Hranice
Dalibor Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242950/bmid_hranice-6fw-242950.jpg
4
49
49
Druhá světová válka na východní frontě, cesta československých vojáků na západ. Kniha je rozdělena na dva oddíly, první pojednává o bojích v Kyjevě a druhý o bitvě o Dukelský průsmyk. Opět se zde objevují postavy historické a fiktivní, mezi hrdiny knihy patří i ženy, které sloužily v čs. armádním sboru. Román končí momentem, kdy čs. sbor dosáhl na východní hranici Československa…... celý text
Přidat komentář
Tak, jak na to? Už vím, tak takhle rozhodně ne. Jsem velkým fanouškem všeho, co se týká druhé světové. I z toho důvodu jsem se těšil na tuhle knihu. Červenobílá nebyla nějaká hitparáda, ale číst se to dalo.
Tohle je jiný kafe...Vácha nemá rád Rusy a je to dost v textu znát. V knize jsou to ty největší trubky, alkoholici, hrubiáni a sexuální násilnici. Vzhledem k tomu, že pouze dva z pěti vojáků Rudé armády byli původem z Ruska se obávám, že Vácha asi národnosti SSSR dost nerozlišuje.
Všichni vojáci čsl. brigády nesnáší komunisty a jsou to všechno výhradně antikomunisté.
Jsem v půlce knihy a už mám za sebou víc sexuálních scén než byly ve všech dílech Emanuely. Mám neblahý pocit, že Vácha (i vzhledem k tomu jak vypadá) trpí nějakou sexuální úchylkou nebo drží, několik desetiletí, nedobrovolný celibát. Všechny příslušnice čsl. zahraničního vojska v SSSR byly sprosté jak dlaždičky, neustále roztahovaly nohy a nenáviděly své nadřízené. Pekař se ve své Knize o Kosti zmiňuje o poznámce, kterou učinil Černín poté, když si přečetl, že jeho příbuzná se zřejmě zamilovala do vojáka z posádky. Ten napsal, že jí svrbí kep, tak to si přesně Vácha myslí o všech našich zdravotnicích a o našich vojandách, které sloužily jako obsluhy flaků.
Sochor byl sadistický maniak a Svoboda chtěl, jen kvůli svému renomé, nechat pozabíjet všechny své vojáky. Se Svobodou má autor vůbec velký problém, mám za sebou spoustu vzpomínek veteránů z východní fronty a nikde jsem nenarazil na takovou kritiku Svobody. Ba naopak například Sacher se velmi negativně vyjadřoval o Kratochvílovi, který byl Sověty zbaven velení. Stejně tak nebyl vojáky příliš pozitivně vnímán ani Klapálek, který je v knize tak velmi vyjevený ze Svobodova chování.
Celkem mne zaráží, že autor čerpal jen z pěti knih o našich jednotkách na východě. Používání takových archaismů jako ručnice nebo strojní puška, bych spíše očekával od Rudolfa Medka než od spisovatele z 21.století.
Nikde ani náznak entuziasmu, který pro mnoho vojáků byl tak vlastní, patriotismu, jen neustálý pesimismus a odsudky vlastního velení. Doporučuji paměti od Buršíka, knihu o Sochorovi nebo Apokalypsu v Karpatech a další díly od K. Richtera...ale tohle, tohle je neskutečná bída.
Já jako po tomhle začnu číst knihy o válce? Je to možné. Drsné, krvavé, špinavé, deprimující...takové to asi bylo...a je.
Jako milovník vojenské historie a potomek účastníka bojů na Dukle jsem nemohl odolat. Takhle si boje u Kyjeva a na Dukle představuji. Krev, bahno, špína, bolest a smrt. Velká poklona Daliboru Váchovy za velmi čtivou knížku.
Reálné vykreslení hrůz války.
Myslím, že vše podstatné již bylo v komentářích napsáno. Určitě přidám informaci, že kniha není pro slabé povahy.
Autor mě přesvědčil, že se v dané problematice opravdu vyzná. Kniha má zároveň i drobný edukační rozměr, popisuje vojenskou techniku, zbraně, udává přesná data, a to vše velice nenásilně.
Jako žena oceňuji, že autor do knihy zahrnul i ženské postavy, jejich starosti, prožitky a pracovní povinnosti. Od autora si určitě chci přečíst ještě další knihy s válečnou tématikou. Knih o koncentračních táborech byly napsány stovky, knih z fronty a obecného vojenského zázemí byla napsána jen hrstka.
Jednu hvězdu srážím na částečnou nepřehlednost postav. Autor mění postavy během celé kapitoly, jejich výměna je udána jen odsazením odstavce. Moc by mi pomohlo, kdyby byly jednotlivé postavy třeba odděleny nadpisem obsahujícím jejich jméno, a poté v zadní části byl seznam postav, třeba s drobným vysvětlením, např. xxx - zdravotní sestra, xxx - tankista. Moc by mi to pomohlo s orientací v textu, přiznám se, že některé postavy jsem nedokázala až do poloviny knihy rozeznat a velice mi to ztěžovalo čtení.
Ocitnete se na bojišti a jediné, co Vás drží, je skutečnost, že ta kulka, ani jiná zbraň, Vás zabít nemůže jež vlastně kniha nezabíjí. Není to, jako počítačová hra, kde vždy vyhrajete. Tohle je slabim slovem drsná realita, kde i prohráváte. Můžete dnes jenom brečet nad tím, co hrdě vybojovali naši předci a my, v dnešnídobě, jen potupně všechno rozhazujem, aniž by jsme si něčeho vážili. Padlý hrdinové, se musejí v hrobě obracet. Tuto knihu nemůžete hodnotit, nýbrž zdát ohromnou úctu předkům a jejich příběhu.
