2001: Vesmírná odysea / Rajské fontány
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29643/bmid_2001-vesmirna-odysea-rajske-fontany-MJc-29643.jpg
4
295
295
Vesmírná odysea série
>
Na samém prahu jednadvacátého století vzlétá ze Země raketa a vydává se na dalekou pouť k Saturnu s velkolepým posláním. Ani jeden z obou pilotů však o pravém cíli cesty neví. To převratné tajemství střeží prozatím tři vědci, uspaní v hibernickém spánku, a šestý člen posádky – HAL 9000, nejdokonalejší počítač třetí generace a svým způsobem nejodpovědnější člen expedice. Cesta čarokrásným vesmírem se ale náhle změní v napínavé drama… O více než sto let později řeší inženýr Morgan palčivý technický problém: jak se při stále vzrůstajícím kosmickém provozu zbavit nákladné a ovzduší zamořující raketové dopravy. Teprve vyspělá technologie dovolí realizovat pradávný nápad sovětského vědce z 60. let dvacátého století: kosmický výtah, onen vysněný „žebřík do nebe“. Realizace projektu staví ale před konstruktéra problémy nejen technického rázu. přeložené originály: 1968 (2001: A Space Odyssey) 1979 (The Fountains of Paradise)... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1982 , OdeonOriginální název:
2001: A Space Odyssey / The Fountains of Paradise, 1968
více info...
Přidat komentář
Clarkeho Vesmírnou odyseu jsem nikdy nečetla ani neviděla a tak nějak celkově jsem se o ni nezajímala. Zato jsem viděla Červeného trpaslíka, první sérii určitě dvakrát. Teď mám Červeného trpaslíka ještě raději než předtím. Z dvojice příběhů mě "2001: Vesmírná odysea" bavila víc než "Rajské fontány". Ne, že by byly špatné, ale po dobrodružnější výpravě k Jupiteru už mi výtah na orbitu nepřipadal tak zajímavý. Určitě si přečtu i další tři Vesmírné odysey. Většina postav by mohla být propracovanější, ale v kontextu své doby je to nadprůměrné sci-fi, které neurazí ani dnes.
Knížka původem z knihotéky mých rodičů mi na první čtení učarovala. Vzbudila můj zájem o Měsíc a hledala jsem, kde jsou zmiňované oblasti.
Vesmírnou odyseu jsem četla mnohem dřív než jsem poznala film. Už tenkrát se mi ten konec nějak nelíbil. Teď bych k tomu přidala i začátek - zbytečně dlouhý příběh z pravěku, který by sám vydal na samostatnou povídku.
Rajské fontány jsem si pamatovala jako nudnější polovinu knihy - přece jen samé technické záležitosti a žádný pořádný vesmír. Teď mě tam docela míchlo to mixování s příběhem starověkého asijského panovníka :-D a taky ty věčné citáty a fiktivní články a xenotentononc :-) Asi stárnu :-D Bez emocí vzato, je tenhle příběh složen dobře a všechno v něm má své místo.
Hodnocení hvězdičkami bych asi dneska dala nižší, přihlédla jsem ale k tomu, jak na mě tahle dvojkniha působila kdysi při prvním čtení.
