Hranice návratů
Jitka Prokšová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502695/bmid_hranice-navratu-t5M-502695.PNG
4
14
14
Čtrnáct příběhů o návratech a zvratech ve vztazích, o jiskření a flirtu, o osamělosti a hledání... nebo také jeden velký o nezastupitelné úloze emocí, laskavosti a lidskosti.
Přidat komentář
Knihy od Jitky Prokšové mám ráda a nejenom proto, že je plzeňská rodačka a její příběhy se často odehrávají právě v našem městě. Líbí se mi její sonda do mezilidských vztahů a psychologických problémů, které se mohou týkat každého z nás.
Povídky se četly dobře, některé se mi líbily více, jiné méně, ale každá ve mně vzbudila nějaké emoce. Ve dvou z nich se poukazuje na covidovou dobu, což mi mírně pokazilo radost ze čtení a myslím, že se to bylo zcela zbytečné.
Asi nejhlubší prožitek byl pro mne příběh téměř slepého mladého muže v povídce "Všechny barvy duhy".
Tahle krásná povídková kniha se ke mně dostala díky štafetě, kterou pořádá sama autorka @jitkaproksova
Kniha je plná krásných příběhů ze života s určitým přesahem. Některé příběhy se mi líbily víc a některé míň. Některé jsem tak úplně nepochopila, což je ale kvůli tomu, že nemám podobné životní zkušenosti.
Občas jsem si říkala, že by povídky mohly být i delší, přeci jen mají cca 10 stran. Najdete tu příběhy o lásce, o smrti, o přátelství, o rozchodech i o štestí. Knihu jsem přečetla na jeden zátah. U pár příběhů jsem doslova nedokázala zadržet slzy.
Postavy jsou velmi lidské a reálné, opravdu máte pocit, že čtete posbírané příběhy ze života, proto jsou příběhy tolik emotivní a každý ve Vás něco zanechá, i kdyby to mělo být jen poučení.
Moc děkuji, že jsem si mohla knihu přečíst a rozhodně se poohlédnu po dalších knihách od autorky.
Krásná kniha povídek o vztazích a peripetiích v nich, ať už radostných nebo smutných, opravdu stojí za přečtení
Tato sbírka povídek je naprosto skvělá.
Příběhy jsou velice čtivé a přesvědčivé, jelikož se autorka inspirovala životem, v povídkách narazíte na situace v kterých poznáte svůj život nebo vašich blízkých.
Některé příběhy mě bavily víc a některé míň a u některých mě mrzelo, že nejsou delší.
Sbírka povídek Hranice návratů mě uchvátila. Je to soubor lidských osudů, rozchodů a návratů, osamělosti,...
Příběhy jsou velice čtivé, hluboké, promyšlené, inspirující, ale i smutné. Autorce se dílo povedlo, u některých povídek mě mrzelo, že nejsou delší, protože by klidně vydaly na samostatnou knihu. Pár povídkových knih jsem četla, ale tato patří k nejlepším. Rozhodně doporučuji, pokud sáhnete po této knize, rozhodně nebudete litovat.
Soubor povídek Hranice návratů je sonda do lidských duší, vztahů k sobě i k druhým, naplněná silnými emocemi.
Pokud rádi sáhnete po knihách, které vám přiblíží různá lidská trápení, chcete se v těch příbězích vidět, nebo své blízké, tyto povídky jsou rozhodně něco, co byste měli zkusit. Na relativně krátkém prostoru povídky nám autorka přibližuje několik postav, které řeší běžné lidské problémy, které znáte buď osobně ze svého života, nebo z okolí. Postavy jsou vykresleny plasticky a ačkoliv mají pro sebe vždy pouze pár stran, dokáže se jejich příběh příjemně rozvinout a pro čtenáře i uzavřít.
Jednotlivé povídky jsou různě dlouhé, některé mají opravdu pouze pár stran, v jiných se autorka více rozepsala, ale všechny jsou hezky vyvážené a nemáte pocit, že byste byli o něco ochuzeni. Každý příběh má přesně to, co potřebuje, aby vám předal zásadní informace a dostal se k tomu zásadnímu, co vám chce sdělit. Autorka píše čtivě a i když jsem si původně chtěla povídky dávkovat, první půlku knihy jsem přelouskala na posezení.
Tyto lidské příběhy mám moc ráda. Je to ze života, všichni to známe, a přesto nás zajímá, jak se s různými situacemi vypořádaní jiní lidé. Najdete tu postavy napříč generacemi, s různým povoláním, starostmi, najde se tu každý. V jistém smyslu mi povídky připomněly nedávno dočtenou Petru Soukupovou, nejspíš právě v té obyčejnosti, lidskosti, kterou na jejich knihách mám tak ráda.
Autorka mě moc mile překvapila, určitě se chci podívat i po jejích ostatních knihách. Koho zajímají čtivé, dobře napsané lidské příběhy, určitě tuto povídkovou sbírku doporučuji. Jak už to bývá, některé povídky mě oslovily víc, některé míň, ale všechny byly nabité emocemi, a některé na mě zapůsobily opravdu silně.
Moc povedená sbírka povídek. Čtivé, pravdivé, lidské a výborně napsané příběhy ze života. Nejvíc se mi líbily povídky Čekání na krále a Venušin symbol. Doporučuji i další knihy od Jitky Prokšové.
Velmi příjemná knížka povídek. Myslím si, že povídka je těžký literární žánr, kde se na docela malém prostoru musí odehrát srozumitelný příběh, který zaujme a ještě se do něj musí vejít cit, lidskost, jinakost obyčejného života.....
Každý, kdo má něco odžito se v těchto povídkách najde, autorka umí.
Kniha je hezká i pro oko, vhodná jako dárek.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zbytky iluzí |
| 2010 |  Cestou ven se neohlížej |
| 2015 | Čtvrtá úroveň |
| 2011 | Anděl s druhým křídlem |
| 2018 | Slupky minulosti |
Kniha povídek o životě, lásce, o odchodech a návratech, o ztrátách a nálezech, o síle citu. Povídky jsou krátké, ale mnohdy netřeba více slov. A čtenář má prostor a čas k zamyšlení. Moc pěkné.