Strhující tempo tohoto románu čtenáře zavede, prostřednictvím několika osob, přímo na bojiště II. světové války. Obrazy hrůz války jsou podávány velmi sugestivně a realisticky. Člověk si uvědomí, jak moc musí otupit, aby něco takového mohl přežít nejen fyzicky, ale i psychicky. Válka je donutila dělat věci, o kterých by neřekli že jsou toho schopni nejen druzí, ale hlavně by to neřekli sami do sebe.
Maximální reálný pohled na válku. Z každé řádky, kterou čtete, se na vás valí střelba, výbuchy, zranění, zmrzačení, mrtví, prostě hrůzy války tak, jaké doopravdy byly, bez jakéhokoliv zkreslování. Žádné, že by Němci neustále prohrávali a "naši" vítězili. Divím se, že se z toho všichni účastníci těch hrozných bojů nezbláznili. (i když jich asi bylo taky dost) Nějaký hlubší propracovaný děj se nekoná. Je to napínavé, milovníci tohoto žánru si přijdou rozhodně na své.
Výborný válečný román o cestě našich vojáků od Dněpru ,dobytí Kyjeva a snahu o dobytí Dukly za cenu nesmírných krvavých obětí.Autor se nevýhýbá popisu krutých válečných hrůz,neplýtvá jimi zbytečně,je autentický a uvěřitelný,i jeho pasáže s historickými postavami jako např. Svoboda,Klapálek aj.Dechberoucí čtení,jež vede k zamyšlení ,zda by naše generace byla toto ochotna podstoupit.Je to pocta všem mrtvým,jež zemřeli (nikomu mladému se nechce zemřít,že?)v boji za to ,aby nadvláda jedné ideologie nevládla všem
Fakt, pěkně syrově napsáno, když si popisované situace promítne člověk před očima, jedním slovem, hrůza.
Precteno, doporucuji, spousta dnesnich mladych nad timto obdobim mavne rukou, ale neuvedomuji si, kolik zivotu stala svoboda, jak tito lide nasazovali sve zivoty pro svou vlast. Lepsi nez film, tvrdost, syrovost,lasku, uctu a pomoc kamaradum na kazde strance. Dost informaci o generalu Svobodovi.
Poměrně dost zajímavých informací, často stále opomíjených nebo přímo záměrně zamlčovaných. Nejsyrovější a tak asi i nejvěrohodnější pohled na válku, prostý jakékoli romantiky a dobrodružného hrdinství. Kniha není žádný bestseller a občas jsem se textem prokousával s úsilím, ale vzhledem k výše uvedenému za přečtení stojí.
Po dlouhé době jsem opět narazil na nějaký válečný román založený na skutečných událostech. A kupodivu ikdyž jsem měl obavy jak se to bude číst tak se to četlo velmi dobře, že problémem byl pouze nedostatek volného času na čtení.
Zaujímavá kniha o osudoch československých vojakov z druhej svetovej vojny. Ale štýl písania mi pripomínal skôr učebnicu dejepisu, než román. Skoro žiadne dialógy, autor sa venoval hlavne opisom. Štyri hviezdičky sú ale zaslúžené.
Vynikající kniha o části druhé světové války v Sovětském Rusku. Celý děj připomíná úspěchy a i nezdary naší československé jednotky, vedené generálem Svobodou. Autor promítá vzpomínky účastníků bitev, jak skutečně a za jakých krutých podmínek probíhaly. Takovou styčnou osobou je voják Mareš a jeho milovaná Maruša. Přes všechny dodatečné informace ve filmech a te levizi, žádné z nich neukazují drsnost a krutost bojů. Také ukazuje ambice a charaktery dvou hlavních velících generálů Svobody a Klapálka. Poznámka autora shrnuje vše podstatné z knihy a obratně nasťinuje opravdovou skutečnost bojů proti hitlerovské armádě a za jakých ztrát byla poražena na východě. Stojí za to si publikaci přečíst.
Váchova nenápadná výuka historie skrze "živé obrazy" je mi blízká. Už v Červenobílé se mi líbilo, jak populárně dokázal uchopit látku, která nebyla vždy jednoznačně přijímána a jak s ní pracoval. U Hranice je to podobné. Rozehrává divadlo, ke kterému se čtenář vrací, protože, stejně jako jeho postavy, někde v dálce tuší hranici. Hranici.
Zatímco v Červenobílé dokázal autor pěkně vystihnout rozlehlost a dálku putování legií, zde naopak "oddechové" pasáže často vypouští a působí dojmem naléhavosti, skoro až závodu. Přitom se však neopakuje, nezabředává do desátého popisu téhož útoku, ale postupuje cílevědomě k cíli.
Jsem zvědavý, co nám pánové Vách a Šulc (Dva proti Říši, Mosty do Tel Avivu,...) ještě ukáží - těším se na to.
Hodně syrové a tvrdé líčení obou bitev, opravdu to není kniha pro ty, kteří si mysleli, že na východní frontě a cestou "domů" se toho až tak moc nestalo...
Ideální pro lidi kteří mají tendenci malovat si válku jako nějaké dobrodružství s trochou krve a mrtvých. Zde mrtví lezou z každé stránky a jsou velmi "živí".
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) 1. československý armádní sbor karpatsko-dukelská operaceAutorovy další knížky
| 2021 |  M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek |
| 2016 |  Nikam |
| 2014 | Červenobílá |
| 2022 | Smrt na kůru |
| 2015 | Hranice |
Další skvělá kniha Dalibora Váchy z období druhé světové války. Tak trochu jsem myslel že právě karpatsko - dukelská operace bude zabírat více prostoru v knížce, případně že se bude část děje odehrávat i na slovenském území. Bohužel knížka končí u hraničního kamene na polsko - slovenské hranici.