Odeonské vydání Kubrikovým filmem proslavené 2001: Vesmírné odysey doplňuje poněkud méně známější práce (nicméně fabulačně daleko přesvědčivější) s názvem Rajské fontány. Dvě návštěvy do dílny mistra Clarka, které mají mnoho společného, přesto se od sebe liší jako noc a den. Společný je jím především humanismus a optimismus Clarkových vizí. To, jak věří v člověka, v jeho uvědomění si sebe sama a své úlohy v složitém civilizačním zápasu o lepší budoucnost. 2001: Vesmírná odysea je zásluhou fenomenálního a kontroverzního Stanleyho Kubricka dost možná nejznámějším sci-fi dílem, které kdy spatřilo světlo světa. Její literární podoba vznikla až na základě filmového scénáře a bohužel je to na ní vidět. Rychlý nástup, a pak dlouhé odeznívání nosného tématu, které zůstane ve finále široce otevřené a éterické. Přesně opačný postup zvolil Clarke v Rajských fontánách: pozvolné uvedení do děje s historickou overturou a pak odvážná a vpravdě dechberoucí eskalace, která nenechá nikoho na pochybách, že i slzu je potřeba občas setřít z drsné tváře. Kdybych tato dvě dílka hodnotil samostatně, dostaly by Rajské fontány plný počet bodů a vysloužily by si zápis do galerie nesmrtelných hrdinů. V kombinaci s Odyseou však musím pocitově hvězdu ubrat, neboť přestože si Bowmanova zápasu o přežití a splnění úkolu, o němž původně neměl ani zdání, nesmírně vážím a oceňuji ho, přece jen mě scénografická zkratkovitost a nedotaženost většiny motivů (a koneckonců i ono neuchopitelné zakončení) tolik neoslovily a nedaly mi šanci křičet nadšením.
Přesně tato knížka se stala mým prvním setkáním s panem Clarkem a díky ní se sci-fi stalo oblíbeným žánrem. Vesmírná odysea mi doslova učarovala a do té doby jsem jí četla několikrát.
Ta představivost, tak bohatá, nepřekonatelná představivost... obzvláště 2001: Vesmírná odysea mě nadchla. V duchu tleskám a přemýšlím, přemýšlím...
Ještě malinký úryvek (kolik zaměstnavatelů by se jím mohlo inspirovat!): str. 285: "Morgan zásadně nechával své podřízené myslet samostatně; byla to jediná cesta, jak je vést k odpovědnosti, snímalo to z něho četná břemena - a v mnoha případech jeho tým dospíval k řešením, která by on sám býval přehlédl."
A ještě - aktuálně (válka): str. 316: "Zatímco dříve stačil jeden šílenec vyzbrojený odstřelovačskou puškou nebo náloží trhavin usmrtit jen pár lidí, dnes by pro duševně vyšinutého technika nebyl problém zahubit v okamžiku celé město."
a kousek dál: "Kromě toho se občas ještě vyskytuje, naštěstí dosti vzácně, jistý typ dějů, kde si jedinec získá takové postavení anebo tak obrovskou moc, že si okolí ani neuvědomí, co vlastně páše, až když už je příliš pozdě. Zkáza natropená takovými šílenými fenomény (těžko se pro ně hledá vhodnější pojem) může dosáhnout globálních rozměrů, jako tomu například bylo v případě A. Hitlera (1889 až 1945). V překvapivě velkém počtu případů se svět o jejich činech nakonec ani nedozví, a to díky spiknutí mlčení mezi jejich vposledku nemálo zaraženými nohsledy."
Kniha byla poprvé vydána v roce 1968! A v roce 2022 si už svět nepamatuje....
Vesmírná odysea - bavil mě i úvod, výborný náhled na pračlověka, po objevu obelisku a na cestě k Saturnu se to samozřejmě obzvlášť rozjelo, pecka. Ani bych u románu nemusel mít ten intergalaktický bombastický konec, pro mě byla poctivým základem ta vesmírná cesta.
Rajské fontány - začátek možná pozvolný, ale zase se mi líbilo, že na nás A.C.C. nevrhl jen klasickou technokratickou SF, ale že se každý projekt musí kromě technických potíží potýkat také s těmi ekonomickými, právními či společenskými. A hlavní postava ještě navíc se zdravotními. Sice SF, ale tak reálně vyznívající (i po těch letech od vzniku románu), mně se to tak líbí. Vrchol knihy v podobě záchranné akce už to jen správně vygradoval.
A.C. Clarke a jeho fascinující a nejznámější dílo o kosmické cestě lidstva za poznáním vlastní minulosti a které se stalo inspirací pro další autory jak knižní, tak filmové v několika podobách. Společně s Stanleym Kubrickem potom převedeno i na plátno a vznikla legenda. Prvotní nalezení monolitu, Davův souboj s Hallem i finální explore cesta jsou velkým zážitkem i po tolika letech - 85 %.
