Hranice lásky
Dita Pepe , Barbora Baronová
Kniha Hranice lásky je fotograficko-literárním dílem mezinárodně uznávané české fotografky Dity Pepe, která ve třinácti kapitolách zkoumá hranice lásky, trauma jako motivaci k tvorbě a fotografii jako terapii. Dita v chystané publikaci, která je zároveň kreativní částí jejího doktorátu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kombinuje umělecký přístup a vědecký výzkum. Na publikaci spolupracovala s řadou zajímavých vědeckých a uměleckých osobností, ale i lidmi, kteří téma analyzovali z čistě osobní perspektivy a zkušeností. Kniha vychází v malém limitovaném nákladu, do prodeje jde pouze 500 kusů knihy – každý je číslovaný a podepsaný, nikdo předem neví, jaké číslo získá. Ve třech knihách je navíc ukryta originální fotografie Dity Pepe. Kniha je dvojjazyčná – hlavní publikace je v češtině, druhá kniha obsahuje anglický překlad. Kniha obsahuje vedle fotografií desítky textů v řadě podob - rozhovory, reportáže, osobní deníky, dopisy, povídky, eseje, pasáže přednášek i odborné texty, kterými Dita ve spolupráci s přizvanými osobnostmi nahlíží různé podoby lásky. Ty prokládá svou fotografickou prací - autoportréty, archivními rodinnými fotografiemi, stylizovanými portréty, fotokolážemi, dokumentární fotografií, zátišími... Pro fotografickou část knihy je typické až obsesivní ohledávání a opakování stejných formálních i obsahových motivů pro posílení pocitu řádu a jistoty, které by sama autorka chtěla ve svém životě mít.... celý text
Přidat komentář
Kniha Hranice lásky me na první pohled uchvátila svojí estetikou. Na druhý pohled, respektive začtení se, jsem pochopila hloubku této publikace.
Jsou zde zkoumány různé druhy lásky. Každy druh lásky je zpracován nejen fotograficky, ale přináší i Dity osobní zkušenost, poté nabízí perspektivu odborníka. Zároveň v úvodu Dita Pepe mluví o traumatu jako impulsu k tvorbě a fotografii jako terapii.
Kniha je plná témat a odkazů na jiné tvůrce, známých i neznámých lidí. Některá témata se mnou zarezonovala, protože se jimi zabývám také, některá mi byla vzdálená, takže jsem kapitolu jen prolistovala.
Od začátku do konce mě ale překvapovalo, s jakou kreativitou Dita přistupuje ke každému tématu. Například v kapitole pojednávající o setkání s inspirativním člověkem - fotografem Petrem Helbichem, najdeme nejen fotky stylizovávané do jeho tvorby, ale i ochranné stránky z tenkého papíru ozdobeného pavučinkami, jaké známe ze starých fotoalb.
Skoro mám pocit, že mi nepřísluší hodnotit tuto knihu, natolik je intimní. Není pochyb o tom, že láska v různých jejích podobách může být nešťastná, a je inspirativní vidět, jak se s traumaty vypořádal někdo tak kreativní jako Dita.
PS: Vracím se k focení.