Vnější tma
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94605/bmid_vnejsi-tma-teM-94605.jpg
4
272
272
Když ticho Appalačských hor prořízne křik mladé ženy v porodních bolestech, slyší ji pouze její bratr, který je zřejmě i otcem dítěte. Po trýznivém porodu mladík blouznící dívce namluví, že dítě bylo neduživé a zemřelo, odnese ho do hloubi lesa a nechá přírodě napospas. Dívka však v koutku srdce cítí, že dítko přežilo, a vydává se ho hledat. Vzápětí se v jejích stopách vypravuje do světa i její bratr. Ani jeden ze sourozenců však netuší, že se krajem potuluje trojice zlověstných, necitelných trhanů... Vnější tma je raným, teprve druhým románem Cormaca McCarthyho, ale už v tomto díle jasně vystupují autorovy charakteristické stylotvorné rysy: krajina se před čtenářem rýsuje ve faulknerovských barokních zákrutech, goticky střižené postavy spolu hovoří ve sporých, úsečných dialozích, napjaté situace vyúsťují ve výbuchy nepředvídatelného násilí. Pestrá a pitoreskní krajina amerického Jihu neurčité doby se tak stává dějištěm univerzálního alegorického příběhu o vině, rozhřešení, víře v Boha a lidském údělu.... celý text
Přidat komentář
Oproti autorově prvotině (Strážce sadu) je Vnější tma výrazně stravitelnějším čtením. Tedy co se týče vypravěčského stylu. I tak jí ale samozřejmě nechybí McCarthyho typická poetická popisnost, drsný svět a osobitá nemilosrdnost. Strážce sadu byl svým způsobem více ambientní zážitek s dějem spíše upozaděným. Vnější tma to má tak půl na půl. Ta exceluje vysoce napínavým dějem plným mistrovského podobenství od kterého se nedalo odtrhnout až do (jak jinak) hořkého konce :). Doslov zde sice nebyl tak zásadní (a "nutný") jako u předchozí knihy, leč některé postřehy rozhodně stály za podtržení. Plné hodnocení je stejně jako minule naprosto bez zaváhání. x)
Klasika od McCarthyho, kdy čtenář neví v jaké době se děj odehrává. Teď, před sto lety, při osídlování Ameriky? Ale to je vcelku jedno, protože to co se děje na stránkách je opravdu síla a je to jen pro znalce a čtenáře tohoto autora. A byl jsem překvapen, že se jedná o jeho druhou knihu.
Postavy knihy zažívají (spíš přežívají) věci, které jsou opravdu jen pro silné nátury.
Scéna u ohně, po utopení převozníka, byla pro mě jedna z nejvíc psychicky náročných, co jsem v poslední době četl. Ti tři, to byli opravdu ,,fajn" kreatury. Jak je umí jen McCarthy podat v každé knize.
Dle mého, po Hraniční trilogii jeho nej kniha.
Příběh kreslí jasné a děsivé obrazy prostých a chudých lidí na přelomu 19.a 20.století.
Intenzivní putování dvou sourozenců s jednoduchým záměrem - najít a jednoduchou potřebou - přežít. Alegorie zla je cítit téměř z každé z epizodních postav, a to hned v několika úrovních intenzity od samozvaných soudců, až po tři posly smrti. Spolu s předsudky a překroucenými fragmenty víry těchto postav je cesta jihem spojených státu přelomu 19. a 20. století více než obtížná.
Celý tento McCarthyho svět na mne působí jako nekončící soupeření o dominanci s dvěma postavami, které na tento svět zcela rezignovali a kde rozum nemá šanci.
Vnější tma je v neposlední řadě plná stručných a zdařilých alegorií, které z hlavy jen tak nedostanu.
Putování za prací,před sluncem nás klobouk chrání,mech je naší matrací.
Kde to jsme ? Kde jsem se to octli ? Jakoby bezčasí.Prostor a sdělení.
Zasazení není přímo historicky dané,nemá ani přímo vliv na vyprávění.
Je to alegorie,podobenství tykající si s biblí,jakási metafora ?
Napsáno dávno před proslulou Cestou.
Cesta od ničeho k ničemu.O vině a trestu.Věčné otázky.
Jsme bez viny ? Není cesty bez cíle ?
Pátrání.Odpuštění.Hledání.Zbloudění.Umírání.Cesta.Ona a on.Beznaděj.
Bratr a sestra.Motiv a nebo jednoduchá potřeba.
Když se odprostíš od toho všeho,třeba jen stačí ...
Unášet se.
Hypnoticky kolébat se krajinou.Procházet se bystřinou.Ty víš,že na světě nejsi sám.Přesto opuštěný.Sešel z cesty.
Zírat na věci kolem.Vše plyne.
Kapky rosy na botách.Slunce vylézá nad kopce.Zastrčit poklopec a jít dál.
Rozeznat na cestě kamínek od kamínku zakopávat.Pot a stopy.Jsi lodí a za sebou necháváš brázdu.
Vydáš se taky po Appalačském pohoří ? Jako bys tam byl s nimi.
Minimalistický strohý odtažitý McCarthyho výraz.
Popisy okolí zadělávají o to více na atmosféře.
Žblunknutí žabky.Plesknutí rybky v proudu vody.Šiška hopající ve větru.
Odcizené jakoby bez zájmu,dialogy míjejících postav.
Přesto,tak podmanivé.Příběhově prosté a na druhou stranu pohlcující.
Odvěká hra na schovávanou v podobě dobra a zla.Existenční marast.
Dočkáš se světla v tunelu ? Temnotě napospas.
Tragédie skloubená s absurdností.Násilné činy s komickým dopadem.
