Tehdy jsme žili v letní zemi
Lydia Millet
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514065/bmid_tehdy-jsme-zili-v-letni-zemi-XMI-514065.jpg
3
37
37
Strhující román oceňované autorky o klimatické katastrofě a střetu generací Skupina dětí a teenagerů tráví nedobrovolně prázdniny se svými rodinami v domě u jezera. Zatímco rodiče ubíjejí dny v alkoholovém a sexuálním opojení, děti svírá narůstající frustrace. Když oblast zasáhne ničivá bouře a svět se ocitne na prahu klimatického kolapsu, rozhodnou se dospělým utéct. Apokalyptické výjevy za zdmi letního sídla ukazují generační spor v ponurém světle: na jedné straně stojí dospělí, kteří pádu starého světa nečinně přihlíželi, na druhé ti, kteří v nové skutečnosti budou muset žít.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , VyšehradOriginální název:
A Children's Bible, 2020
více info...
Přidat komentář
Klimatická apokalypsa se blíží. Možná pomalu, plíživě, ale asi neodvratně. Jak by takováto krize mohla vypadat nám v této knize sugestivně líčí autorka. Děj sledujeme očima dospívajících hrdinů, kteří jsou do tohoto zničeného světa proti své vůli vrženi. Dospělí jen přežívají ze dne na den, v blahosklonném hédonismu, který je ale spíše projevem zoufalství. Naopak děti se rozhodnou s nastalou situací bojovat, přizpůsobují se, hledají... Co? No přeci naději.
Jediná nosná myšlenka mi přišla, že děti můžou být mnohdy schopnější než dospělí ( s jejich zájmem o peníze a alkohol) ale celkově mi ta knížka přijde jako slátanina.
Divný příběh, pro mne nic moc, celé mi to přišlo přehnané. Doslov mi nevadil, nevím, proč je tady proti němu taková averze, já jsem ten román vnímala stejně, jak ho doslov vysvětluje. Spíš mám dojem, že čtenáři v komentářích opisují jak ve škole. Proč?
Tak toto byl omyl, který se mi nestává často. Dala jsem na doporučení oblíbené bloggerky, ale vůbec jsme se v nadšení nepotkaly. Za mě je kniha neskutečný blábol. Začátek ještě nevypadal tak katastrofálně, ale postupně se děj měnil v něco, čemu nešlo věřit, k tomu dost podivné dialogy, celé to šlo směrem, kdy jsem si říkala, jestli mám vůbec za potřebí to dočítat (fakt mi bylo úplně jedno, jak to celé dopadne). A ten doslov? Ten už tomu jen nasadil korunu. Fakt jsem si říkala, co to má znamenat a proč tam něco tak pomateného vydavatel nechal strčit. Srdečně doporučuji tento počin vynechat.
Kniha není něco co bych klasicky jako vždy četla... ale nakonec byla naprosto super. A fakt jsem si její čtení užila. Jen ten doslov by tam nemusel být... ten to fakt srazil o hvězdu..
Výtečné téma generačního konfliktu podněcovaného prohlubující se klimatickou změnou, ale tristně, zpracované. Mělké, nepřesvědčivé, zmatené a nejasné. Autorka chtěla čtenářům předat určité poselství, jenže to se jí příliš nedaří. Aby to fungovalo a kniha dokázala proniknout i k těm, k nimž by autorka ráda promlouvala (tedy aby sdělení rezonovalo i mimo okruh těch, kteří s ní názorově souzní), nesměly by být postavy tak ploché, dialogy tak jalové a příběh tak nezáživný. (Skvěle to vystihla Grohlinka.) Škoda, určité náznaky tam byly, leč potenciál zůstal nevyužitý.
,,Nechali se unášet svými nadějemi a nad hladinou je držela vyhlídka, že by snad mohli náhle přijít ke štěstí. Jenže namísto štěstí pouze ubíhá čas. A oni byli pořád jen sami sebou.
A přece kdysi chtěli být jiní. Odteď z toho budu vycházet, umínila jsem si, zatímco jsem se loudala zpátky do stodoly. Že se to, čím lidé chtěli být, ale nemohli, dál nese s nimi. Dělá jim to společnost.
