Hrana
Jeffery Deaver
Keď sa policajný detektív z Washingtonu, D. C. Ryan Kessler stane terčom Henryho Lovinga, okamžite sa aj s rodinou dostane pod vládnu ochranu. Loving je nemilosrdný nájomný zločinec, ktorého cieľom je na objednávku vytiahnuť informácie od obetí. Urobí čokoľvek, aby to dosiahol, neštíti sa únosu, mučenia ani zabíjania ich rodinných príslušníkov. Úlohou chrániť Kesslerovcov poveria agenta Corta. Je nekompromisný, absolútne oddaný tým, ktorí mu boli zverení, brilantný strategický hráč. Sám dobre vie, aký krutý vie byť tento páchateľ – pred šiestimi rokmi totiž zabil niekoho, kto mu bol veľmi blízky. V rodine narastá napätie a situácia vyvrcholí do smrteľného súboja medzi ochrancom a zločincom, v ktorom sa jeden snaží oklamať toho druhého. A keď sa Loving napriek všetkému úsiliu nebezpečne priblíži k svojej koristi, Corte sa musí rozhodnúť: ochráni svojich zverencov, alebo ich v mene osobnej pomsty nechá napospas vrahovi? ... celý text
Přidat komentář
Bylo to bohužel smutně předvídatelné. Bez drajvu, bez tempa, bez emocí. Jako by to nebyl ani Deaver.
Dobré čítanie, kvalitne napísané postavy a napínavá atmosféra s neočakávaným rozuzlením na konci. Nieje to severská literatúra, ale kvalita sa tomu rozhodne nedá uprieť. Odporúčam.
Na autora této knihy jsem četla samé dobré recenze a když jsem v knihovně narazila na knihu Lovec, dychtivě po ni sáhla. Bohužel celou první půlku mě přemáhal pocit, že tohle mě nebera a zápasila s odložením. Nakonec se to zlomilo a dočteno. Upřímně říkám, že to není šálek mé kávy. Děj a příběh zajímaví ale zbytečně se to táhlo. Konec byl ovšem překvapivý. V hodnocení této knihy nemám úplně jasno. Možná se nechávám příliš ovlivnit recenzí druhých. Za mě tedy tři hvězdy. Prozatím se ovšem na další jeho tvorbu nechystám.
Mě knížka naprosto dostala. Udržela si mojí pozornost už od přečtení první stránky až do poslední, byla plná akce, napětí a zvratů. Bylo tam tolik zvratů a falešných stop, že jsem se až na konci knihy dozvěděla co a jak.
Být to moje první kniha od Deavera, řeknu : " Jo, fajn detektivnka." Jenže není. Tento autor to vskutku umí daleko líp. Takže za průměrné čtení dávám průměrný počet hvězd.
Tato kniha mi nepřišla až tak dobrá jako jiné, které jsem již od tohoto autora četla. Přišlo mi to zbytečně dlouhé a ze začátku mi dlouho trvalo, než jsem se vůbec pořádně začetla do knihy. Dost mě to lákalo i k tomu, abych ji odložila a již nedočetla. Na druhou stranu - pokud se tam objevovaly akční pasáže, a že jich tam bylo dost - tak ty jsou dobře popsané a dokáží upoutat čtenářovu pozornost...
Slabší, hodně slabší Deaverova kniha. Přišlo mi to tak nějak bez napětí, kdo je "primář" mi bylo jasné od první zmínky o této postavě, jen jsem čekal, proč tomu tak je. Záplatka slabá, děj těžko uvěřitelný. To není ani detektivka, ani thriller, jen takové povídání aby člověk zahnal nudu. Deaver má mnoho lepších a čtivějších knih. Dočetl jsem silou vůle.
No, ne že bych se při čtení přímo nudila, ale poprvé jsem knihou od Deavera nebyla nikdy úplně vtažená do děje. A jak už tady zaznělo - jednak mě štvaly termíny jako "primář" (ale to je dost možná překladem nebo tím, jak slova v češtině znějí), jednak mi nevyhovovala ichforma. A ani mi úplně neseděla ta naprostá nepředvídatelnost a nemožnost "na cokoli se spolehnout", to mi u Deavera vadí i normálně, ale tady to byl vážně extrém (takže místo oceňování úžasných předvídavých myšlenkových pochodů Corteho jsem spíš obracela oči v sloup a říkala si "hm, tak zase nic").
