2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1760/vesmirna-odysea-1760.jpg
4
1355
1355
Vesmírná odysea série
< 1. díl >
Na samém prahu jednadvacátého století vzlétá ze Země raketa a vydává se s velkolepým posláním na pouť k Saturnu. Ani jeden z obou pilotů však nemá ponětí o pravém cíli cesty. Převratné tajemství střeží tři vědci, uspaní v umělém hibernačním spánku, a šestý člen posádky - nejdokonalejší počítač třetí generace, který současně svým způsobem představuje i nejdokonalejšího člena expedice. Cesta čarokrásným vesmírem se náhle mění v napínavé drama...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1997 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
2001: A Space Odyssey, 1968
více info...
Přidat komentář
Scifi klasika, která by neměla chybět v knihovně každého fanouška tohoto žánru. Příběh je poutavý, ale místy trochu zdlouhavý. V dnešní době babysteps AI autor předběhl svým pojetím dobu - klobouk dolů.
Podruhé vyposlechnuto jako audiokniha, naprosto geniálně namluvené, pro mě kniha, která nikdy neomrzí, takže opět dávám všech pět hvězd.
Stává se mi pravidelně, že kniha, kterou jsem četl někdy před čtvrtstoletím (to jsem už tak starej?), mne v době "prvočtení" fakt bavila. Ale když jsem se k ní vrátil po letech, tak ono okouzlení již nenastalo nebo jsem nechápal, jak jsem to mohl číst (paradoxně klasická Odyssea).
V případě 2001: Vesmírné odysey se tak ale nestalo. Bavilo mne to, ale zároveň jsem si uvědomil, že jak tehdy, tak i nyní byl na mne konec až moc filozofický.
Fascinující čtení. Tajemný vesmír a nekonečno, to všudypřítomné ticho, ten neskutečný čas. Ve své době nepředstavitelné se hádat s PC a dnes? Kam se podívám, tam velký bratr a chytré zařízení. A jezdit do vesmíru jako s MHD? Sranda. Závěr mě trochu překvapil, ale sci-fi je sci-fi.
Klasika, na kterou jsem se velmi těšil, ale nakonec převládlo spíše zklamání. Ne, že by kniha byla nějak špatná, ale prostě očekávání nenaplnila.
Jednotlivé části příběhu na sebe navazovaly spíše volně a měl jsem dojem jako tří téměř samostatných povídek. První dvě mě nezaujaly skoro vůbec, třetí část cesty do kosmu byla jednoznačně nejzajímavější.
Nicméně ani tady se nedá říct, že bych byl ohromen. S ohledem na to, kdy byla kniha napsána je jednoznačně potřeba ji respektovat, ale z dnešního pohledu některé věci už působí jednoznačně vousatým dojmem. Moc mi nesedly ani velmi zdlouhavé popisy a vizuální vjemy vesmíru na úkor propracovanějšího děje.
Co je potřeba pochválit je celkový námět, střet člověka s UI a silný závěr, který mi myšlenkový tok velmi rozproudil. I přes všechny skvělé věci, které kniha obsahuje dávám průměrné hodnocení s konstatováním, že mě kniha jako celek příliš nenadchla.
Musím říct, že mi vadila ta doslovnost a dovysvětlování (oproti filmu). Taky úvod byl strašně dlouhý, zbytečně. Ale furt je to jedna z nejlepších sci-fi, která předběhla svou dobu a dá se číst i dneska bez jakýchkoli problémů. Vůbec to nezastaralo. V tomle byl Ckarke skutečně mistr (na rozdíl třeba od Pohla, Asimova a jiných dinosaurů). Četl jsem několikrát.
Souhlasím se @Zemijou...to se nedá nijak popsat, vstup, celá výbava, atmosféra, přenesení čtenáře na stránky to je třída, je to Clarkovo veledílo, nadčasové a věčné....
Dobrá kniha se pozná že jí mužete císt v mnoha překladech a porad z ní vychází excelentní dílo, a pod tuto vyjímečnost se tady podepisuji....
Chtěl jsem vědět, copak je na té knize tak úžasného, tak jsem si dal audio. Film jsem neviděl a asi ho ani vidět nechci.
Stotožňuji se s komentářem od janina66. Začátek byl hodně pomalý a já už se začal proklínat, do čeho jsem se to pustil. Souboj s Halem byl super a popisy planet úžasné. Konec už nebylo sci-fi, ale těžký metamfetaminový trip.
Každopádně vyzkouším pokračování.
80%
Velmi nadčasové dílo. Dle mého názoru je kniha lepší než film, který mi připadal zmatečný a nudný.
Toto je klasika, s ohľadom na rok vzniku tomu nie je čo vytknúť, na rozdiel od filmu, mi toto prišlo viac zrozumiteľné, i keď miestami ako mlžil som čakal na Muldera a Scullyovú.
Vesmírná Odyssea je pojmem už po desetiletí a odkazy na ni stále žijí a jsou přítomny kolem nás, byť mnoho z nás si to ani neuvědomuje. Kniha, která vznikla až po filmu, je odkazem na nesmírnou fascinaci technickým pokrokem a hledění s nadějí do budoucna, dnes by však už neměla šanci uspět. Je důležité respektovat, že kniha byla napsaná pro jinou dobu, celkovou atmosféru společnosti a pro pevnou víru, že stačí jen málo a jako lidstvo budeme mnohem dále. Ideje se vytratily a zůstal jen suchý příběh o až příliš dokonalých vědcích, kteří jsou na své misi za poznáním daleko větším, než jaké lze omezenou lidskou myslí vůbec chápat. Nicméně i tak soudím, že není od věci se s příběhem seznámit a pochopit tak zákonitosti, které jsou spjaty s tímto žánrem a minimálně pochopíte více fórů a narážek v parodických seriálech.
