Klan
Dmitrij Rus
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370107/bmid_klan-tiq-370107.jpg
4
267
267
Hraju, abych žil série
< 2. díl >
Jiný svět byl původně jen obyčejnou online hrou na hrdiny. Fenomén vtažení z něj však udělal něco velmi výjimečného a velmi nebezpečného. Nevyléčitelně nemocný Gleb se uchýlil do světa meče a magie naprosto dobrovolně. Ani se nestačil pořádně zorientovat a už se zapletl do vysoké hry o moc a bohatství. Původně bezstarostný svět věčného života se totiž stal s přibývajícím počtem vtažených hráčů předmětem zájmu mocenských a finančních kruhů. S pomocí věrných přátel, bezpečným zázemím klanu a přízní virtuálních bohů se proto Gleb pouští do boje o udržení Jiného světa v té podobě, v jaké ho poznal. Jako místo, kde je možné žít důstojně a beze strachu.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Fragment (ČR)Originální název:
Клан (Klan), 2013
více info...
Přidat komentář
Ty jo, já jsem nemocná v tom, že dočítám i knihy co mě zrovna neberou. Tahle je po dlouhé době, kterou jsem odložit musela. Nevím zda krize nebo tak, jednička se mi líbila ale dvojka se mi fakt táhla a ne a ne se začíst. Tak jsem to prostě vzdala. Možná mi to nesedlo, protože prostředí je fakt super. Škoda
Tak tahle knížka mě řádně potrápila a ne moc v dobrém, protože mi přišla hodně natahovaná a takové plácání se mezi politikou a jedním tajným úkolem.
Hlavní hrdina má stále neuvěřitelné štěstí, které jsem prvnímu dílu odpustila, protože se zakládalo na herní logice a pravděpodobnosti, ale v dvojce už mi hodně vadilo. Do hry totiž vstupuje fakt, že umělá inteligence, mobové a božstvo, začínají bojovat proti systému a tvářit se živě a Gleb stojí uprostřed všeho a těží z nějaké imaginární náklonosti.
Příběh se začal rozjíždět až v poslední třetině, kde autor fakt začal tahat jeden trumf za druhým, i když ten vytvořený doják ohledně dětí pro mě byl trochu přes čáru a zbytečný, protože já v tom viděla jen tu sobeckost toho jedince, co se prostě rozhodl jít přes mrtvoly a bylo mu jedno, jak moc by to mohlo poškodit lidi, co mu pomáhají.
Závěr mě přesvědčil, že dám Jinému světu ještě šanci, protože plány hlavního hrdiny dostali velký a hlavně nehezký zásah (svým způsobem konečně! :D ) a i přes ten extrémně utahaný začátek mě to navnadilo dozvědět se, jak z toho vybruslí.
První díl této série se mi líbil a po jeho konci jsem byla zvědavá, jaké bude pokračování. Kudy povede cesta Gleba, jenž má neuvěřitelné štěstí a na co sáhne, tak se mu daří. Doufala jsem, že v druhé knize ho to štěstí opustí a Gleb, ač mu sebevíce fandím, bude muset trochu více zabojovat. Glebovo štěstí se ho dál drželo, i díky jistým silám na jeho straně a já opět čekala, kdy se něco pokazí.
Akce tam bylo pro mě celkem málo a když ano, tak se žádné velké drama nekonalo. Ono mít strach o někoho, kdo nemůže ,, zemřít" je těžší. I když těžko říct, jak to bude v budoucnu, neboť Jiný svět se v pozadí postupně mění. Nechci, ale spoilerovat. Vypadá to, ovšem nadějně a chci zjistit, kam tohle povede.
Úseky, kde se do Jiného světa prolínala politika reálného světa mě nebavily, ale neštěstí toho nebylo moc a dalo se to přečkat.
Nechci, aby to znělo, že kniha byla, až tak špatná. Četlo se to samo - až na pár úseků. Styl psaní autora mě baví a být zpět v Jiném světě bylo fajn. Vrátit se ke Glebovi, který je stále stejné sympatický a k dalším známým postavám, či potkat nové postavy bylo příjemné.
Kniha má oddechový nádech a má několik vtipných momentů, kdy jsem se od srdce zasmála a pobavila.
Přesto jsem si nebyla jistá, jestli chci další díl.
Ale ten konec? Autor umí rozhodně nalákat koncem na pokračování. Po tomhle ukončení rozhodně chci vědět, co bude dál. Ať už s hlavním hrdinou, či Jiným světem.