Budu hodnotit pouze slovne. Mam Deavera rad, ale asi uz vycerpal vsechen muj zapal. Mimo asi 3 knihy jsem ho precetl komplet (cca 30 knih) a uz ho mam prokoukleho, nedokaze me uz zaujmout a prekvapit, protoze vim, ze prvnich 5 zvratu jeste neni poslednich :-( (stale stejna sablona!!!)
Vubec mi nesedl styl vypraveni z prvni osoby. Hlavni hrdina je mi absolutne nesympatickej. Je to opet boj dvou polobohu, kteri presne znaji tah toho druheho (neskutecna hloupost!!) Navic ta hlavni zapletka je nic moc, kdyz je kolem toho takovej humbuk. Neco jako v knize ,,Dvanacta karta,, Tam take chteli zabijet kvuli nesmyslu.
Pokud nemate precteno od Deavera vic jak 5 knih, asi jste nedseni. Pokud je to vase 30. kniha, mate uz dost. Je to na vas, asi si ji prectete a uvidite sami
Zase jeden "neprůstřelný" hrdina ... celkově mi to nesedlo: Corte byl velmi dogmatický a zdánlivě neomylný, přesto dělal chyby při rychlých akcích, terminologie (svěřenec, primář, lovec a zejména chráněnkyně) mi šla strašně na nervy. Styl, příběh i postavy byly pro mě veskrze nevěrohodné.
Po všech těch Rhymeovkách mi to připadalo docela slabé....určitě ne špatné, ale nebyl jsem z této knihy paf...ani hlavní hrdina mne nějak nevzal. Přišlo mi, že děj byl zbytečně natahován a ´vycpán´ nepodstatnými informacemi.
Jedna z nejlepších Deaverovek, má napětí, myšlenkové skoky nejsou úplně mimo mísu a hodně se mi líbí to propojení s teorií her...
Tak tahle mi teda sedla! J. D. má můj největší obdiv a respekt, protože napsat bezmála 30 knížek a dokázat ještě takto zaujmout, to je opravdu umění :o) Lovec se čte úplně sám a udržuje prakticky celou dobu čtenáře v napětí, takže nejde knihu odložit. A závěr naprosto parádní a nečekaný, no, prostě typický Deaver :) Z Pokoje smrti jsem byla trošku zklamaná, ale po tomto dílku se J.D. zase vyšvihl na přední příčky v mém žebříčku. 5/5
Přestože hlavní hrdina není žádný James Bond, řešil situace velice stylově. Dějové zvraty dávaly dílu slušný spád, takže jsem se nakonec podivil tomu, po kom to ten Loving vlastně šel.
Autorovy další knížky
2014 | Sběratel kůží |
1999 | Tanečník |
2016 | Sběratel kostí |
2019 | Hra na nikdy |
2000 | Prázdné křeslo |
Detektivky Deavera vždycky byly moje oblíbené. Sběratel kostí a Ďáblova slza jsou mé nejoblíbenější, ale i ostatní se mi líbily. Bohužel už u Prázdného křesla bylo vidět, jak moc se snaží příběh zamotat, aby čtenář nemohl nic odhalit, až to nakonec přežene. Zamotaný jako Prázdné křeslo naštěstí Lovec nebyl, ale i tam se našlo pár zvratů, které bohužel nebyly tak překvapivé, jak by chtěl. Vlastně největší překvapení přineslo odhalení, jak to bylo s rodinou hlavního hrdiny.
Knížka se mi nečetla lehce, což naznačuje už to, že jsem ji rozečetla tři roky zpátky a po pár kapitolách jsem ji zase zavřela. Tentokrát jsem vydržela, ale vzpomněla jsem si, proč mě to dříve nebavilo... Na to, kolik má Deavery na svém kontě knih, tahle mi zvlášť ze začátku přišla, jako by ji psal nějaký začátečník. A na to u něj nejsem zvyklá. Příběh mě začal docela bavit tak zhruba od poloviny, ale ani tak Lovec nedosáhl výše než na tři hvězdičky.