V případě Rajských fontán je příběh zpočátku hodně kostrbatý, události kolem Svaté hory a okolí mě příliš nebraly a s námětem nesouvisely, ale jakmile dojde na začátky realizace transportního zařízení Země-Vesmírný prostor, přichází Clarke, jak ho máme rádi s další průkopnickou, nesmírně zajímavou myšlenkou, sám bych byl tuze zvědavý, jestli se rozháranému multi-kulti lidstvu podaří něco podobného zkonstruovat, to by byl opravdu vrchol inženýrství - 75 %. Takže dohromady mi to vychází na krásných 80 %
Tak jo, připouštím a přiznávám: jsem omezenec neschopný docenit klasická díla, soudobější tvorba je mi většinou mnohem bližší. Pracuje s aktuálnějšími poznatky, hluboké myšlenky dokáže skloubit se svižným dějem, postavy ve mně obvykle vyvolají více emocí. Snažím se vrátit mozek o půl století, vcítit se do časů před mým narozením, vnímat starší knihy v kontextu doby... a bez debaty uznávám originalitu "2001: Vesmírné odysey" i "Rajských zahrad". Chápu okouzlení čtenářů zajímavými, tehdy novátorskými vizemi, a zvedám všechny čtyři palce za inspiraci pro příští generace autorů. Přesto mě nechávaly chladnou charaktery, které navzdory obtížným situacím nevzbudily účast, nezvýšily napětí (pro mne spadaly do dvou kategorií: zcela lhostejné - např. Bowman a Pool, nesympatické - Morgan). Vadily mi nedostatečné bezpečnostní mechanismy (platí pro kosmickou loď i orbitální výtah), ubrala bych na popisnosti jevů, pro jaké slova stejně nestačí, mnoho obsažených informací je pro současného člověka notoricky známých, filozofování občas sklouzávalo k patosu. A jen tak mimochodem by mě zajímalo, být sir A.C. Clarke ještě mezi námi, zda by nadále považoval Islám za osvícený, pokrokový, hodný jeho obdivu a přízně.
K rozsáhlému socialistickému doslovu si dovolím vypůjčit výrazivo mého dědy: kýbl sraček. Budovatelské žvástání pátého přes deváté však samozřejmě nemá vliv na hodnocení knihy.
Tři astry za dojmy, jedna navíc je poklonou pro autorovu nadčasovou imaginaci, která tvoří pevné základy hard sci-fi literatury.
Rajské fontány ještě o kousek lepší než Odysea. V součtu nesmírně čtivé, nikdy jsem moc k tématu vesmíru netíhl, ale tohle mě opravdu zaujalo. Váhal jsme mezi 4 a 5 hvězdami, nakonec dávám čtyři, ale to jen díky několika nudnějším pasážím, kde jsou na můj vkus až moc podrobně popisovány technické detaily. Také je nutné mít poměrně velkou představivost, občas je třeba si text opakovaně přečíst, aby čtenář pochopil, jak přesně daná věc vypadá. Moje první kniha od Clarka a určitě ne poslední.
Vyžaduje to velikou dávku představivosti a fantazie, kterou asi nemám tak vyvinutou jako autor. Proto nejspíš nemohu na sto procent docenit všechny popisy vesmíru a techniky.
Jinak ale nemám příliš co vytknout, snad jen rozvleklé technické popisy, které mě trochu nudily a musela jsem se přemáhat, abych se přes ně dostala.
2001: Vesmírná odyssea:
byla jsem nadšená, překvapilo mě, že autor v šedesátých letech měl tak ohromnou přestavivost, že i dnes po tolika letech to zní věrohodně. Už první stránky mě vtáhly do děje a užívala jsem si v podstatě každou stránku.
Rajské fontány
tato kniha, mě už tolik nenadchla, proto dávám celkové hodnocení za 4. První část je hodně technická a docela i nudná, musela jsem se donutit abych ji dočetla.
