KapitánSmrt
komentáře u knih
Americký sen
Norman Mailer
Za mě slabota. Poměrně banální zápletka slouží spíše jako nezbytná kostra, na kterou je naroubována sžíravá kritika pokrytecké Ameriky nejen 60. let. Rasismus, třídní rozdíly, upadající morálka, dekadentní a znuděné vyšší vrstvy společnosti a mnoho dalšího. Témata zajímavá, ale dle mého v jiných knihách lépe zpracovaná. Americký sen mi přišel až příliš šablonovitý, neživotný, vykalkulovaný.
Město zrcadel
Justin Cronin
Důstojné zakončení slušné a rozmáchlé hororové série. To, co bylo součástí předchozích dílů, naleznete i zde. Trocha toho patosu, ždibec zbytečné romantiky, ale zároveň i slušná akce a propracovaný příběh, který se se svými postavami příliš nemaže. Přesto je minimálně první polovina rozvláčná, zbytečně natahovaná a některé části působí spíše jako vata. Závěr ale dává smysl a příběh poměrně zdatně uzavře.
Hlava XXII
Joseph Heller
Zpočátku jsem byl zmaten. Ohromné množství postav, neustálé přeskakování mezi časovými liniemi, nevšední forma vyprávění. Jenže jakmile si na experimentální a trochu chaotický styl vyprávění zvyknete, budete odměněni perfektním románem z druhé světové, který mnohdy pobaví, aby jindy silně dojímal. A to vše přirozeně, plynule, bez hloupého moralizovaní či laciné prvoplánovitosti.
Pasažér
Cormac McCarthy
McCarthy opět klame tělem. Zápletka knihy je zde naprosto druhořadá. Příběh je spíše o pocitech. O hlavním hrdinovi, který po ztrátě své velké lásky spíše jen přežívá. Motá se v kruzích, slepě bloudí kupředu, spíše ze zvyku, než s nějakým jasným záměrem. Zároveň jde o román mnohavrstevnatý. Nakousne se zde historie, současná fyzika i matematika, ale i témata duševního zdraví a smyslu života. Jak už to tak bývá, konkrétních odpovědí se zde nedočkáme. Ale ono to v posledku nevadí. Možná i proto ve vás kniha zanechá silný, melancholický a posmutnělý dojem.
2001: Vesmírná odysea / Rajské fontány
Arthur Charles Clarke
S Arthurem asi kamarádi nikdy nebudeme. Jeho knihy jsou prodchnuté optimismem, technickými detaily, hutnými popisy. Často zde nejsou nějaké výrazné postavy, jen jakési jednovrstvé karikatury. Děj je většinou lehce nezáživný a v dnešní době bych řekl i překonaný, zastaralý. Modernější, osudovější a temnější sci-fi mi sedí přeci jen o něco více.
Rocannonův svět
Ursula K. Le Guin
Tak toto mě bohužel docela minulo. Popis cesty partičky nesourodých hrdinů ve fantaskním světě, jež míchá fantasy a sci-fi prvky. Nic, co by mě vyloženě uchvátilo, ale ani urazilo. Čistý průměr.
Feministkou snadno a rychle: Příručka argumentů pro debaty s rodinou a přáteli
Lucie Jarkovská
Za mě rozhodně podnětné a zajímavé čtení, které zajímavě přibližuje feministickou perspektivu širokému okruhu čtenářů. Oceňuji určitý nadhled, kdy se autorky snaží spíše o čtivost textu, než-li o vyčerpávající výklad daných témat. Občas je kniha i vtipná, občas ale i mrazivá. Zvláště ve chvílích, kdy si uvědomíme, že zcela elementární rovnoprávnost mezi pohlavími je stále v nedohlednu.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Nejzajímavější pro mě byl vhled do myšlení robotky Kláry. Myšlení, které se na základě střípků informací, které jsou hrdince poskytnuty, snaží poskládat koherentní celek, který dává alespoň nějaký smysl. Kde logika nestačí, nastupuje podivná, ale i krásná fantazie, jakési magické a mýtické myšlení, jež pomáhá Kláře v chápání toho, co se kolem ní děje. Oceňuji ale i melancholickou, křehkou a posmutnělou atmosféru, která dokáže dojmout, ale zároveň nepůsobí nikterak prvoplánově. Hluboký čtenářský zážitek.
Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
Docela slušná řezničina, která mixuje satanismus a klasickou vyvražďovačku mladých lidí, která jako by vypadla z devadesátkových filmů typu Vřískot nebo Tajemství loňského léta. To vše zasazeno do atraktivních kulis divokého a dosud nespoutaného západu USA na přelomu 19. a 20. století. Čtivé, úderné, přímočaré. Nějaký trochu větší přesah by mi ale vůbec nevadil, ba naopak.
Vejce naruby
Ondřej Neff
Některé povídky jsou super a na svou dobu dost odvážné a inovativní a rozhodně je lze nazvat světovými. Některé jsou ale o poznání horší a skoro až nudí. Pozitiva ale převažují.
Počítání hvězd
Mary Robinette Kowal
Pro milovníky technologií a žargonu z prostředí kosmických letů bude tato kniha asi svatým grálem. V těchto oblastech totiž exceluje. Ale z hlediska příběhového je to slabší. Postavy jsou často ploché karikatury. To platí hlavně o ústředním páru, který je až nesnesitelně ctnostný a takřka dokonalý. Bez jakékoli morální nejednoznačnosti, bez stinných stránek, bez temných zákoutí duše. Konflikty a problémy se zde povětšinou vyřeší samy, náhodou či patetickou promluvou do duše jedné z postav. Navíc zajímavé téma boje proti popíračům zdejší změny klimatu je trestuhodně nevyužito. Na druhou stranu je kniha dost čtivá a dobře napsaná, takže nemá šanci nudit.