V dalších komentářích jde krásně vidět, jak jsme každý jiný v tom co se nám líbí a nelíbí. Pro mě, celkem odsuzovaná, první část, byla ze všech nejlepší. Krásný úvod do celého tohoto dlouhotrvajícího příběhu. Samozřejmě i další části hodně dobré i když jde hodně poznat ten časový horizont, kdy byla kniha napsána. Jinak ale skvělá četba a jsem zvědavý na pokračování.
Knihu jsem četla prvně někdy na střední škole a byla jsem nadšená. Po opakovaném čtení jsem taktéž ohromená. A mé původní 5hvězdové hodnocení určitě stále platí.
Pravda, v porovnání s řadou současných románů sci-fi žánru může tahle kniha působit třeba příliš pomalu, roztahaně a příliš málo akčně. Ale ta síla knihy je podle mne trochu někde jinde než v množství zvratů nebo v akčnosti. Oceňuju to, jak autor v téhle knize působí jako vizionář a přináší příběh působící velmi realisticky - že by to takto klidně mohlo probíhat. Clarke do příběhu vnáší erudici v oblasti kosmonautiky a astrofyziky - nejednou jsem měla dojem, že se hodně snaží stavět na tom, co je v kosmonautice a z hlediska astrofyziky skutečně reálné. Nesnaží se obcházet fyzikální zákony vesmíru jen proto, aby přišel s o to víc bombastickým příběhem. Nebo aspoň takový to na mne dělalo dojem. [Pokud je tu nějaký odborník na kosmonautiku/astrofyziku a ví, že se v něčemu pletu, ráda se nechám poučit. :-)]
Touha poznávat vesmír a létat do dalekých končin působí jako přitažlivé téma. A tady se nám toho dostane až až. Navíc tu autor pracuje s myšlenkou mimozemských civilizací, což je také vděčné téma. A Clarke to tu zpracovává hrozně zajímavě. Nemluvě o vyspělosti naší pozemské inteligence, která tu má svoji roli. Vzhledem k současnému stavu umělé inteligence je zajímavé srovnávat to, o čem píše Clarke, s dnešním stavem...
Témat je v knize dost. Do jaké míry se to jednou stane realitou, to ukáže čas. Každopádně pilířem žánru SF je tato kniha rozhodně právem.
Přiznávám, že A.C. Clarke není můj oblíbený sci-fi autor. Tím Je Asimov a Heinlein. Přesto jej ctím coby skvělého povídkáře. Bohužel psal i romány. A ty se bezesporu spoustě lidí líbí. Zejména těm, co mají rádi spíše sci než fi. A to já nejsem. Mám rád příběhy, silné příběhy. A v případě pana Clarkea je tím silným příběhem právě román a film (siamská dvojčata) 2001: Vesmírná odysea. A opravdu si nemyslím, že ústřední myšlenkou příběhu je Halova vzpoura. Pro mne je to příběh o tajemství zrodu lidství a neznámé cizí kultuře z hlubokého vesmíru, která nám dopomohla na cestě k inteligenci a civilizaci. Baví mne to napětí mezi jednotlivými segmenty děje, které nakonec vyústí v těžko pochopitelný přerod člověka Bowmana v kosmické dítě. A baví mne zejména to, že je tento příběh neukončen, protože dobré příběhy konce nemají.
Proto mne vůbec neoslovují další pokračování, protože všechno to vysvětlování a ozřejmování zcela vyhubilo mystiku původního příběhu. Prostě stejný problém jako Pohl a jeho záhadná civilizace Heechee, nebo další díly Matrixu.
Ačkoli scifi jako žánr už mě většinou míjí, k několika knihám oblíbených v dospívání se ráda vracím. 2001 vesmírná odysea je jednou z nich.
Protože byl Artur C Clark vzděláním matematik a fyzik a profesně se nejednou dotkl astronautiky, jsou jeho knihy naprosto uvěřitelné. Navíc, jak se později ukázalo, byl i technologický vizionář.
K tomu mě napadá jedna zajímavost: Clark a Kubrick pracovali na knize a scénáři paralelně a navzájem se inspirovali. Scénu, kdy lodní počítač Hal odezírá ze rtů astronautů, chtěl Clark vymazat, protože mu připadalo, že takto vyspělý robot nemůže existovat. Kubrick si ji však prosadil. O několik desítek let už ale začala vznikat zařízení, která odezírat a převádět na text dokázala. Clark tehdy dal Kubrickovi za pravdu. Jde o práci dvou geniů své doby (nemluvím o filmu, ale čistě o knize a o scénáři), která je nadčasová.
Navíc Clark pokládá zajímavé filosofické otázky. K čemu může vést polidštění umělé inteligence nebo z jiného úhlu pohledu - jak vzniká zlo? A také jestli bytosti o mnoho vyvinutější než my, které se nás snaží učit a pomáhat nám, můžou být to, co považujeme Boha.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Jedna z knížek a jeden ze spisovatelů díky kterým čtu sci-fi a jsem za to moc ráda.