Kvalitní, ale poměrně náročná kniha. Musíte se k tomu pročíst časem. Aspon pro začínající čtenáře bude určitě těžká, náročná a možná místy nudná. Ale určitě to patří mezi knihy, které by si měl každý, koho zajímá aspoň okrajově sci-fi, jednou za život přečíst.....a proložit filmem.
Jedinečná kniha, která zaslouží to nejvyšší absolutorium. Ryzí sci-fi, které oprávněně patří klenotům tohoto žánru. Ubíhající léta a technický pokrok jí stále neubral na její jedinečnosti.
2001: Vesmírná odysea v sobě snoubí všechny přednosti tohoto žánru – vesmírné dálavy, poznatky o vesmíru a jeho fungování, otázku existence dalšího života ve vesmíru, život na palubě kosmické lodi, To vše zabaleno a padáno srozumitelně a hlavně neskutečně napínavě.
Rajské zahrady pro mě představovali velké překvapení. Námět knihy, který jsem v mnoha ohledech považoval za literárně neatraktvní, se ukázal naprosto lichý. Autor opět prokázal svou genialitu a něco na první pohled tak „prostého“, jako je stavba kosmického výtahu, dokázal přetavit ve skvělé čtení, při kterém držíte autorovi všechny palce při jeho cestě za vytyčeným cílem.
O knize by se toho dalo napsat mnoho a mnoho, ale já myslím, že stačí ve tři slova: Přečtěte si ji.
2001: Vesmírná odysea: *****
Ač to není můj žánr, kdysi jsem viděla film, protože mám ráda režiséra Kubricka, a konečně jsem se dostala i ke knižní předloze a je to paráda, chystám se na další díly.
Rajské fontány: ***
Původně jsem tohle ani číst neplánovala, ale dílo bylo součástí společného vydání 2001: Vesmírná odysea, a tak jsem se do něj též pustila. Oproti odysee mě uplně nechytlo, moc technických popisů (s čímž se u tohoto žánru asi počítá, ale v odysee mi to tak nevadilo). Každopádně myšlenka vesmírného výtahu je zajímavá.
Vesmírná odysea bezesporu patří mezi nejlepší sci-fi všech dob. Rozepisovat podrobnosti je zhola zbytečné, osobně jsem si nejvíce užil závěrečnou pasáž. S velkou úctou se skláním před géniem A.C. Clarkem.
Klasické dílo sci-fi literatury, které ani po mnoha letech neztrácí nic na své genialitě. 2001: Vesmírná odysea jsem poprvé viděla ve filmové verzi a byla jsem unešená jak příběhem, tak vizualitou. Kniha od světoznámého autora vědeckofantastické literatury mne zajímala, ale nečekala jsem od ní tak sugestivní zážitek jako z filmu. Musím však přiznat, že pociťuji tato díla jako rovnocenná co do významu i obsahu. 2001: Vesmírná odysea pro mne nepředstavuje jenom zdařilé sci-fi, ale mimořádně vizionářský příběh, který strhuje svým inteligentním námětem a umožňuje zamyšlení nad základními otázkami jako je původ lidského rodu, možnost navázání kontaktu s mimozemskými civilizacemi a naše technické dovednosti, jak tento kontakt navázat.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Hodnotim zatim pouze část 2001: Vesmírná odysea.
Zacatek byl takovej vlaznej. Trochu jsem zapolil s vyrazivem a prekladem protoze nekde ten spatnej preklad vylozene bil do oci. Postupne jsem si na to ale bud zvykl nebo to zmizelo.
Od cesty na Saturn je ta kniha tak uzasne napinava. A je jedno jestli se bojuje s nepritelem nebo se jen obleta planeta nebo se pristava. Ten chlap mel uzasny znalosti a predstavivost. Jak nesnasim film tak tohle je uplne jina liga ktera mi mimo jine i cast toho filmu vysvetlila. Vlastne jsem po filmu do toho ani nechtel jit ale kdyz jsem si precet anotaci knihy tak mi to prislo o tolik zajimavejsi ze jsem se na to vrhnul. A nelituju teda ani tochu. Skvely.