Nazí a mrtví
Norman Mailer
Hodně sugestivní a vlastně nepříjemná kniha, která se pokouší válku ukazovat bez příkras, se vší tou hrůzou a děsem. Dílem toho dosahuje propracovanými a nejednoznačnými charaktery, kdy má každý své silné, ale hlavně slabé stránky. Někdo je násilník, někdo alkoholik, lhář či rasista. Jedno ale mají společné, mají strach, zápasí jak s Japonci, tak s vlastními démony a s nejistotami. Nejpůsobivější ale je to, čím vším nechá autor své postavy projít. Jakými hrůzami, nástrahami a utrpením. To je mnohdy až extrém. Výborná protiválečná kniha.
Kouzelný vrch
Thomas Mann
Literární lahůdka. Děj, který by se dal shrnout do jedné věty. Mladý muž se v sanatoriu v horách baví s lidmi a zažívá různá malá dobrodružství. Jenže to je jen vrcholem ledovce. Centrem knihy jsou totiž zajímavé ideologické střety zdejších mudrců a bohatý vnitřní život hlavního hrdiny. Bavil mě i autorův vhled do psychologie lidstva, kdy se lidé v posledku nechají strhnout prázdnými bláboly charismatického hrdiny, než aby preferovali jasné a vybroušené argumenty místních učenců. Není to nadčasová myšlenka, kterou dnes a denně můžeme sledovat na vlastní oči? Není ani tak důležité, jak přesné, pravdivé či logické argumenty uvedeme, důležitější je samotný mluvčí a jeho přitažlivost pro masy.
Rezavé panny
Gwendolyn Kiste
Zklamání. Základní premisa je zajímavá a neotřelá. Bohužel hlavní hrdinka je naprosto marná a dle mého schválně. Phoebe se totiž v naprosté většině případů rozhoduje špatně. Nechává si důležité informace pro sebe, zásadně nespolupracuje s ostatními, utíká, než aby čelila problémům. Tím se zákonitě natahuje i celý děj. Bez těchto umělých průtahů by totiž kniha končila již po prvních několika kapitolách. Přidejte i podivné chování postav ostatních, kdy jsou jejich rozhodnutí mnohdy dost nelogická. Různé introspektivní vhledy do duše dospívajících děvčat jsou fajn. Ale na dobrou knihu je to trestuhodně málo.
Pozůstalí
Tom Perrotta
Psychologická sonda do duše pozůstalých. A to sonda zdařilá a jímavá, jež přesvědčivě popisuje to, co se stane, když čelíme něčemu naprosto nepředstavitelnému, nevysvětlitelnému, co postrádá jakoukoli logiku, smysl, důvod. Jak se k takové události postavit? Vymazat ji z paměti, zapomenout? Neustále pátrat bezvýsledně po příčinách? Upnout se k náboženství či různým ezoterickým interpretacím, které ale nikdy plně neuspokojí naše pochyby? Těžko říct, co je lepší. Odpovědět si musí již každý sám.
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Tento typ suchého anglického humoru mě vyloženě minul. Nejvíce mě bavila asi kritika armády a absurdit, které jsou s ní spojené. Těch kritických komentářů skrytých za humor je zde poměrně dost. Ale jako celek dle mého kniha selhává. Navíc se vyhýbá tomu, co je na válce nejhorší a co její naprosto integrální součástí. Smrti, utrpení a barbarství.
Srdceryvné dílo ohromujícího génia
Dave Eggers
Rozhodně zajímavý popis dospívání dvou bratrů, kteří během poměrně krátké doby ztratí rodiče a musí se spolehnout jen na sebe a na své okolí. Tento klasický koncept je osvěžen tím, že samotný autor vstupuje do svého vyprávění, je totiž jedním z bratrů. Během děje se pokouší analyzovat sám sebe, své pocity, obhajovat své konání, ale též se vyrovnává se svými selháními a poklesky. Tato psychoanalytická vrstva baví. Baví i vytříbený jazyk a devádesátkové reálie tehdejších USA.
Dvanáctka
Justin Cronin
Docela slušné pokračování, které dle mého lehce předčilo díl první. Je zde více děje, více akce, více lokací a událostí, ale též časových rovin. Setkáme se se starými známými, ale též novými postavami. Co mi trochu vadilo, byla určitá seriálovost příběhu, který nás neustále zahrnuje šokujícími cliffhangery nebo záchranami na poslední chvíli. K žánru to ale tak nějak patří, takže pokud to jste schopni akceptovat, budete spokojeni. Na poslední díl se docela i těším.
Tehdy jsme žili v letní zemi
Lydia Millet
Klimatická apokalypsa se blíží. Možná pomalu, plíživě, ale asi neodvratně. Jak by takováto krize mohla vypadat nám v této knize sugestivně líčí autorka. Děj sledujeme očima dospívajících hrdinů, kteří jsou do tohoto zničeného světa proti své vůli vrženi. Dospělí jen přežívají ze dne na den, v blahosklonném hédonismu, který je ale spíše projevem zoufalství. Naopak děti se rozhodnou s nastalou situací bojovat, přizpůsobují se, hledají... Co? No přeci naději.
Vnější tma
Cormac McCarthy
Některé výjevy jsou hodně sugestivní, tvrdé, ale o to více zajímavé. Jakýsi western bez příkras, bez moralismů, bez kladných hrdinů. Jen čiré šílenství, zlo a bída všedních dní v bezejmenném jižanském zapadákově. V rámci celého McCartyho díla jde ale o slabší kus.