Jennifer Egan

americká, 1962

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jennifer Egan

Návštěva bandy rváčů Návštěva bandy rváčů

Tak s tím jsem se hodně prala a skoro jsem to vzdala. Mám ráda prolínání postav, ale tohle pro mě byl velkej bordel a hlavně nevím, proč to vlastně paní napsala. A ten Pullizer? Kdyby jeho nebylo, nenechala bych si ji.... celý text
Radimka


Návštěva bandy rváčů Návštěva bandy rváčů

Doslov mě přiměl se na knihu podívat trochu jinýma očima a vidět i to, co mi při čtení zůstalo tak nějak ukryto. Možná je to tím, že Egan od vydání pár jedinců úspěšně vykradlo nebo možná ona úspěšně vykradla někoho jiného, ale mám neodbytný pocit, že jsem všechno, co je v bandě rváčů obsaženo, už někde četla. Provázanost osudů je zábavná stejně jako promísené časové linie, jen jsem pořád (spoiler: marně) čekala na ten whow moment, který jí vysloužil toho Pulitzera. Nedočkala jsem se. Vize budoucího světa je roztomile mimo.... celý text
Jizi


Návštěva bandy rváčů Návštěva bandy rváčů

Moc pěkně napsaná kniha o ztracených iluzích. Je zajímavé sledovat, jak mládí plné síly a ideálů postupně hřadne a v konfontaci s tvrdou realitou nakonec upadne do každodenní rutiny a šedi. Text na mě zapůsobil hlavně tím, že právě v obdobné životní etapě se nyní nacházím. Kde jsou ty velkolepé sny a cíle? Kdesi ukryté pod nánosy průměrnosti a ubíjející nudy v nesmyslné práci... Jak se s něčím takovým vyrovnat? S vlastním selháním? S dospělostí? S ubívajícími silami? Snad ironií? Nebo přijetím vlastní průměrnosti a bezvýznamnosti? Kdo ví. Na to kniha neodpoví. To je již na každém z nás.... celý text
KapitánSmrt



Hrad Hrad

Šla jsem do příběhu naslepo, takže jsem ze začátku byla občas zmatená, kde to vlastně zrovna jsem a co se děje, ale když se vše srovnalo a já pochopila, že čtu něco jiného, než jsem původně čekala, mohla jsem se postupně začít zamilovávat. Občas jsem měla pocit, že forma trochu vítězí nad obsahem, ale já jsem člověk, který je ochoten se nechat okouzlit i formou na prvním místě, takže za mě dávám srdíčko :)... celý text
tweed


Hrad Hrad

Příběh v příběhu v příběhu, kde dvě vložené roviny fungují dobře i samostatně, třetí už je poněkud plochá, ale co mě na tom podání bavilo nejvíc, a co je, myslím si, hlavní téma knihy, je psaní o psaní, metatext. Psaní na několika úrovních: Ray píše pro Holly, Holly možná píše na základě Rayových zápisků, tudíž Holly je možná Jennifer. A Ray navíc vypráví Dannyho hlasem. Autorka několikrát znejistí čtenáře, jestli vypráví pravdu, nebo fikci (obojí v rámci fiktivního románu), ale děj je tady druhotný. Největší překvapení je propojení jednotlivých linií, ne děj jako takový. Nejhlubší dějová linie, Dannyho pobyt na hradě, celkem drží pohromadě, byť je v ní trochu moc náznaků něčeho většího, které vyzní do prázdna, a přehršel postav, které jako příslovečná puška visí v prvním jednání na stěně... a ve třetím se nevystřelí. Realistické vyprávění to není, což dlouho odpovídá Dannyho labilní psychice, ale závěr jako by realismus předpokládal. Rayova linka je mnohem stručnější, ale hloubka vyprávění odpovídá prostoru, který dostala, navíc mám pocit, že její postavy znám víc a jsou o dost životnější než fantastická hradní skupina. Holly, na závěr, je spíš sociální šablona než člověk, ale její existence je účelová, takže nakonec proč ne. Pokud ale příběh slouží jako zábavná vsuvka v přemýšlení o tom, jak se spisovateli berou v hlavě v příběhy, jakou roli má čtenář a co je to "fikční realita" (udržovat v chodu oxymóron není jen tak), pak je Hrad čtení zajímavé, zábavné a originální. Jen to chce ochotu nebýt konzument, ale spíš účastník dialogu.... celý text
InaPražáková