Kniha obsahuje spoustu chytrých myšlenek, jen je podává způsoben, který je degradující, což je škoda. Knihy, které chtějí mít poselství, ale uráží ty, ke kterým se snaží promlouvat, tak k čemu to je? Kontraproduktivní.
Kniha se snaží na malém hřišti hrát velkou hru a to je ten problém, nemá na to. Snaží se o příliš mnoho témat. Škoda.
Doslov je čirá slátanina, která do takovéhle knihy nikdy, nikdy nesmí přijít. Jak mohl vydavatel překladatelce toto umožnit je mi záhadou, sráží knihu o několik úrovní.
Nevím, kam knihu zařadit, kdyby to bylo YA post-apo, byla bych asi spokojená... ale pořád si kniha hrála na něco víc, než na co měla. Naprosto zbytečně se v příběhu věnoval prostor nedůležitým a nezáživným částem, tam kde se dalo více, lépe rozepsat pak stránky chyběly.
Opuštím knihu rozčarovaná a se smíšenými pocity.
Bože, tohle bylo tak skvělý! Naprosto výstižný. Místy možná lehce prvoplánový, ale to vlastně vůbec nevadí. Nic podobnýho jsem v životě nečetla a úplně mě to smetlo.
Teda až na ten doslov. Ten si překladatelka spletla se seminárkou na střední, pardon.
Od knihy jsem nic nečekal a ani vlastně nedostal. Styl jakým je napsaná mi moc nesedí a popravdě číst o bandě znuděných puberťáků, kteří najednou prozřou a začnou se zajímat o klima, je pro mě divný.
Tehdy jsme žili v letní zemi
Som prekvapená, že som ku knihe hneď po dočítaní nepísala dojmy. Ale hodí sa k tohtoročnej výzve. Vlastne sa k nej po čas aj v myšlienkach vrátim, takže ma určite zaujala, Aj keď jej dávam len také neutrálne hodnotenie.
Deti, ktoré žijú svoj prázdninový život v neurčitom období v istom letovisku a ich rodičia skôr ten prázdny. Tínedžeri majú neskutočnú voľnosť a dospeláci sa vlastne len spíjajú a nafetujú a tak celkovo si užívajú. V podstate ich vlastné deti neznášajú a považujú ich za zbytočných. Deti si stanovujú vlastné pravidlá a hra sa občas stáva nebezpečnou. Až kým nepríde ku katastrofe. Je to istým spôsobom medzigeneračná hyberbola v ponímaní spôsobu života, akým pristupujú k prírode a klimatickej zmene staršia a mladšia generácia. Deti sa spoja a prežijú doslova biblickú potopu (paralely s biblickými motívmi sú v mnohých detailoch od "archy" na strome až po hľadanie suchej zeme atď.) a v postapokalyptickom svete hľadajú nádej. Dospelí rezignujú a aj svojou nečinnosťou spôsobujú, že im deti nedôverujú. Pretože si stále mysleli, že ešte majú dosť času... a vystrestali tým najmladšiu generáciu, ktorá bola tá nevinná... Chamtivosť a sebectvo na pozadí klimatickej dystopickej fikce je pomerne reálne opísané a nastavuje zrkadlo spoločnosti. Ale aj bohatstvo má svoje limity a privilegovaní majú len malý náskok pred tými najbiednejšími. Je to znepokojivý, morálne otázny a ekologicky dystopický román. Aj keď ho nehodnotím plným počtom, lebo je to príliš schematické (všetky deti sú zodpovedné a všetci rodičia sú naprd sebci), takže úplne všetci sú vo svojich roliach skostnatelí. A tiež je to na môj vkus až príliš biblické (to fakt sa nenájde iný vzor, len ten kresťanský? Najsvätejšia Trojica ako príroda, veda a umenie?). Zjednodušene, kapitalizmus začal skôr, ako vyrástla táto generácia rodičov a zodpovednosť a zrelosť je v tom, aby si človek uznal svoj podiel na tom, ako vie ovplyvniť svet. A to dnes.