S prvním dílem se to nedá srovnat. Stále je kniha čtivá, ale první polovina se dost vlekla a obecně je kniha dost repetitivní. Posledních asi 50 stran bylo skvělých a plných zajímavých témat. A ten konec?! Co to zase je?! 3,5*
(SPOILER)
Druhý díl pořád šlape a baví, navíc v ději dost přituhuje – jak byl první díl pozvolný a rozjezdový, tady hned od začátku dostáváme jednu akci za druhou. Gleb (vskutku šikovné jméno, odvozené od starého severského Guðleifr, tedy dědic bohů :D) se zamotá snad do všeho, kam může, jeden malý kamínek spustí lavinu – plněním questů se odstartuje následné kupení dalších a závažnějších, nic se nedá vynechat, ale lavina se neúprosně valí a teď jen být stále před ní. Nebo na ní?
Postavy vtažených hráčů jsou fajn, ale mnohem víc se mi líbí původní UI nebo NPC, ať už jde o Padlého, Pekelné psy, Lunga nebo figury zabydlující hrad. Osamostatňování Jiného světa od naší reality a jejich prolínání je v žánru ojedinělé, těším se, kam až nás to zavede.
A tradiční čtenářské peklo na závěr – oproti prvnímu dílu zde po katastrofě nepřichází katarze, ta se nám plynule přesunula do trojky... a ano, Gleb se chová jako naivní trubka, ale nijak mě to nepřekvapilo, je to takový jeho povahový rys – skvělé nápady, ale lidem věří někdy až zbytečně moc. A navíc je ta naléhavost chvíle popsaná tak sugestivně, že bych se nejspíš zachovala stejně:)
„Nejsme mírní, jsme pružní. Tam, kde se překalená ocel zlomí, pružná čepel se jen prohne a nabere sílu k dalšímu úderu.“
Vlastní klan Děti noci, pekelní psi, mithrilové zbraně, cigarety s duhovým kouřem, nespočet nových super schopností a vlastní hrad. Přesně tohle a mnohem víc je 2. díl série Hraju, abych žil.
Gleb se v Jiném světě ani nestačil zorientovat a už je hlavním hráčem několika vysokých her mocných klanů.
Podaří se Glebovi všechen ten nápor ustát a stát si za vlastními zájmy?
Děj druhého dílu byl krásně prolínaný událostmi z reálného světa a to jak zpravodajskými tak i osobními. Autor tohle prolínání v prvním díle pouze nakousnul, proto mě to ve druhém díle mile překvapilo. Kniha byla opět psaná velmi čtivě a nového obsahu bylo opravdu spousta!
Ovšem zase ten text… Ze všech těch chybějících písmenek bych byl schopný si uvařit písmenkovou polívku…
Celý žánr litPRG je zřejmě nejčtivější věc, na jakou jsem zatím narazil. Kompletního šamana jsem přečetl za dva týdny, Atamanov brzy následoval.
A musím říct, že D. Rus mi zatím přijde o špetku lepší než ostatní. Obzvlášť se mi líbí důvěryhodné zdůvodnění toho, proč se všechno děje, jak v reálném světě. Navíc je místy velmi vtipný.
Druhý díl není podle mě horší, ale ani lepší, prostě se nese ve stejném duchu. Ačkoliv mi tady vadila neustálá zmínka o „vnitřním hrabivém křečkovi“, který kazil celkový dojem z knihy. První část mě dost bavila, hned jsem si v mysli představila onu bitvu o hrad - prostě paráda. Druhá část už byla nudnější, proto strhávám jednu hvězdu. A konec? Trochu na můj vkus chaotický a málo uvěřitelný. Tak snad další díl začne lépe.
Chtě nechtě musím připustit, že jsem se trošku unáhlila, když jsem první díl tak moc vychvalovala. Dlouho jsem přemýšlela, zda dát plný počet hvězdiček či nikoliv. Kdyby šla půlka dám půlku, ale nakonec jsem musela dát nižší možnost, tedy 4*.
Styl vyprávění i obsah příběhu se mi stále velmi líbí. Jenže jsou tu dvě ALE..
Zaprvé konec knihy. Je to jako déjà vu. Ze 3/4 kniha opět obsahuje popisy a postupy hl. hrdiny napříč hrou. Sice se tam již plně řeší aktuální situace (např. bitva či postavení Gleba) avšak to je naprosto na místě. Jenže konec nabere strašlivě rychlý spád. Zjednodušeně příběh prostě plyne a potom najednou bum prásk, prásk bum a je konec, stejně jako v prvním díle. Prostě na konci je hrozně moc věcí/událostí.
Druhé 'ale' je Gleb/Laith. Na jednu stranu neustále zmiňuje svého křečka a na druhou někdy až přehnaně utrácí za zbytečnosti? Jako fakt? Snažila jsem se to brát z jeho pohledu - je nesmrtelný a tudíž si časem opravdu nahrabe balík. Ale právě díky jeho křečkovi mi nepřijde správné, aby utrácel v době, kdy potřebuje každý zlaťák.. A to není jediná věc, která mě v jeho jednání zarazila. Chvíli vypadá jako chlap, co to má vše promyšlené a jindy absolutně neřeší následky, které samozřejmě se vším dost zamávají.
