobře a najednou byl konec. Ještě bych rád chvíli četl. Ale to je vlastně ukazatel dobrého románu.
Román v mnoha ohledech maximálně nápaditý. Atmosféra příběhu působí až mysticky, protože v ději působící Američané zavítají do staré dobré Evropy.
V ději se čtenář těžce orientuje, více časových rovin působí nejprve složitým způsobem, ale postupem času vše zapadá na správné místo. Tedy téměř všechno...
Román o touze něco dokázat, něco znamenat, někam patřit. Směsice krásných dialogů hlavních postav. Muži si zřejmě zamilují Holly a autorčin popis policejní prohlídky se jim zřejmě nadlouho vryje do paměti... :-)
Ženy mají na výběr z více postav. Samozřejmě nejistý a zároveň charismatický Danny se nabízí nejsnadněji.
Závěr knihy je strhující. V tempu atletických sprinterů spějete ke konci příběhu. A když protnete cílovou pásku, nebudete tušit, zda jste zvítězili, či byli druzí.
A to je na tom všem to nejkrásnější... Věřte tomu...
S klidným svědomím mohu napsat, že jsem četl jeden z nejpůsobivějších konců knihy ve svém životě...
Návštěva bandy rváčů mě nadchla a četla se mi skvěle. Hrad je úplně jiný. Četla se mi pomalu, nedokázala jsem najít frekvenci, na které bych byla schopná se na příběh a postavy napojit... Prolínání několika linek mám ráda (u Bandy to bylo mnohem razantnější), ale tento román to nezachránilo. Nenašla jsem v knize žádnou pasáž, která by mě více zasáhla a výrazněji mě do sebe vtáhla. Dějiště na hradě umístěném kdesi ve středu Evropy mě v anotaci zaujalo, stejně tak avizovaný problematický vztah mezi bratranci, ale román je dočista jiný. Nesoulad očekávání a výsledného dojmu bývá častý a v tom problém nevězí. Ale apatické čtení a místy až nechuť k prostředí a postavám, to už problém je.
Knihu jsem si zakoupila, nejen kvůli anotaci, zajímavé obálce, ale také i ceně. A teď nevím jak s touto knihou začít. Styl psaní Jeniger Eganové je velmi zvláštní a nemohu ho ani k nikomu přirovnat. V příběhu se tak šíleně prolínají děje, že jsem chvílemi nechápala, musela jsem zapřemýšlet, zda je to pravda či nikoliv. Anotace mě zmátla a já čekala něco úplně jiného. Nemohu říct, že se mě nelíbila, protože to bych lhala, kniha je napsaná podivně, až na konec, kdy mě styl přišel odlišný a to celé mě zmátlo ještě více. Námět příběhu velmi vydařený. Na můj vkus jsem knihu četla dlouho a asi musím chvíli upustit a přečíst si něco odlehčeného.
Tak já tedy nevím, ale mě se to prostě nějak nelíbilo.
Kniha se četla celkem dobře. Prolínání dvou příběhů mi tedy taky na začátku dalo trochu zabrat, protože jsem se špatně orientovala, ale když už pak víte o co jde, tak to nedělá žádný problém.
Vlastně ani nevím proč, ale prostě celkově mi kniha nesedla a lepší hodnocení bohužel dát nemohu.
Šla jsem do příběhu naslepo, takže jsem ze začátku byla občas zmatená, kde to vlastně zrovna jsem a co se děje, ale když se vše srovnalo a já pochopila, že čtu něco jiného, než jsem původně čekala, mohla jsem se postupně začít zamilovávat. Občas jsem měla pocit, že forma trochu vítězí nad obsahem, ale já jsem člověk, který je ochoten se nechat okouzlit i formou na prvním místě, takže za mě dávám srdíčko :)