Na dvěstě zdánlivě úsporných stránkách,rozhodně velký nášup nápadů i velká porce témat.
Obrazová plastičnost,která soustředěného čtenáře nadchne.Dost možná,se zaryje i hluboko do podvědomí.
Raný Cormac bez psychologických vnitřních popisů a jeho jazyková krystalicky jednoduchá pestrost.Bohatá interpretace i sdělení.
Nekompromisní poetický zásah v čase.
Moja tretia prečítaná kniha od Cormaca McCarthyho, a ja rozmýšľam prečo ma jeho diela tak fascinujú ?
Ani v tejto knihe čas a priestor akoby nie sú podstatné. Podstatné sú iba naše skutky, ktoré predurčujú i naše cesty života, kde veľmi záleží, koho počas nich stretneme.
Pochmúrna atmosféra plná násilia a brutality slúži ako kulisa, aby lepšie vyniklo dobro od zla.
Knihy od tohto autora majú niečo spoločné s biblickými podobenstvami a možno to je ten prvok, ktorý si ma dokáže podmaniť.
Nějak těžce se mi hledají správná slova...zápletkou ztracené dítě sestry jejího bratra zasazenou do drsného světa, který se s nikým nepáře. On chodí po světě, neví kam, černý Petr, který přitahuje smůlu a neštěstí. Ona chce jen jedno, ztracené dítě, jak pochopitelné. Možná tento kontrast je to co bylo pro mne nejzajímavější, ovšem konec knihy byl velmi zaskočující. Jak by to mělo jinak skončit? Nevím, ale toto jsem nečekal...možná vlastně tím lépe, kdo by chtěl číst něco předvídatelného.
Amerika, přelom 19. a 20. století. Ona porodí dítě, které má s bratrem. Ten dítě odnese do lesa s tím, že zemřelo. Dítěte se ujme dráteník a ona se vydává ho hledat, zatímco on bloudí po kraji a tvrdí, že hledá ji, ale sám
netuší kam a proč vlastně jde.
Je to cesta (jo, paralely s postapokalyptickou Cestou tu jsou jasně vidět) drsnou krajinou v drsné době, kde oba dva jako by byli psanci, smůla se jim lepí na paty a i když čas od času potkají někoho srdečného, mnohem častěji se dostávají vlastně omylem a shodou okolností do nepříjemnejch a hnusnejch limitních životních situací.
Nihilismem protkaný příběh, kde vše spěje k jistému a neurčitému konci jakoby popisovalo lidský chyby a vinu člověka, která směřuje k trestu a zatracení.
Stroze a jednoduše, ale jazykem, který čtenáře hned jasně zasadí do dané doby a místa i lidských vzorců a charakterů, psaný příběh s biblickými odkazy a opravdu hnusnými a nepříjemnými situacemi dokonale vtáhne člověka do podobných hnusů.
Cormac McCarthy mistrně vykreslí nejtemnější stránky lidský duše. Kniha, od který se těžko odtrhnete, ale člověk dosrane silnou nálož bolesti a nespravedlnosti. Pohled na člověka, kterej žije jen aby přežil. Se zvířecími instinkty. Hnanej osudem, kterej si zasloužil.
Drsná kniha, hnusná kniha, i o úchylácích. Nejsem si jistá jestli se zas nevracíme k něčemu takovému. Nedoporučuji číst. Druhá kniha co od tohoto autora čtu, už bych si měla pamatovat, že se mu mám vyhýbat.
Velmi zajímavá kniha. Doslov mi hodně pomohl, abych pochopila některé udalosti. V čem mi ale pomoct nemůže, je rozklicovat můj dojem z hlavního hrdiny. Dlouho jsme neměla z knižní postavy tak smíšené pocity. Každopádně knížka zatizila mysl i duši.
Vyjímečně napsaný a atmosferický příběh na který nezapomenete.Kvalita jako vždy.Autorův rozsah témat je unikátní a pořád ve stejné literární kvalitě.
Pro mě to bylo ponuré, drsné drama. Asi už víc knih od tohoto autora nemám zapotřebí.
Depresso bez účelu, bez cíle, bez konce. Jeden větší chudák než druhej. O co mu vlastně šlo, jak tam chodil? Nakonec stejně akorát přišel o všechno, i o boty...
Takhle si představím moc přítomného okamžiku, když je někdo hluboce pesimisticky nastaven. Narozdíl od Cesty mi tento román nepřišel natolik k přemýšlení. Víc jsem ho pochopila až z výkladu po skončení příběhu. Ale ani to můj názor na knihu moc nevylepšilo.
Proč tolik deprese, smutku, beznadějného hledání?
Opět lidé na cestě - tady bratr a sestra...a kolem násilí a nebezpečí...
"Touhle dobou je na cestách spoustu lidí.
Lidi co se toulaj po světě nahoru a dolů jako psi.
Jako by neměli nikde domov."
Tady na konci nesvítí světlo...cesta je bezcílná a život bezútěšný...
Klasický, temný a jižansky gotický Cormac. Začátek a střed se dost vlečou, ale závěr je opět v duchu nějakého zlověstného podobenství. Navíc opět ve výborném překladu.
Štítky knihy
americká literatura venkov putování USA (Spojené státy americké) násilí chudoba, bída incest samota Tennessee vrazi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Některé výjevy jsou hodně sugestivní, tvrdé, ale o to více zajímavé. Jakýsi western bez příkras, bez moralismů, bez kladných hrdinů. Jen čiré šílenství, zlo a bída všedních dní v bezejmenném jižanském zapadákově. V rámci celého McCartyho díla jde ale o slabší kus.