Tak jako tak, čte se to velmi dobře. Člověk otáčí stránku za stránkou ani neví jak. Ta zvědavost, jak to bude dál, je opravdu silná. Sice mám obavu, že v dalším díle před koncem bude přibývat množství všelijakých (těžko uvěřitelných) událostí, ale to zvládnu.
Táto kniha a séria celkovo má jedinú chybu - ma málo strán a knihy vychádzajú jedna za rok. Inak sa číta sama od seba, opäť ide o kvalitný text. Dej sa nám trochu komplikuje a akoby ani autor nevedel, kam skôr skočiť, čo skôr urobiť, otvára sa tu príliš veľa možností, aby na to autor náhodou nedoplatil. Koniec opäť končí cliffhangerom, tak som si radšej prečítal kapitolu tretej knihy, aby som mohol v kľude zaspať.
Nutno přiznat, že v mém hodnocení se projevuje fakt, že tuhle sérii čtu až po Mahanovi. V opačném případě bych asi dal plný počet.
Takhle už se jaksi nedostavuje žádné překvapení, podstatná část děje je předvídatelná a očekávatelná. Přijde mi to malinko slabší než první díl - už známe základy fungování světa, takže průzkumy ani nové prvky nijak zásadně nenadchnou, navíc je zapojeno ještě trochu víc citů... Ale je to napsané stále tím čtivým stylem, že se jen těžko odpoutává, a navíc ta nostalgie.... :-)
Skoro jsem si z toho cvrnkla do textilu. Jooo, dobíjení hradu hned na úvod. Ach ta nostalgie CS. Jako bych se vrátila o 10 let zpátky, když ta moje onlajnovka byla ještě hratelná. No pro mě je tohle naprostá srdcovka a vychutnala jsem si každý písmenko, ale fakt netuším jak to vnímá někdo, kdo na PC hrál max solitaire. Ale na druhou stranu, ten po knize asi nesáhne. Takže pokračujem dalším dílem.
Nemůžu si pomoci a srovnávám knihu s tvorbou Mahaněnka. Série Hraju, abych žil je podstatně slabší ve všech ohledech. K roztěkanému stylu psaní s hlavním hrdinou tak trochu debilem bych přidal jako slabý faktor obrovskou infantilnost a hraní na city. Z celé knihy mám pocit, jako bych četl literaturu pro děti nebo náctileté. Abych ale jen nehanil, příběh je dobrý a napínavý a celkem odsýpá. Jako odpočinkovka je to dobré čtení a v průběhu druhé knihy už si na neschopného hlavního hrdinu docela zvyknete.
Nejpříjemnější na druhém díle bylo zjištění, že autor v nastaveném stylu setrval a tak je druhá kniha minimálně stejně zajímavá a především SKVĚLÁ jako první. Naprosto mě omámila postava Padlého a jeho backround. Budování klanu je něco, co opět spousta lidí se zkušeností z hraní počítačových her zažila. A tak tu najde opět spoustu styčných bodů. Líbí se mi systém zadávání úkolů a jejich odhalování. Jsem velice napjatá, jak se bude děj vyvíjet.
První díl se mi líbil asi víc. I když ve druhém mi zase ukápla slza - Lenočka na louce. Líbí se mi, jak Gleb dostává speciální "bonbónky", ale vždycky je tam nějaké ALE. Bitva pro osvobození draka byla fakt napínavá - hltala jsem stránku za stránkou. A ten konec? Hrůza! Ještě že mám hned po ruce třetí díl, protože kdybych na něj musela čekat, asi bych to nepřežila :-)
(SPOILER) Tak mám za sebou aj dvojku a musím teda povedať ,že asi lepšie. Ako tu už zaznelo viac krát hl. hrdina má tolko šťastia v pomere vody v ludskom tele a ešte trochu viac.
Žeby tu nejak autor popustil nejak uzdu emociám tak s tým sa môžeme rovno rozlúčiť neviem či sú tak opomenuté kôli žánru alebo s nimi autor proste nevie pracovať ale velmi tým knihu oberá o hlbku. Tak či tak to uplne nevadí teda mne to vadí ale aj tak ma kniha bavila a určite sériu dočítam celú. :D
Tempo knihy prebiehalo svižne ale skôr odpočinkovo. Všetko sa samozrejme pokazilo na konci ešte viac ako v prvom diely, takže môj škrečok má čo robiť aby zohnal 3 diel.
Len tak mimochom ja som VEDELA že je Routha pekná sv**a takže si ten koniec Laith aj celkom zaslúžil a cítim mierné zadosťučinenie.